neděle 10. října 2021

Jak jsem slavila čtyřicátiny


Vzala jsem patnáct nejlepších holek na světě, vzbudila je v sobotu ve tři ráno a vyšla s nimi na východ Slunce na Sněžku.

Stoupání z Velké Úpy bylo drsné, někomu se překyselovaly nohy, někomu žaludek - ještě že ty zelené obličeje nebyly ve tmě vidět. Čelovky však nebyly potřeba, na jasné noční obloze nám na cestu svítily hvězdy a ty dva muže se dlouhými palnými zbraněmi, co jsme cestou nahoru potkaly, ty jsme stejně vidět nechtěly.

Na vrchol jsem z nás došla až jako poslední; nezáměrně, jsem nejpomalejší. Ale při finálových krocích výšlapu jsem už měla na krajíčku - představa, že nahoře na mě čekají:

všechny moje sestry,
spolužačky z gymplu,
spolužačky z vysoké školy,
holky, se kterými jsem spala na koleji,
ženy mužů, se kterými jsem spala na koleji,
kolegyně z práce,
kolegyně z mateřské,
kolegyně z podnikání
a sousedky ze vsi

mi hnala slzy do očí. Na vrcholu jsme měly časovou rezervu, posvačily jsme, ostře to zapily a čekaly, až se nám slunce zrodí do nového dne. A byl to zázrak! Výjimečný však byl i tamější vítr a chlad, který nás záhy poslal zase dolů. Zpátky na chalupu jsme to vzaly přes Obří důl, s malou mezizastávkou v tůňce před Pecí, kde se moje narozeniny staly skutečně mými a Petře a Martině nikdy nezapomenu, že spolu se mnou odhodily všechno funkční prádlo a vykoupaly jsme se pod splavem.

Nová energie do těla i duše byla totiž potřeba. Na chalupě nás měl super-tajně čekat můj muž David s vlastnoručně připraveným honosným brunchem. Leč volá mi, že naši chalupu U vleku nemůže najít. Zvedám jeho telefonní hovor fikaně se slovy "Dobrý den!", abych nás neprozradila a Davča to vůbec nepochopí a šeptá mi na druhé straně linky polohlasem: "To jsem já ..."

Všecko ale nakonec klaplo, míchaná vajíčka, lososový gravlax, francouzské palačinky, domácí džem, bílý jogurt, čerstvé jahody, salámový talíř, bavorské klobásky, nakrájené sýry, zralé avokádo, cherry rajčata a italská mozzarela - všechno bylo na svém místě. A děkuji taky znalým mužům mých nejbližších žen, kteří nám k této božské pozdní snídani na jižní terase poslali Moët.

A pak už přišly na řadu naše župany, venkovní sauna a nekončící party.

Holky, děkuji - že jste si udělaly čas a přijely. Že jste ráno vstaly, i když se vám to nezdálo.
Děkuji za honosné dary. Děkuji, že jsme si za těch sedmdesát dva hodin spolu stihly říct skoro(!) všechno. 
A děkuji - v životě nikdy jsem se nenasmála víc.

...

Odposlechnuto na mejdanu:
Žena drmolí na půl pusy ze spaní: "Nech toho! Nebo to řeknu Mirkovi!"
Rozespalý, ale pobavený manžel Daniel(!) na vedlejším lůžku: "Jakému Mirkovi, prosím Tě?"
"Topolánkovi.", sejme ho manželka.



Od čtyř tři hodiny nahoru.

Ale to svítání, to nemělo chybu!



Na Sněžce nás v 6:59 bylo asi dvě stě.




Cestou dolů přes Obří důl.

Fantastická, fantastická tůňka.

A nejlepší sisters in crime - co do toho šly se mnou!! Otužené a zenové.




Na zdraví. Všem, kdo slaví letos. Slavili loni. Budou slavit za rok. Všechno nejlepší všem.
pátek 8. října 2021

Organizéry do kabelky jsou zpátky


Něco vám nesu  - nesu vám pořádek do života. Zkuste bavlněný organizér, zkuste žít s Mitnik!

Do mého známého pořadače si dejte doklady, peněženku, kapesníky, roušky; kabelku i svůj životní režim měňte, jak chcete - ale své věci už odteď vždy najdete na svém místě. Navíc půl metru dlouhá karabinka na klíče váš ušetří ranního stresu na ochodu.

Pořádek vítězí - to je moje cesta. Chaos a nepořádek mi berou klid a strašně energie. V každodenním tajfunu péče o děti, práce a partnerství si  p o m á h á m  pravidelným řádem, systémem a šikovným stereotypem.

A který tým jste vy? Jste systematik se mnou? Nebo mi tady napište, v čem je čoro-moro v životě super?


Něha v pastelových tonech - Organizér s květinovou zahradou.

A přehledný pořádek uvnitř.

