Vyrazili jsme s Davidem na pět dní do Helsinek. Co jsme byli sami dva, nikdo se s námi nechtěl ani bavit, aby nám ten vzácně společný čas nebral. Akorát Marek (otec čtyř dětí) našel odvahu a přisedl si k nám ve vlaku na cestě na letiště. "Se tam mějte, ale vy byste si to užili, i kdybyste spolu byli na týden tady v Dobřichovicích!", křikl na nás, když jsme vystupovali na perónu smíchovského nádraží. Ten věděl, o čem mluví.
Evropská metropole, usměvaví lidé ve službách. Všechno anglicky. Asijští turisté ve frontách na mumínky a rodilé Finky s Marimekko nákupní taškou na rameni. Helsinky jsou malé, hodně ujdete pěšky a na blízké ostrovy dofičíte lodí. Ale ač jste daleko na severu, určitě si tam s sebou přivezte plavky. Nejen do smíšených a všudepřítomných tradičních saun, ale hlavně do městských lázních. Pár kroků od voňavého rybího trhu v přístavu si můžete zaplavat ve vyhřívaném bazénu, dopéct se následně v sauně, a pak skandinávsky houževnatě skočit do mořského bazénu s teplotou vody okolo patnácti stupňů. A přesně tam mi to došlo.
Co máme děti, neplavala jsem si jen tak sama a dlouze ve venkovním bazénu se sluncem nad hlavou. Bez ohledu na čas, jen dlouhá pravidelná tempa, nádech, výdech. Jenom voda a já. A když jsem se na kraji v jednu chvíli chytla břehu a uviděla muže, jak jde za mnou, dojala jsem se. Protože on mi nešel říct, že měl někdo z našich dětí nehodu - v gaťkách či na krvavém čele. On se mě nepřišel zeptat, kde jsou ručníky|župany|brejle|pitíčka|svačiny. On se mnou nechtěl probrat, jestli už není čas jít. On prostě jen přišel za mnou. Chvíli jsme o nikoho nepečovali. Chvíli se o nikoho nestarali. Chvíli jsme my dva na sebe měli velmi dlouhou chvíli, což kvalitu věci mění. Když nespěcháte. Když se ráno nebudíte nevyspaní. Když večer nelezete do postele mrtví. Když spolu mluvíte a díváte se jeden na druhého. Když se na ulici držíte okolo ramen nebo o čtyřicet čísel níž.
A ještě jedno pohnutí mysli u mě nastalo - bez Kubky, Mikiho a Týnky jsem v sobě zase pocítila onu mou dávnou tíhu: nesmět promarnit jediný den, jedinou hodinu; jediný život. A za celých osm let mateřství mi nikdy nedošlo, že toto s dětmi už díkybohu necítím. Díky, děcka. Díky, osude! A z manželova pozornosti a času, který se mi od něj teď dostalo, budu žít ještě roky.
 |
| Ta rudá místnost nahoře je dílna pro dětské workshopy a zástěry v ní na tvoření jsou - jasné! |
 |
| Hvězdami posetý strop Uspenské katedrály. |
 |
A dole na fotce v plavkách je za ně nejlepší na světě městská plovárna Allas Sea Pool, s zmíněným vyhřívaným plaveckým bazénem i
seversky ledovým bazénem v moři.
...
Tak zas někdy příště|spolu.
(Při zpátečním letu jsme s Davidem dostali sedadla 8B a 14E. Ještě před vzlétnutím se však letuška přišla muže zeptat, zda by se nechtěl přesadit do širší uličky u nouzového východu na křídle, která byla celá volna.
On - celý zmáčknutý - nadšeně souhlasil a hned se optal stevardky, zda bych mohla sedět vedle něj i já.
A tato finská noblesní a zcela korektní dáma pak došla za mnou a řekla mi, že můj manžel chce, abych seděla spolu s ním a zda to chci i já.
M i l u j u F i n s k o. |
Poznámka pod čarou:
2 komentáře
