Holčičí/klučičí

Auta, vlaky, lodě. Autobusy, vrtulníky a automobily minulé éry. Nebo čelenky a sponky a myšky a domešky pro myšky. A taky panenky a dečky pro panenky. Nechávám to úplně na vás, co si do našich kufříků schováváte! Přírodní, něžně potištěný český kartonový kufr (30 na 21 cm) vám může šikovně posloužit právě teď i jako školní škatule na výtvarné potřeby. Nebo s ním můžete své děcko ještě honem o prázdninách poslat do světa.

Ať už si s naším čemonadem hrajete jakkoli, teď vám musím napsat dvě věci.

Od 27. srpna do 7. září bude výjimečně můj e-shop zavřený.

A (i) když tady nebudu, hlasujte pro mě!!! 

Na první místo v soutěži časopisu o Maminku ROKU 2018

mi v kategorii Podnikatelka aktuálně chybí 1731 hlasů.

Co na to říkáte?

Děkuji vám za každý jeden hlas, který se mi do finále bude ohromně hodit.

Do finále, ze kterého se všemi svými silami budu snažit vyjít vítězně právě proto,

abych získala reklamní prostor na stránkách jejich magazínu. Legrace končí 3.9.
...

Dětské štěstí a volnou hru
vmáčknutou do zahradních foto obrázků právě pro tuto mediální příležitost a šanci už připravené mám.

Podívejte.

Jak se vám líbí?

Jiří Kolář: Úšklebek století

Nečekala jsem to.

Výstava Jiřího Koláře byla pro mě něžně vtipná a politicky velmi dojemná. Na tiché druhé patro Paláce Kinských na Staroměstském náměstí doporučuji si nechat alespoň hodinu rozjímavého času. Autoři výstavy - schválně konané při příležitosti padesáti let od sovětské okupace - ji rozdělili do osmi kapitol, které místnost od místnosti gradují. Války a diktatury a důstojnost a touha lidské bytosti žít. 

Kolářovy komentáře k světu vámi možná taky pohnou; protože jak to že jsou tak platné - úplně bez ohledu na datum?!

Básně, koláže, deníky, Týdeník 1968. Všecko bez patosu, za to s ironií a s jeho (výtvarnou) poetikou. Ať žijí jinotaje, ať žije mystifikace! A k tomu paradox a absurdní groteska. Buďte tak hodní a pečlivě tam sledujte a dobře čtěte jeho roláže, chiasmáže nebo muchláže, protože Kolářovo ostré vidění světa je fascinující. A navíc jeho deníkové záznamy, kterými zdokumentoval rozsah tragédie prožívané během sovětské invaze do Československa, jsou odvážné a mimořádné.

Myslí, že Jiří Kolář předběhl svou dobu!

...

(A vy utíkejte taky, protože výstava trvá jen do neděle 2. září.

Což mi přijde jako obrovská škoda, protože bych na ni nejraději vodila všechny školy ve dvojstupech.

A ještě tady zkušeně dopíšu,
že celý prostor je ochotně bezbariérový - kustodi vás s profesionální samozřejmostí provedou zadními zaměstnaneckými chodbami k výtahu
a ještě vám tu rozkošně spící zpocenou holčičku v kočárku slušně pochválí.)

Ať žije člověk.

Nafoceno z katalogu k výstavě.

Horko v Brně

V Brně a jeho okolí. Ale bylo to lepkavé dusno zcela k vydržení - teda hlavně proto, že jsme každý dětský výlet oba víkendové dny celí lační zakončili u vody/zaskočili do vody!

Westernové městečko v Boskovicích vs. kuřimské koupaliště.

Otevřená zahrada vs. brněnská Riviéra.

Jsem boháč, pronesl mlsně Mikeš při odchodu z Vršku pokladů s blyštivými kamínky v kapse. 

Femili.

(A moje boskovická vzpomínka na den, kdy mě vosa píchla do pravého oka, respektive půlky hlavy.)

...

Brnečko bez Piknikboxu: neexistuje!

Čerstvá oáza klidu v samém centru města - Otevřená zahrada.

A domácké bistro v Zahradě.

Laskominy i všichni ostatní - prostě k sežrání.