čtvrtek 7. října 2021

Dobré lišky se vracejí

Pamatujete si je? Celou partu z lesa? Medvěd, jezevec a paní liška? Když jsem před lety soutěžila jako Maminka podnikatelka, mladinký kameraman z redakce časopisu Maminka se do té tyrkysové krásky úplně zamiloval.

Taška pak hrála hlavní roli v mém soutěžním medailonku - a jestli i Vy milujete hravý design, kontrastní barvy a neokoukaný námět, kabelka Liška je pro Vás ta pravá!

S cross body uchem, které si přesně nastavíte podle Vaší výšky.

Prostě česká šitá kabelka - včetně detailů, které umí jen pečlivá ruční práce.


A toto je mírná černá, která lesním kamarádům sekunduje znamenitě - najdete v Mitnik e-shopu.
středa 6. října 2021

Šedivý den

Včera jsem měla příšerný den - strávila jsem dvě hodiny v zubařském křesle, aby se zákrok nakonec nepovedl.

A s vizitkou dentisty, který se jmenuje jako náš druhý komunistický prezident, jsem byla odkázaná na specializované pracoviště v Praze. Takže teď mám bolavě prasklý koutek, nemalou díru v zubu a samozřejmě i na svém bankovním účtu.

 Ještě že mi celý den dělaly radost moje Marimekko šaty, co jsem měla na sobě.

A jak jde říjen vám? Šedivé dny? Nebo si to umíte hezky? A mohla bych vědět čím?


A v e-shopu teď nově visí vlněné kabelky - a tato Šedivá kostka má uvnitř energizující citrony.

Ať vám se dnes daří lépe!

úterý 5. října 2021

Čeká mě velké kabelkové focení


A to znamená vždy jediné - začínám s přípravou u své nejlepší kosmetičky Radky. Je také okatá bruneta, a tak mezi námi dvěma není žádný chlup tabu. To ona stojí za mým klenutým obočím. To s ní pravidelně co dva měsíce řeším celý obličej - a vlastně i celý svůj život.

Upřímně - léta byl počet mojí pěstící kosmetiky takřka nulový - prostě jsem víc koukala na dětské prdélky než na svou tvář. Teď ve čtyřiceti jsem ale po úžasné konzultaci s mistryní make-upu Ivou Davies poprvé začala užívat čistící tonikum (REN Radiance exfoliační čistící s AHA kyselinami) i jiný hydratační krém na obličej (FRESH Rose Face Cream Reformulation).

Není to biokosmetika, ale mně vyhovuje. A jak to máte s přírodními produkty vy? Fungují vám?

A umí vážně zadržet i ten šílený zub času?


Podzimní bestseller - teple barevné Plody života.

Okrová něha, okrová zahrada - mejte Mitnik všude s sebou!

středa 29. září 2021

Proužek na proužek


Obdivovaná a přesná Hanka Skokanová, tvořící pod značkou Czeska, teď napsala krásný text o ručním stříhání látky.

Co šiju kabelky, stále mi někdo doporučuje, ať látku řežu, řežu, řežu. A ve více vrstvách, že ušetřím čas i peníze.

Zkusila jsem to - mám řezací kolečko i známou zelenou pracovní plochu, ale není to ono - není to Mitnik. Kabelky dál stříhám nůžkami. Všechny míry a rozměry vím z hlavy, pokládám klasické dřevěné krejčovské pravítko na látku a stříhám ručně. Pálí z toho dlaň a tvrdý mozol na kloubu pravého ukazováčku už mi asi zůstane navždy.

Ale vy tak ode mě dostanete nejpoctivější ruční práci - nepřehlédnutelné vzory kabelek na sebe po stranách navazují a uvnitř na podšívce sedí proužek na proužek.

Všimli jste si toho? Vidíte to?
A máte to stejně - i když vám celý svět radí, jdete si svou cestou?


Něžný červený proužek uvnitř kabelky Retro - proužek na proužek!

pondělí 27. září 2021

Poslední Piňata


Jsem dojatá a šťastná.

A jaké to bylo? Když naše tři děti každý měsíc pravidelně dostávaly jednu novou knihu?

Řekla bych - jako kdyby jim vařil někdo jiný.
Nemohla jsem jim knížky vybrat ani výběr nijak ovlivnit, přesto dostávaly to nejlepší.
I z nakladatelství, která ani neznám. I tituly, které bych jim sama nevybrala, a které ale byly ve finále skvělé!


A nám na uplynulých dvanáct měsíců navždy zůstane vzpomínka na sladký moment překvapení, osobní dopisy i napjaté rozbalování balíčků pro Kubku, Mikiho a Týnku.

Děkujeme za spolupráci, utíráme slzu a už se koukáme dopředu dál.
 


Tlusté čtení pro Kubu (10).


Společné čtení pro Týnku (4).

A čtení s velikými písmenky a širokými řádky pro druháčka Mikeše - jeho knížek jsme si vážila snad nejvíce.
Terezo, děkujeme!