čtvrtek 7. května 2020

Učitelka on-line


David Balcar - majitel Nemléka - měl k nám na gymnázium dorazit jako host ekonomického semináře v pondělí 4. května. Nejdřív jsem si pomyslela, že jej stejně jako řadu věcí před ním prostě budu muset zrušit, pak jsem si ale u šití poslechla rozhovor se ředitelem Smíchovské průmyslové střední školy Radko Sáblíkem a ten chlap mě tak namotivoval, že jsem se rozhodla zkusit učit živě!

Zavolala jsem Davidovi, který se vším souhlasil, i když s určitými obavami. Nebyl si jistý, jak on-line přenos zvládne zpracovat ruchy z patnácti mikrofonů všech studentů plus nás dvou. Navrhla jsem mu tedy, že můžeme streamovat od nás ze zahrady, aby všichni kromě nás měli vypnuté mikrofonóny. Nemlého se totiž vyrábí v továrně s mlýnem dole u nás na vsi, jenže to bychom zas oba museli mít roušku a mluvit s ústenkou na tváři hodinu a půl v kuse - to by bylo dost o hubu.

Nakonec jsem do toho zkusila jít po hlavě, nainstalovala si do počítače program zoom.us, teď o víkendu to cvičeně zkusila s mužem, Kubkou, mými rodiči a sestrou, které jsem všecky rozehnala s jejich telefony u nás po domě a společně jsme vysílali. Vše vypadalo prima a já nakonec nezapomněla ani na úplně první radu, kterou mi před časem dal můj kamarád, evropský právník: "Miru, hlavně se namaluj! Některé moje kolegyně na to teď nedbají a já pak na monitoru nestačím zírat ...", poučoval mě Miloš.

Nuže, nalíčená a v modrých šatech sedím před svým notebookem toto pondělí v 13:25. Přes celý počítač se promítá akorát moje hlava a mě na chvilku popadne panika, co když se vůbec nikdo ze studentů nepřihlásí. A ta náhlá ataka se smísí ještě s jistou obavou, jestli dokážu besedu s mladým podnikatel s ročním obratem třináct a půl milionů dobře odmoderovat i na dálku. Jestli budu umět studenty fajně vtáhnout do tématu a oslovit natolik, aby se ptali sami a spontánně. Ve škole by se mohli s otázkou hlásit hned, i vykřikovat. Četli by z hosta jeho nervozitu či sebevědomí. Vše by bylo přirozenější, uvěřitelnější - váhání, pravda i lež.

Než jsem se z toho všeho ale stihla složit, snad na vteřinu přesně v plánovaný začátek 13:30 se přede mnou začalo objevovat jedna, dvě, tři, ... patnáct známých tváří, včetně našeho hosta. Rázem jsme byli komplet a já hleděla na ty velké děti, se kterými jsem se ve škole naposledy potkala 9. března, aniž bychom tušili, že se loučíme tak na dlouhou dobu. A bylo mi milé hned zjistit, že za ten šílený koronavirový čas nikdo z nich neztratil nic ze své otevřeností, laskavostí, upřímnosti i (ne)hrané znuděnosti.

V čem mé studenty nemléčný David Balcar podnikatelsky i lidsky inspiroval či odradil, jaké byly jeho byznys začátky nebo kde se vidí za pět let - to už zůstane jen obsahem mého ekonomického semináře vysílaného on-line. Já si z toho však odnáším i vlastní veliké nadšení! Spojení přes zoom.us totiž fungovala naprosto skvěle, studenti měli vypnuté mikrofony, a když měli chuť se zeptat, prostě zvedli ruku a já je vyvolala. Tázali se, jejich dotazy na Nemléko měly šťávu, souzněli s vegenskou životní filosofii i nesouzněli s vegenskou životní filosofii. A když nám na konci zbyla ještě chvilička symbolicky do zvonění - můj spokojený entuziasmus málem vystřídaly slzy v očích. To když mi studenti začali říkat, jak se jim daří - jak si přejí zpátky do školy, jak zvládají samostudium nebo jak litují, o co přišli. Dojalo mě to. Ale aspoň jsme se hned domluvili na dalším společném setkání s novým hostem v červnu.

A jestli mě čtete někdo, kdo jste zatím neučil naživo přes počítač, ráda bych vás také podpořila a dodala vám kuráže. Je to skvělé, rychlé, poctivé! A pro mě ta radost z opětovného osobního setkání s mými žáky byla nabíjející jako poslední dva měsíce máloco!
...

A zatímco jsem zoomovala, za zdí vedle běžela Želvy Ninja siesta.

A všechna čest a klobouk úplně dolů matkám, co s dětmi v zádech teď učí živě pravidelně. Jste hrdinky doby!!

4 komentáře:

  1. je skvělé, že jste se do toho pustila a zkusila tu debatu přes internet. Myslím si, že i pro studenty to muselo být pěkné zpestření.
    Na začátku krize jsem viděla rozhovor v dvtv, kde pan Feřtek povídá o tom, jak některé školy zvládají přenos výuky do online světa a tak jsem z toho pochopila, že se to nejspíš zvládlo. Až pak jsem se dověděla od kamarádů, co mají doma prvňáčky, že učitelka se dětem ozve sotva jednou týdně. Ale asi je fakt, že se staršími se určitě spolupracuje lépe.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky Ti a držím palce všem, kdo se do toho taky pustí - protože kdo by to by řek´, že děti uvidí své učitelé tak rádi!!

      Smazat
  2. Roso, jste skvělá...u nás také začal fungovat zoom.us😊 Paní učitelka našeho druháka se do toho taky dala👍. Nejdrive posílala podcasty (přála bych vám vidět tu radost,že slyší svoji učitelku!) a pak se dala i do online učení🙏 Je to bojovnice před důchodem "moc hodná a prima paní učitelka"jak říká syn❤️

    OdpovědětSmazat