pondělí 16. září 2013

Odpolední čaje



Tak jo! Máme to za sebou. 

Adaptačních čtrnáct dnů. Od začátku se Kuba do herny za dětmi těšil, protože nová auta, nové vlaky, tramvaje(!) aneb jak zajímavě strávit čas bez staré nudné máti. Začali jsme zlehka, vždycky po o domů. Jen první týden v pátek už u snídaně hlásil, že dneska nikam nejde. Schodně jsme to s mužem označili za jakousi archetypálně zděděnou touhu po prodlouženém víkendu a přes všechny jeho řeči jsme ho tam stejně odvedli. V pondělí po víkendu pak ukápla i první slza, protože to ráno v šatně prostě řvali všichni. Kubovy emoce možná byly i umocněny naším domácím brbláním. Začali jsme s panem otcem totiž spekulovat nad tím, zda dva týdny na zvykání není zbytečně mnoho, zda tam vážně Kubušáka pořád vodit, i když to není stran našeho domácího chodu vůbec potřebu, zda pět dnů bez maminky týdně není na našeho chlapečka příliš. Zda už jim do toho začít kafrat nebo se ještě chvíli ovládnout. Diplomatické mlčení se nám vrátilo hned ve středu, kdy Kuba přímo trval na ranní běhu směr děti, abychom tam už už byli. Odlehčení atmosféry přinesla i záměna dítěte, kdy mi jednou byl k odvozu nabídnut - ano, neříkám: překrásný, hnědooký, hnědovlasý klučík - kterého mi paní učitelka strašně chválila: jak krásně sám jí, jak si sám krásně říká na záchod, jak je prostě úžasný. (Úplně stejnou pochvalou byl do té doby vždy častován náš K.). Když jsem pak hocha reklamovala, byl zatažen zpátky a v druhém kole už mi nabídli krev mé krve. Tentokrát bez pochvaly. Hmm. A jak se s mužem střídáme ve vyzvedávání, dostáváme různé dny každý různé otázky. A pak se jim doma spolu smějeme, stejně. I když jeden příhovor se muže už i dotkl. Paňčelka se ptala, zda Kubka doma jí jablko, prý ho dopoledne nechtěl kousat. Manžel kýval, že ano. Ona však nadnesla, že on to možná neví, ale že cituji: "Možná mu ho paní strouhá." David se cítil velmi dotčen postavením do role taťky rodiny, který netuší, co se mu v rodině děje. Doma pak z Kuby vypadlo (obrazně!), že mu kus tvrdého ovoce zaskočil, a tak už zbytek radši nejedl. V hrané scénce se dávil vskutku thaliovsky. Konec historky.

Já v práci tedy musím zůstávat i po obědě, nikdo mě zatím nepochválil, ale i tak je to fajn. První den jsem byla výrazně nesvá z absence Kuby. Bylo mi prostě najednou výrazně divné, že po mně nikdo nechce, abych pracovala - i se synem po boku. Abych zajistila, aby neměl hlad, nenudil se, po poledním jídle se vyspal, byl středně tiše a podobně. Předchozí dva roky jsou totiž nedělala nic jiného. Prostě (jen) fungovala ve všech činnost svého života i s ním. V autě, ve vlaku, na poště, na výstavě. A on teď rázem nikde. Ale zvykla jsem si, nebojte! A taky jsem si velmi rychle zvykla na ta volná dopoledne mimo mé pracovní dny. Děkuji vám - všem známým i neznámým, co jste se ptali, jak se máme, jak to jde, projevovali podporu, posílali pusy. Měla jsem z toho až divný pocit. Tolik vaší péče, a přitom já takové vakace. Když jsem pak v diáři zjistila, že ranní volníčko budu mít i na Dny Marianne, skoro jsem se za to začala stydět. Ale ruměnce ve tváři mi nezabránily třeba jeden den si po předávce dítěte jít koupit právě vyšlou knížku a celé dopoledne nad ní sedět v kavárně. To už jsem neudělala snad ... No, vlastně myslím, že tenhle kofeinově-intelektuální požitek jsem si nedopřála v životě nikdy. A co bylo(je a bude) ještě hodně pozitivní, jsou čtvrteční večery. Pro mě padla, unavená, ale s tím spokojeným pocitem, že mám hotovo. Splněno. Takový můj malý pátek. Tak jsem se v mateřském never-ending procesu nikdy necítila.


A toto je ještě kousek z našeho nového zvyku - odpoledních čajů, kdy si u svačiny povídáme: třeba co bylo dopo.


I když typický hovor s Kubou vypadá asi takto:

"Kubi, hrál sis v herně s auty? Neeeeeeeeeeeeeeeeeee (Divné.)
A Kubi, zpívali jste písničky? Neeeeeeeeeeeeeeeeeee (A k čemu pak mám ten ústřižek v peněžence, co máme trénovat?)
A byli jste na hřišti? Neeeeeeeeeeeeeeeeeee (Aha, a od čeho pak máš tu písečnou krustu vně i uvnitř bot?)
A malovali jste si něco? Neeeeeeeeeeeeeeeeeee (Aha, tak kde tedy skončil můj sponzorský dar???)"
...
Prostě matka vs. syn.


