pondělí 23. července 2012

Sranda v Brně

Lepší víkend jsem už dlouho nezažila aneb nejlepší lidí žijí na jihu!

Do Brna jsme dorazili na oběd. Užívat jsme si začali v Bistru Franz. Jednoduchý a barevný interiér, možná menší než jsem čekala. Menu jsme si museli nechat přeložit a vybrali si z něj fritattu s domácím ajvarem a s plnými ústy koukali kolem: přítomní muži vypadali jako praví Newyorčané a dámy byly oděné v naprosto trendy osmdesátkách, krása. Ještě hezčí byla slečna servírka - tu by měli okamžitě obsadit do filmu, člověk by tak mohl beze studu dvě hodiny sledovat její kouzelně francouzský look. Máte-li rádi lehká jídla a všechny ty bio-eko-lokál-domácí mošty/vína/cukrovinky, pište si Veveří 14. Ne víc než pět minut nám poté zabral přesun do Moravské galerie na 25. bienále grafického designu. Výstava holandského grafického studia o amsterodamském anarchistickém hnutí šedesátých let je fakt pro velké fandy. Současný grafický design z Kalifornie byl pro nás už srozumitelnější, stejně jako expozice mezinárodní soutěže v Umělecko-průmyslovém muzeu, kde i vaší pozornost jistě přitáhnou nejen plakáty, knihy či obaly vinylových desek, ale i forma prezentace - dřevěný monolit ve tvaru včelího úlu či mongolské jurty (nevím). Poslední část (Místoržitelský palác) jsme si díky třídenní (a nejvýhodnější) vstupence mohli nechat až na neděli. Vrcholící odpoledne si totiž žádalo pod jazyk kofein a cukr. Kavárna Era, přesun autem, trochu zmatků - může za to navigace, ale aspoň mohli Brňáci pořádně rozpálit své klaksony. Ač já bych byla raději bývala byla zůstala uvnitř podniku a nasála prvorepublikovou atmosféru do sebe všemi póry, zvítězilo praktické duo naši family trojičky a usedli jsme venku, pravda tráva a pískoviště - to je teď pro Kubu největší terno. A opět příjemný šok! Milá mladá obsluha, dětská židlička a zpožděná objednávka vyměněná za kafe zdarma(!) s rosetou ve tvaru srdce(!). Interiérem a stylovou hudbou jsem se pokochala, když jsem (záměrně) nechala dítě lézt vevnitř po schodech horem a dolem několikrát. Baby-sitting dorazil právě včas a pro nás s mužem tak nastal zlatý hřeb dne - vila Tugendhat. Oba jsme velcí fandové románu Skleněný pokoj a studentík v roli průvodce Miesovým veledílem měl smysl i pro tolik atraktivní drby z rodiny obyvatel domu, historie stavby či rekonstrukce objektu, báječné! Teď maličko floskule: vskutku zdařilá rekonstrukce! Už jsme tam byli před lety a je to vážně krása. God is in the detail! Těch stoosmděsát milionů za to stálo. Následovala večeře u přátel za Brnem, baby večerka až v devět a překvapení před půlnocí - narozeninový dort. Ukřižuj ho, ukřižuj ho!!!
Sobotní výlet s kočárky za Znojmo. Do Čížova jsme nejeli seznamovat s pozůstatky Železné opony svá batolata, to ať si vychutnají rodičové. Dětičky pěkně nadýchat čerstvého vzduchu v Podyjí, poběhat si trávou a pospat si, projíždíme-li terénem lesních cest. Doporučujeme procházku na čtyři kilometry vzdálenou vyhlídku na rakouské městečko Hardegg a nebuďte ťuly jako my a nezapomeňte si s sebou vzít nějaká eura, ať pak můžete něco málo sejít dolů z kopce a dát si oběd "v cizině". My se najedli v Čížově a vyrazili zpět do města okurek na historkami opředený chlebíček. Leč legendární podnik u znojemské městské věže už neexistuje. Šest zklamaných dospělých. Substituce formou zákusku; prodejnu Znovín v louckém klášteře jsme naštěstí našli stále funkční a k nemálo lahvím vína jsme pak do kufru auta - jako správní lufťáci - přihodili i přepravku meruněk zakoupenou u cesty.
Nedělní dopoledne bylo opulentní, snídaně plynule přešla v oběd a není vskutku nic lepšího, když pro vás/sebe - pro sebe/vás hostitel vaří s vášní. Domácí vánočka, opravdické máslo, maso venku na grilu, zelenina přímo ze zahrady. Navíc domácí vás nenechají nic dělat - takže jen jídlo, další hosté, hodně dětí, čas s lidmi, které znáte už od primy. Taková radost. A velké díky! Odpoledne zase v Brně, český hudební plakát aneb Husák trávu nekouřil a pro mě obrovský objev - Květa Pacovská. Její plakát prostě musím mít, i kdybych ... si rok neměla koupit žádné boty! Ač to celý víkend s počasím vypadlo všelijak, náhlé slunko nás v závěru neděle přimělo ještě si honem lehnout na trávu na Moravském náměstí. Pivo, oříšky, suvenýr a muž si v rámci promo akce poseděl v Superbu, co víc si přát? Všichni happy, průjezdná dálnice, na zprávy doma. Dávám Brnu jedenáct bodů z deseti.

Kubova fascinace osvětleným barovým pultem architekta Františka Pavlů v bistru Franz
aneb kvalitní fotografie najdete zde.

Výchova k umění
aneb Umělecko-průmyslové muzeum v Brně.

Srdeční záležitost.

Trochu z kopce ...
aneb vila Tugendhat.

Plot Železné opony a věž zvaná špačkárna, Čížov.

Malá lekce z dějepisu, live!

Momentka z výletu 
aneb soutěž Kdo je nejlepší rodič.

To rozmazané vzadu je hrad Hardegg, Rakousko.

Vyzkoušená klasika, klášter Louka.

Jak šel čas 
aneb když se sejdou fandové Dupla (1986, 2012).

Pan Zajíc od občanského sdružení Práh Brno 
aneb není výletu bez suvenýru.

A vtípek na závěr. Po nedělním obědě, když jsme všichni různě polehávali s plnými žaludky po gaučích, se nejvzornější hostitelka zeptala: "Tak dáte si už ten dezert, lásky?" Jeden z hostí se obratem s jiskrou v očích otázal: "A cože je to ten dezert lásky? Já bych si dal!"

5 komentářů:

  1. Ahoj Roso, tak to byl vskutku vydařený víkend :-)) Moc hezky napsané. Zdravím Jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuji vám za pěkná slova! Psala jsem to hned po příjezdu - do pozdní nočních hodin, v sobě víc vína, než by se na kojící matku hodilo ... :o). Ale byla jsem tak nadšená, okouzlená, spokojená ... Pěkný den!

      Smazat
    2. "V sobě víc vína, než by se na kojící matku hodilo" - úaráda, taky to tak, občas, a zrovínka i dnes, mám ;-)

      Smazat
    3. Občas to musí bejt ... i kdyby ... na chleba nebylo ... :o)

      Smazat
  2. Perfektní článek a všechna moje oblíbená místa v Brně!

    OdpovědětSmazat