Čauko kakauko

Potkali jsme se přesně po roce. Tentokrát u nich. U Saši - které jsem se prý před rokem obdivně ptala, jestli se umí vůbec někdy rozčílit a křičet. A stejně zenová byla paní doma i teď, kdy jsme v jejich novém bílo-bíle barevném domě prožili tři výborné dny vysněných lázní plné hojné péče, domácí kuchyně a nekončícího vína. A když už jsme se snad malinko nabažili jejich skandinávské doma vyšperkovaného geniálními Saškinými autorskými kousky ruční práce -  přesně takovými jako si všichni moc dobře pamatujeme z jejího veleúspěšného blogu Recyvěci - vyrazili jsme se ven nadýchat neokoukaných přírodních krás Západního Slovenska.

Kéž by nás zas pozvali, bratia.

Považský hrad. 

24-hodinová hostina!