Třívrstvé puzzle,
naše další domácí novinka: skládáme a povídáme k tomu zvířecí story.


K dostání třeba v u nás oblíbené Hračkotéce.
No, fotoreportáž je to neúplná ...


... něco jsem nestihla ...


... ale piškot po každém dílku, to zas jo!
...
CHYBĚLY JSTE MI!!!
Tak ciao zas zítra.

29 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. :o)

      Ne ne, krize v zácpě na D1 ho naučila jíst jabko i se šlupkou, včetně nemalé části ohryzku ... :o)

      Vymazat
  2. Heeeeej, ahooooj Roso! :) Tak křest ohněm máte za sebou a světlé zítřky se už chvějí jak s vámi po boku prozáří dny dobrodružstvím i pohodou :) To mi to básní po ránu. Jdu se schladit do posilovny. Teda vlastně zadýchat. Krásný, klidný a bezproblémový týden přeju!
    A přijdeš se podívat v sobotu k Národnímu na trh? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. R.O.Z.H.O.D.N.Ě!!!

      Se těším.
      I tobě pěkných pět dní,
      já si jdu máknout k prknu, neeeeeeeeee rýsovacímu - žehlícímu. Ranním legrandám zdar!

      Vymazat
  3. Ahoooj....no to mám radost, jak jste to hezky zvládli:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzali jsme si příklad z vás!!! ... :o)

      Vymazat
  4. No koukám, že školkování vyšlo na jedničku a pracovaní nejspíš taky. Pochvala pro Kubu i pro maminku :D. My jsme také ve zvykacím procesu. M. proplakal každé ráno celý první týden, bylo to fakt smutný, kord když jsem pak vzala K. a mazali jsme domů. Ale teď už je taky vše ok. Tak teda všednodením povinostem zdar!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je senior junior šikulek!!!
      Moc jsem soucitila s rodiči, co jejich pinďa od nich nešel ráno ani fyzicky oddělit, jak se křečovitě v slzách a ryku držel svého roditele.

      Ale dneska - takhle v půlce září - že jsme to hrdinky?!? Jak my dvě jsme to skvěle zvládly! A ty děti - celé po nás!!! ... :o)

      Mávám k vám na Východ!

      Vymazat
  5. Ahoj Rosi :-),
    jen cimrmanovsky řečeno :" ..tys mi tu chyběla , děvče...". Moc zdravíme a přejeme jen tak dále :-).M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyhodíte ji dveřmi,
      vrátí se oknem!!!

      = Vaše Rosa ... :o)

      Vymazat
  6. Rosa is back! Hurá, týden jsem v práci u ranního kafíčka neměla co číst a chybělo mi to ;-) Zdravím Kubíka a posílám mu pusu za to, jak to ve školce hrdinsky zvládá! :-) A jak dopadl páteční lov na Dny Marianne? Neříkej, že zůstalo jenom u knížky. My s Alžbětou jsme se teda rozšouply ve velkém stylu! Zdraví Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi

    1. DM?
      Bojím se jít podívat na účet ... ale strašně ... :o)
      A nechápu jak může mít tenhle stát furt prázdnou státní pokladu, já tam o víkendu za poslala daní!

      Jak ušetřila jsem milion na slevách - to¨jo, ale utratila tři aneb ať žijí 25% kupónky!

      Vymazat
  7. A zítra zase budeš vysílat viď? No to je jak se dnes říká LUXUS. To je přesný, úča si nevšimne, že dítěti zaskočilo, ale nesmysl, že mu strouháte jablko to si vymyslí a domyslí.Ale jo, nemůžou asi
    vidět všechno. Tak se držte ve školce, dejte si čaj a s taťkou panáka na paní úču (2.foto).Ahoj Vokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o)

      Zatím nejbizarnější dotaz je proč Kuba stále trvá na sundávání bot na písku. Tak já nevím, jsem jediná matka na světě, co v létě zouvala dítě??? Naštěstí se mi podařilo udržet image normální rodiny tím, že jsem řekla, že jsem byli u moře. Paní souhlasně pokývala: Aha.

      Uff ... :o)

      PS: Zítra rozhodně zase nalaď, se vysílá kabelka!

      Vymazat
    2. U nás to na písku funguje stejně.... Kuba si navíc sundává boty a pauče, včetně ponožek, i ve školce.....

      Vymazat
    3. A teď si jen zbývá odpovědět otázku: Jsme my dvě normální nebo nenormální rodiny??? ... :o)

      Vymazat
  8. Tak to je dobře, že je dobře! :-)
    A co to má Kuba za sbírku flaší? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Muž chce od Ježíška ledničku na víno,
      ale já to vetuju - "málo vintage" ... :o)

      Aneb melu tady něco o čaji o páté a přitom metaxa nám teče krkem aneb po práci lze!

