Čtyři knížky pro děti nejkrásnější na světě

Miki mě teď krásně podrbal po bradě.

Když měl v novém roce ve školce nakreslit, co mu přinesl Ježíšek, výtvarně ztvárnil koleje, vlaky a knihy. Navíc v řeči výhradně používá tohle knižní slovo: knihy; což mě baví stejně jako že se nové čtivo dostalo do jeho top výběru i do paměti - přes všecku tu horu hraček a hračiček, kterou pod stromečkem našel.

No, a celý první rok se snažím férově/výchovně čerstvě zásobit knihovničku i malé Týnce, ale není to vůbec snadné. Najít a vybrat si na trhu dětskou tvrdou papírovou knížku, jejíž umělecké ilustrace a hravé pojetí by oslovilo a jejíž čtení(!) by bavilo i mě, je pro posledních sedm let obtížné.

Letos na jaře jsem pro Týnečku na festivalu Mini odchytila u stánku mezinárodního knihkupectví Amadito rozkošnou desetistránkovou retro vyprávěnku Rosie´s walk o slípce, co jí mlsně hodí liška. Ale nesežere jí, nebojte - anglický příběh má happy end.

Ze zářijového Tabooku v Táboře jsme Týně na památku s chlapečky vybrali v Česku zatím nevydaný kousek od hvězdného polského dua Aleksandry a Daniela Mizielinski, kteří ilustrovali současné knižní trháky jako jsou Mapy nebo Pod vodu, ale i D.O.M.E.K. nebo D.E.S.I.G.N. Růžová knížka Mám oko na lytery je v polštině, ač uvnitř neobsahuje vytištěno jediné slovo. Úkolem čtenáře je totiž na všechna písmena abecedy hledat slovo na každé stránce. Což, jak můžete vidět na fotkách dole, je někdy pro našince malinko nelehký úkol, ale ilustrované postavičky a scénky jsou tak vtipné, že vždy se toho dá hodně vymyslet, i přes jazykové hranice.

Českou perlou pro nejmenší děti je pak pro mě knížka o vepříkovi a spol. Když jsem já sloužil ... Ulovila jsem ji teď v novém knižním oddělení prodejny Skibi v Kotvě a už před deseti lety ji ilustrovala nejlepší Andrea Tachezy. Opravdu každé její zvíře na statku uvnitř knihy je prostě nádherné a navíc panenka ve finále stele postel v komoře trendy nordic povlečením. A taky já tuhle lidovku furt dokola zpívám našim dětem ráda a výjimečně neznuděně, protože si říkám, že při všech devíti letech, co chlapec sloužil, zpívám, přemýšlím a dělám něco málo pro vlastní boj proti úpadku paměti.

A ve finále mám pro vás úplnou novinku, kterou jsme Týnuš dovezli teď v neděli, aby jí nebylo líto, že s námi na umělecké výtvarce v Praze nebyla. V knihkupectví Koenig BOOKS ve Veletržním paláci mají snad vždycky zahraniční literární skvosty pro děcka a tuhle přerozkošnou Tiny farm - tlustou knížečku ve tvaru domku - jsme tam prostě nechat nemohli. Ilustrace uvnitř jsou k pomazlení, tématicky něco ze stáje, něco ze zahrádky, něco z domova a tvary perforací pevných stránek neznají mezí: od hvězdičky až po obláček.

...

Tak to je všecko moc pěkné. Valentýně je rok a má čtyři knížky. To jako vůbec není špatný start do života, ale já toužím ještě po něčem jiném. Po leporelu - kontrastně ilustrovaném podle mého oka, ve kterém bude nosný příběh. V rýmu. V básni. Zatím je stále můj domácí evergreen Narodil se chlapeček malý jak tvůj paleček ..., ale obávám se, že počet dramatických stylizací, kolikrát Hrubínovo dílo můžu předvést za jeden svůj život všem mým třem dětem, už se limitně blíží nule. 

Chtělo by to něco nového!

Ilustrovala Pat Hutchins v roce 1968. Britská klasika.

A česká zvířecí lidová serenáda od Andrey Tachezy. 

Polští mistři v růžovém.

Zatím si s Týnkou ukazujeme obrázky, jak nás to napadne, ona ještě na abecedě příliš nelpí.

Má novou!

S důrazem na milé detaily ilustrovala Suzy Ultman.

Bichlička.

A co nejvíc ke štěstí rozřechtá vás, je-li vám dvanáct měsíců plus?