čtvrtek 23. srpna 2018

Jiří Kolář: Úšklebek století


Nečekala jsem to.

Výstava Jiřího Koláře byla pro mě něžně vtipná a politicky velmi dojemná. Na tiché druhé patro Paláce Kinských na Staroměstském náměstí doporučuji si nechat alespoň hodinu rozjímavého času. Autoři výstavy - schválně konané při příležitosti padesáti let od sovětské okupace - ji rozdělili do osmi kapitol, které místnost od místnosti gradují. Války a diktatury a důstojnost a touha lidské bytosti žít. 

Kolářovy komentáře k světu vámi možná taky pohnou; protože jak to že jsou tak platné - úplně bez ohledu na datum?!

Básně, koláže, deníky, Týdeník 1968. Všecko bez patosu, za to s ironií a s jeho (výtvarnou) poetikou. Ať žijí jinotaje, ať žije mystifikace! A k tomu paradox a absurdní groteska. Buďte tak hodní a pečlivě tam sledujte a dobře čtěte jeho roláže, chiasmáže nebo muchláže, protože Kolářovo ostré vidění světa je fascinující. A navíc jeho deníkové záznamy, kterými zdokumentoval rozsah tragédie prožívané během sovětské invaze do Československa, jsou odvážné a mimořádné.

Myslí, že Jiří Kolář předběhl svou dobu!

...

(A vy utíkejte taky, protože výstava trvá jen do neděle 2. září.
Což mi přijde jako obrovská škoda, protože bych na ni nejraději vodila všechny školy ve dvojstupech.
A ještě tady zkušeně dopíšu,
že celý prostor je ochotně bezbariérový - kustodi vás s profesionální samozřejmostí provedou zadními zaměstnaneckými chodbami k výtahu
a ještě vám tu rozkošně spící zpocenou holčičku v kočárku slušně pochválí.)

Ať žije člověk.















Nafoceno z katalogu k výstavě.

2 komentáře:

  1. Koláře miluju od chvíle, kdy jsem ho objevila na retrospektivní výstavě v Národní Galerii někdy po roce 2000. Kdyby nebylo to příšerné vedro, tak byl v plánu o dovolené, takhle to vidím až těsně před koncem... ale těším se. A tvoje fotky mne utvrzují, že se těším správně.... e

    OdpovědětSmazat