      Vymazat
  9. No sláva! Sláva! Sláva!
    Stýskalo se mi, milá paní Róso:).
    Jsem ráda, že Vám to tak pěkně jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo,
      přepěkně - ale třeba část, kdy se mi z toho všeho stresu zablokovala páteř (u mě vcelku častý (psychosomatický) jev) a měla slzu v oku od bolesti při každém nádechu - to jsem přešla mlčením ... tak to (podobně) máme přece všichni! ... :o)

      Zdravím vás do Skřítkolandu!

      Vymazat
  10. Jo odpolední čaje? - Také jsem si všimla těch alko-lahví :-))

    Čaj o páté jsme v naší rodině mívali léta letoucí - účastnil se ho, kdo mohl, příchozí babička, já, když jsem byla doma, rodiče když byli doma ... Později se to transformovalo v kávu o páté; to už babička nežila. A teď nic - od té doby, co nebydlím s rodiči, i ta máma přestala pít kafe a je po tradici. Mají teď rodiče místo toho spolu snídaně. Ale neskládají u toho barevné skládačka, asi jim to navrhnu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holky, já vás zvu na panáka!!! VŠECKY! Vypadáte jako dooooooooost žíznivě ... :o)

      Já u nás miluju společné pečení. Výrobu dvaceti čtyř druhů cukroví na mou svatbu všemi ženami z rodiny považuju za jeden ze svých životně nejdojemnějších zážitků,
      včetně mé sestry, která válela těsto v lodičkách, aby si botky na veselku správně rozchodila ...

      Vymazat
  11. jupijou teta mitnik v plne sile zpet! mam moc rada tyhle tve "ze zivota" postrehy. Drzim vsechny pesti, at to krasne plyne/odsejpa podle aktualnich pozadavku :) ja nevim, co vsichni maji s tim alkoholem, ja mam oci (krome kubuska a toho stromu, och) jen pro KOLAC a KAFE <3 (btw nase rozhovory na tema jak ses mel s tatou u babicky? Deda pusti pepu na pocitaci, tata neumiiii ---- .)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím, my strávili týden s Pepo-holiky a já zas nepochopím, proč ta zvířata v té pohádce furt vydávají takové divné zvuky,
      plus tatínek jako totální osel rodiny?!?

      Ale možná je to príma seriál, jen 324 dílů denně je trošku "nad limit" ... :o)

      Pepě i Kikimu veliké pozdravy!!!

      Vymazat
  12. Vítám Rosičko,taky jsi mi moooc chyběla!A nevyrostl v té školce ten klučík nějak??Připadá mi nějaký jiný...ale to je jen pocit!Hlavně ,že jste to zvládli oba,všichni tři!Zdravím a mávám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale dyť to není Kubík,
      to je ten cizí kluk, co mi ho tam dali!!!

      ... :o)

      Vymazat
  13. Milá Roso, díky za depeši. Nás čeká první školkování v říjnu a jsem teda fakt zvědavá... Vůbec nedokážu odhadnout, jak se to bude vyvíjet... Kuba je super, že to dal vlastně v poho... a Tobě otevřeně závidím to volno, které se znenadání objevilo...Líbí se mi Tvůj mateřský never ending proces! :-) A vůbec, mám ráda Tvůj styl psaní... zdravím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju děkuju děkuju.

      Jestli ti můžu zcela nevyžádaně radit do života, tak nic stran školky předem neřešte. My se o tom doma vůbec v srpnu nebavili, vycházeli jsme totiž z příkladu syna našich známých, kterého se všichni tak dlouho ptali, jak se těší do školky, až mu docvaklo, že do MŠ se dá taky netěšit a odpovídal všem tedy negativně ... :o)

      Takže: užívejte si SPOLU, co to jde!!!

      A ještě jednou dík. Matkování zdar!!!

      Vymazat
  14. Milá Roso, konečně jsem se po čtrnácti dnech dostala k tomu, abych hodila report, jak proběhlo to naše školkování:) Ale nejprve - poklonu a pohlazení Kubíkovi za to, jak to krásně zvládl tam u vás, a to navzdory tomu, že se stal "obětí" nekalé výměny a reálně mu hrozilo, že bude vydán jiné mamince :)) Chudáček ten tmavovlasý, tmavooký chlapeček - ten musel mít v kebulce pěkný zmatek, že ho pančitelka dává cizí paní :) Asi mají v té vaší školičce nějaké nové netradiční metody, jak ty děti zocelit :))
    A sakryš ... tak jsem líčením našich školkových zážitků přesáhla povolený počet znaků, aneb grafomanie v praxi :)) Takže s dovolením posílám raději zprávu :))
    Hezký zbytek týdne, Rosi, zdraví Jana

    OdpovědětVymazat