úterý 1. srpna 2017

Bianca Bellová: Jezero


Když chcete pryč. Ale úplně.

Když chcete číst velký Příběh, pak čtěte Jezero. Je o malém chlapci a je jedno, v jaké době žije a kde geograficky přesně. Jde o vyprávění. Žije u svých prarodičů, ale to nebude trvat dlouho. Dojde k úrazu a tragédii a bezpráví a on se nakonec vydá na cestu. A vy s ním. Zapomeňte na svůj život, zapomeňte, kdo jste a jen jděte do světa s ním. Spolu s ním vám bude zima i vedro, bude se vám lepit jazyk na suché patro v ústech nebo budete mít v puse tak sladko od pišingru. Spolu s ním uvidíte barvy, uslyšíte zvuky, ucítíte vůně. Vše okolo vás bude magické. Magicky realistické.

Někdy až naturalistické. Zvracení, erekce. V příběhu dospívajícího chlapce bez matky a otce, trápeného a týraného a vyhnaného z vlastního domu se bude chvíli svítat na lepší časy. Že by zázrak? Že by pohádka? Že by opět jedna věčná archetypální pravda? Ale pak zase přijde srážka s tvrdou realitou. Ale to vy už se o hlavního hrdinu nebojíte, vy i on už víte, že je silný; že to dokáže. Bojovat a vyhrávat. A sebrat odvahu. Dívat se lidem do očí zpříma. A bojovat a prát se - všemi prostředky/ve všech významech. A taky že zvládne se vrátit domů, které už dávno není jeho domovem. A potkat se se svou první a tajnou a dokonalou láskou, která, zatímco on byl pryč, už dala (srdce) jinému. Blbečkovi, jak jinak.

A protože, kdo se ptá, hodně se doví, tak nakonec i náš hrdina najde toho, koho hledal. Ale u něj se ukáže, že těšení se a představy bývají tolik jiné než realita. Kolikrát i lepší, hezčí.

A u toho všeho nám hraje roli jezero. Je obrovské, ale vysychající. Už ne léčebné, ale nakažlivé a svědící. I ono je magické. Stejně jako konec celého čtení.

...

Že jsem vám toho o knížce moc neřekla? Tak jsem to chtěla. Přeju si, abyste se propadli úplně někam pryč - s touto knížkou v ruce. Abyste si spolu s chlapcem Namim naplno a autenticky odžili jeho stesk po babičce, první zakázanou erotiku nebo věznění ve slepičím kotci. Já si k oceňovanému románu stihla lehnout na dovolené a byla jsem unešená. (Ne)skutečně popsaně jsem si četla o chudobě, prachu a špíně, bolesti, znásilnění, toxických jedech, dřině, prostitutkách v bordelu i o věčné naději člověka: ve spravedlnost a vše dobré. Umíte-li si číst o (současném?) krutém světě, o stavu naší planety i o srovnaném přijetí svého osudu a máte-li fantazii, nechte se unášet na chladných vlnách spolu s Namim. A čtěte Jezero.

12 komentářů:

  1. To je hodně lákavá, atraktivní upoutávka na knihu!

    OdpovědětSmazat
  2. Tak nejak to prežívam naživo....o jedného takého chlapca usilujeme...

    OdpovědětSmazat
  3. Četla jsem. Výlet do drsného světa, ve kterém bych nechtěla žít, ale tím víc si vážím toho svého!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to prislo az moc osklive, negativni, smutne, naturalisticke, nedocetla jsem a ctu Osm. No to je taky rachot ale ne tak odporny

      Smazat
  4. Jsem chycena do sítě, chci ji. Roso, ty bys navnadila i zarytého odpůrce knih ;)

    OdpovědětSmazat
  5. Díky tak poutavému úvodu nelze nečíst!!!!

    OdpovědětSmazat
  6. Knihkupectví a vydavatelství by s Tebou měly rozhodně spolupracovat, takhle brilantně popsané knize rozhodně nelze odolat! :)

    OdpovědětSmazat