Vzala jsem patnáct nejlepších holek na světě, vzbudila je v sobotu ve tři ráno a vyšla s nimi na východ Slunce na Sněžku.
Stoupání z Velké Úpy bylo drsné, někomu se překyselovaly nohy, někomu žaludek - ještě že ty zelené obličeje nebyly ve tmě vidět. Čelovky však nebyly potřeba, na jasné noční obloze nám na cestu svítily hvězdy a ty dva muže se dlouhými palnými zbraněmi, co jsme cestou nahoru potkaly, ty jsme stejně vidět nechtěly.
Na vrchol jsem z nás došla až jako poslední; nezáměrně, jsem nejpomalejší. Ale při finálových krocích výšlapu jsem už měla na krajíčku - představa, že nahoře na mě čekají:
všechny moje sestry,
spolužačky z gymplu,
spolužačky z vysoké školy,
holky, se kterými jsem spala na koleji,
ženy mužů, se kterými jsem spala na koleji,
kolegyně z práce,
kolegyně z mateřské,
kolegyně z podnikání
a sousedky ze vsi
mi hnala slzy do očí. Na vrcholu jsme měly časovou rezervu, posvačily jsme, ostře to zapily a čekaly, až se nám slunce zrodí do nového dne. A byl to zázrak! Výjimečný však byl i tamější vítr a chlad, který nás záhy poslal zase dolů. Zpátky na chalupu jsme to vzaly přes Obří důl, s malou mezizastávkou v tůňce před Pecí, kde se moje narozeniny staly skutečně mými a Petře a Martině nikdy nezapomenu, že spolu se mnou odhodily všechno funkční prádlo a vykoupaly jsme se pod splavem.
Nová energie do těla i duše byla totiž potřeba. Na chalupě nás měl super-tajně čekat můj muž David s vlastnoručně připraveným honosným brunchem. Leč volá mi, že naši chalupu U vleku nemůže najít. Zvedám jeho telefonní hovor fikaně se slovy "Dobrý den!", abych nás neprozradila a Davča to vůbec nepochopí a šeptá mi na druhé straně linky polohlasem: "To jsem já ..."
Všecko ale nakonec klaplo, míchaná vajíčka, lososový gravlax, francouzské palačinky, domácí džem, bílý jogurt, čerstvé jahody, salámový talíř, bavorské klobásky, nakrájené sýry, zralé avokádo, cherry rajčata a italská mozzarela - všechno bylo na svém místě. A děkuji taky znalým mužům mých nejbližších žen, kteří nám k této božské pozdní snídani na jižní terase poslali Moët.
A pak už přišly na řadu naše župany, venkovní sauna a nekončící party.
Holky, děkuji - že jste si udělaly čas a přijely. Že jste ráno vstaly, i když se vám to nezdálo.
Děkuji za honosné dary. Děkuji, že jsme si za těch sedmdesát dva hodin spolu stihly říct skoro(!) všechno.
A děkuji - v životě nikdy jsem se nenasmála víc.
...
Odposlechnuto na mejdanu:
Žena drmolí na půl pusy ze spaní: "Nech toho! Nebo to řeknu Mirkovi!"
Rozespalý, ale pobavený manžel Daniel(!) na vedlejším lůžku: "Jakému Mirkovi, prosím Tě?"
"Topolánkovi.", sejme ho manželka.
 |
| Od čtyř tři hodiny nahoru. |
 |
| Ale to svítání, to nemělo chybu! |
 |
| Na Sněžce nás v 6:59 bylo asi dvě stě. |
 |
| Cestou dolů přes Obří důl. |
 |
| Fantastická, fantastická tůňka. |
 |
| A nejlepší sisters in crime - co do toho šly se mnou!! Otužené a zenové. |
 |
| Na zdraví. Všem, kdo slaví letos. Slavili loni. Budou slavit za rok. Všechno nejlepší všem. |
