Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Ale jo!

Po roce opět - vyrazily jsme mamky s dětmi na chalupu. A už podruhé v této letní sezóně opět do magických Orlických hor.

A protože už nejsme žádné maminky-žákyňky, pro přípravu celotáborové hry jsme se už dost brzy před odjezdem společně vypravily na večeři, kde jsme zůstali až do židlí a Týden s Pipi Dlouhou Punčochou naplánovaly do nejmenšího detailu. Vymyslely jsme tématické dny a soutěže. Rozdělily si úkoly a nákupy a pomůcky a tak. Kdo se těšil a kdo si to nakonec užíval víc, to se doteď neví.

Všecka děcka hned ze startu nafasovala svůj vlastní a originální plecháček a chalupu jsme rovnou v sobotu začali nazývat Vilou Vilekulou!

Už první noc jsme na tajňačku připravily velký plán a úhledně si nachystaly zlaťáky za splněné disciplíny,
které jsem už v Praze raznici vyrazila z metalického papíru z výtvarných potřeb a potiskla kulatým razítkem z Tigeru,
kde si libovolný text můžete doplnit podle své chutě.

První ofiko den byl dnem Koňským.
Pánskou vlněnou punčochu jsme vycpali PES kuličkami, přišili velké knoflíky místo očí a jedno koženkové ucho na každou stranu koní hlavy.

Tedy - výše mám hrubku. Všechna slovesa mají správně končit tvrdým y.
Protože pokud odhadujete, že jsme všecko skutečného odedřely my mámy, zatímco dětičky se furt netrpělivě doptávaly, kdy už to jako bude hotové, až nervozita vybublala natolik,
že jedna nejmenovaná z nás začala na svého syna pištět:
"Olivere, mám jenom jednu ruku!", tak to pak odhadujete správně!

Ve finále jsme přišily čupřinku a hřívu z hnědého papírového lýka (na balení dárků),
hlavu opásaly ohlávkou a vše nasadily na půlku připravené tyče na smeták - zakoupeno a nařezáno v hobby marketu.

A dostihy na čas okolo chalupky mohly začít!

Catch me if  you can.

Společná snídaně palačinek jako u Pipi doma se nám nemohla povést, protože naše milá robátka ráno vstávala v rozmezí dvou hodin,

za to na svačinu jsme si sláďoru z pánvičky mohli pěkně pohromadě dát.

Prostě prázdninky: no make-up, trocha cukru a ...

a k tomu navíc: all you need is love.

Odpoledne jsme pak strávili na místní farmě Ekolife.
...
Jízdu na shetlandském poníkovi si užili všichni - kromě Kuby, ten už po pár vteřinách v sedle hlasitě hlásil, že ho to neoslovilo ...

Jo jo, vlastní potůček na vlastním pozemku, to je ráj.

A cyklotrasa hned za dveřmi ještě větší.

Za to společné večerní čtení patřičné kapitoly o Pipi, Anice a Tomym, to bylo - Židovská škola.
Nikdy jsem tam nebyla. Nehospitovala. Ani neučila. Ale přesně tak si to představuju.
Jeden pobíhal okolo a nedával pozor, druhý si četl vlastní literaturu, třetí spal, čtvrtý se furt doptával ...
no, musely jsme se ve čtení všechny pravidelně /spravedlivě střídat. Dva večery po sobě, to by bylo o nervy.

Den druhý Uklízecí.

Po vzoru holky punčochaté a její šou na kartáčích čistili maloši jezírkovou folii politou vodou a popsanou křídou.

Chlupatý hadr na mop jsme rozstřihly vejpůl, aby z něj vznikly dvě praktické baby papuče na úklid.

Ano ano, podnikat cokoli s bytovou designérkou(!) je náročné. Všecko okolo totiž musí být krásné nebo nejlépe ještě krásnější.
Ale jak vidíte, snažily jsme s ní držet krok a děti i pomůcky ke hrám k sobě ladily. Modrej a zelená!

Druhou disciplínou byl slalom na skutečných rejžácích, kdy ...

... stylu ani obutí se meze nekladly.

A pak tady byly ještě doplňkové hrátky. Vzpěračství ala Pipi.

Protože obdivných pohledů krásných žen na silné muže není nikdy dost.

A naopak!

Celodenní výlet z Masarykovy chaty na Velkou Deštnou za rozhlednou, která už nestojí.
Povětrnostní podmínky jsou někdy holt silnější než člověk.
...
A noční (a nevyfotitelná) venkovní hra s vrcholným vypouštěním balónů přání.

Další den - pirátský, kterému předcházela noc, kdy jsme děti potajmu dočasně potetovaly ve stylu lodních lupičů.
...
Plátěné šátky na hlavu padesát na padesát jsem našila už doma, brambory byly čerstvé a mořské motivy si vymýšlely samy děti.
Pak už se jen tisklo textilní barvou.

Pro našeho Mikeška byly ale otisky jaksi příliš statické, a tak si raději sám dlabal dětskými nůžkami do zemáků.

A jestli vám podobný projekt přijde středně infarktový.
A myslíte si, jestli já jsem při něm náhodou nekřičela na své kamarádky a maminky na děti a děti zas na maminky. 
A všichni se museli raději posvlékat. A všechno to byl malinko chaos.
Tak to tipujete úplně správně!

Ale jako vždycky: v jednu chvíli vše do sebe zapadlo.

Nastal klid a ticho a všichni úžasně tvořili.

A abych nekřivdila Mikimu, ...

... i ten se nakonec rozmaloval, tedy v oceánské bouři.

...
Jeden za všechny, všichni za jednoho. A naše společná pirátská vlajka u vjezdu.

Lapily mě, ty Orlické hory. A Orlické Záhoří mě za srdce chytilo zvláště. Konec světa. Nejkrásnější konec nejkrásnějšího světa.

I když teda i v srpnu umí vykouzlit pěkný podzim.

Pátrání v lese.

Po správném materiálu na výrobu banditské lodě!

I s plachetkou (z kabelkových zbytků).

A na závěr pobytu jsme už v neúplné sestavě ochutnali Divokou Orlici na polské straně hranic.

Její dravost a chlad.

A skutečné letní léto.

A když jsme pak nakonec slunečného dne za náhle překvapivého deště a větru
zkoušely s Marťou (poprvé v životě) rozdělat oheň, kdy nám docházely sirky a zaboha se nám nechtěl vznítit ani papír,
zatímco všechny čtyři děti nalepené na našich zádech se snažily spáchat harakiri v nehořícím ohništi,
bylo nám ouva.
Jenže pak najednou silněji zafoukalo, táborák se sám rozhořel a my na sebe na vteřinu mrkly, že jako jo. A co teď bude dál.
Postavíme domy a zasadíme stromy a porodíme další děti - úplně samy?!?
...
Cherchez la femme.