Naše nová ložnice je přesným opakem té pražské. Teď v ní nemáme nic.
Ani skříně, ani knihovnu. Ani sezónní věci napěchované pod postelí, ani mé látky vyskládané v poličkách, ani koženky srolované v bedně. Ani psací stůl. Ani jeden šicí stroj, ani druhý šicí stroj. Prostě nic. Přestěhovali jsme si jenom postel, a abychom tam každé své slovo (či jiné) neslyšeli dvakrát, vybrala jsem nám nové závěsy. A byl to zážitek.
Jsem nadšená, že v době, kdy si všecko na světě můžete vyklikat na internetu a do druhého dne to máte doma, jsem narazila na Markétu. Nebyla to náhoda, milý kontakt jsem dostala přes mou designovou Andreu Beranovou, která nám k šedivým ložnicovým stěnám v trendy odstínu Manhattan Grey a dubové podlaze doporučila dlouhé lněné závěsy v zapudrované růžové barvě. Když jsem tedy
do Textilu s citem volala, abych si domluvila naše první setkání, nudně jsem už dopředu věděla, co chci. Teprve když jsem ale dorazila na Smíchov, k Ženským domovům, do úplně nového světlého ateliéru paní Markéty Tichonové, zjistila jsem, že jsem ztracená/lapená. Nejsem úplný nováček, v látkách se snažím orientovat, v materiálech, stejně jako gramáži, Markéta mi ale ukázala úplně jiný svět.
Nejdřív si v tichosti a pozorně prohlédla mé fotky v telefonu, kde jsem ji naši středně velkou ložničku narychlo zdokumentovala a nechala si převyprávět všechny materiály a barvy, které tam už máme, třeba včetně kartáčované mosazi na klice u repasovaných dveří, klipu lampiček nebo rámech obrazů. A pak přede mě na dlouhý a široký čisťounce bílý stůl začala předkládat jeden vzorník vedle druhého. Listovala ve vybraných látkách, ukazovala mi prostupnost světla přes ně, pojmenovávala barvy, vyslovovala názvy anglické i francouzské. Bylo-li potřeba, odskočila dál, zvedla ruku vysoko ke stropu a na vybraném vzorku mi předváděla splývavost materiálu. Nebo značkové textilie mačkala ve dlani, aby mi demonstrovala, jak lze závěsy různě nastylizovat v pokoji. Byla to nádhera. Podobně jsem si v životě snad vybírala jen svatební šaty. Všechno bylo perfektní. Umělecký prostor s velikými okny. Nepočítaně vzorníků zavěšených mnoha kolekcí na ramínkách nalevo, tvůrčí plocha uprostřed a napravo vstup do pokoje, kde Markéta závěsy a další dekor šije. Pokaždé, když tam odběhla, s roztomilostí Amélie z Montmartru se v rychlosti přezula do ještě čistějších bot, zatímco mě uvítala v lodičkách. Cítila jsem se tak důležitá - když si Markéta vzala do ruky velký prázdný blok a začala si pod mé jméno obyčejnou tužkou psát míry našeho okna i celé stěny, na které je umístěno. Tolik pozornosti se mi už dlouho nedostalo.
Přesto jsem měla problém. Dokonalou přírodní textilii ve složení osmdesát procent lnu a dvacet procent polyester od britské firmy ROMO - Villa Nova nazvanou Tanami Fondant jsem totiž držela v ruce jako první. Byla první, byla nejlepší. A její cena tomu odpovídala. Zkoušely jsme proto spolu s Markétou i jiné varianty, ubíraly jsme na lnu, šetřily peněženku. Já taky připomínkovala intenzitu zastínění pokoje, hlavně kvůli naší Týnky. Vymýšlely jsme, zkoušely, plánovaly si a kreslily i variantu s podšívkou. Nebo verzi látka plus black-out. Markéta listovala svými katalogy a vybranými lesklými časopisy a ukazovala mi varianty kolejnic, na kterých bude závěs viset, a které také nabízí. Rovné či do oblouku zahnuté. V jedné řadě nebo dvojmo. A zatímco já těkala pohledem, vyskládané látky si lačně hladila a četla si v duchu francouzské značky, které nahlas ani neumím vyslovit, Markéta trpělivě čekala. Ve chvíli, kdy jsme se my dvě loučily, nevěděla jsem, čí jsem. Nevěděla jsem, který závěs si vybrat. Kolik zainvestovat. Jak velkou míru noblesy a elegance si domů pověsit. Hnědovlasá Markéta mi popřála hezký den a slíbila mailem poslat kalkulaci. Prostě textil s citem. Textil s citem.
...
Chvilka napětí/chvilka váhání a mou volbu už vidíte.
Lněné závěsy žijí a spí s námi. Cítím, že jsem udělala dobře. Ráno se probouzím do růžového oblaku. Když přiskočím k oknu blíž, můžu si donekonečna prohlížet strukturu látky tkanou různě tlustými nitěmi. Podle nálady (a času) měním intenzitu řasení. Zatahuji je a mačkám do rohu kolejnic. A furt se kochám. I návštěvy prohlížející si pokoj od futer žasnou.
"Taková jednoduchá látka", glosují.
"Tu bych chtěla taky", šeptají si nahlas mé blízké ženy pro sebe.
A já spokojené rozdávám: kontakt na Markétu Tichonovou i ustřižené kousky z látky, co mi po jejím ušití zůstala. A pokud i vy prahnete po originální atmosféře, padnoucím doplňku i kvalitním zboží, Textil s citem: jeho nabídka i odborné a pečlivé konzultační služby jsou tu pro vás.
|
Jednoduchá místnost. |
|
Ošperkována textilii jako klenotem. |
|
A grafikou od Andrey Tachezy. |
|
Je to ona! |
|
Nebo milenecko-manželsko-mateřským textem plakátu: to záleží jen na vás. A můj profil loni v prosinci. |
|
A ještě jedna živá ozdobička našeho (ne)spaní. |