Když miluješ její ruce

Ruce Evy Kmentové.
Její prsty. Rty. Nebo otisky nohou.

Nebo otisky člověka úplně celého.

Fotky máme z výtvarného herny minulého týdne.
A pro stejné sochařské nadšence ještě přikládám mou recenzi poslední výstavy obdivované E. K. - tu z doby, kdy tenhle blog nikdo nečetl.

Odkud mám tu mikinu

Bývám z toho v rozpacích.

Když si více než kabelky všímáte mých hader. To si doma pak zuřím a cukavě až hystericky v kuchyni krokuju od ledničky ke sporáku a zase zpátky s výkřiky, kterým Mikeš může stěží rozumět, tedy něco ve smyslu o tom, že já tady taky nemusím bejt.

Ale jen co obě vychladneme, trouba i já, napadne mě, že vlastně chválíte mou dobrou práci. Po nocích udrchanou tašku i dost dobrý komplet na ven k tomu. A tak abych to tady dneska nezdržovala, protože se mě stejně ptáte na každou mou jupku, tuhle šedou mikinu - velmi jemnou a velmi teplou - jsem si myškoidně, ale abych byla za kočku, pořídila v obchodě Queens.

A kdyby snad někoho zajímala i tato tvídovka, tak ta je ...

pro sportovní dámu - sokolnici/sokolici/sokolku,
co dává přednost na zádech batohům a ve zdravém těle zdravému duchu!

A přesto ji její šik dcery k narozeninám nadělily tento umírněně elegatní kousek přes rameno,
A já myslím,
že správně hravá kostka s kapkou rudé vášně je k sedmdesátce přesně to pravé! 

Je podzim

A bude zima.

Na kvarteto je nás málo

To, když máme taťku v práci.
A Mikešek nám ke hře přistupuje svým celostně čomo-moro životním postoje.

A i když jsme původně chtěli hrát naše KVARTETO - trochu jinak

... kdy sbíráte kartičky s ježky, zajíci, divočáky, srnci, netopýry nebo s liškami tady na obrázku
a teprve až máte všecky čtyři kousky, vytvoří si vám z nich jedna krásně velká a nevšedně ilustrovaná tapeta,
všechno bylo nakonec trochu jinak.

Mikeš si totiž o kartu neřekne, ale hrabe nám do toho furt,

... na což Kuba zatím nemá trpělivost, a tak kvartetko zase rychle sbalil a pustili jsme se raději 

do přímějšího Černého Petra.

Původně jsme zkusili rozdat karty všem nám třem,

ale pak jsme pravidlům navzdory

skončili ve dvojko.

Což má však tu báječně příjemnou výhodu,

že v každém tahu

si jeden z hráčů připisuje spokojeně body

I když ano, o to větší je zas riziko, že si líznete nebílého Péťu!

Který, ač to tak podle fotky možná nevypadá,
nakonec zůstal v ruce mně - díky vlastnímu malinkému podvodu - a Kubka tak mohl vyhrát!
...
Zatímco si Mikenda s kalkulačkou u ucha asi domlouval rande se svými vrstevníky,
soudě podle odposlechnutého ptydepe.

Ale!

Kdyby se náhodou stalo, že by Miki přes noc vyrostl a stal se velkým,
jak si Kuba občas přeje,
my jsme připraveni.

Na bobří kvartetové souboje.

Nebo líté karetní boje ptačí. Nachystáno máme.

A k optimistickému konci vám ještě ukážu, jaká legrace nám v balíčku z Popoutu taky přišla.

Perforovaná ...

medvídkovitá šelma. A taková je u nás doma jako doma.