Pohádka

Tak jsem si ji interně nazvala.

Prostornou kabelu. S výpravnými motivy. A pro mě se zamilovanými retro barevnými odstíny.

Čtyřicet na třicet, naležato, tentokrát širší než vyšší. Za asistence hořčičné koženky a s vrchním překlápěním.

A uvnitř je bezpečí ještě jištěno zipem. 

Doplňkem k tašce je pak z cihlové o něco decentnější kosmetická etuje.

A odletem elegantních hus zakončuju tento můj neplánovaně blogově pohádkovský týden.

Už jsem si zvykla, že jsem slavná

Že mě krásné ženy oslovují, když slintavě hledím do vitríny v cukrárně.

Když soustředěná se skříženýma nohama stojím frontu před národně-galerijní toaletou.

Nebo když splašeně běžím na tramvaj. Tam na přeplněné refýži na mě dlouhonohá slečna stihla i křiknout, že jsem ještě hezčí než ve skutečnosti, za což ji obrovsky děkuju, ať už ta věta měla znamenat cokoli.

Ale když teď muž z ničeho nic přinesl z práce balík od Lůcy, ve kterém byla i tato přepěkná knížka ilustrovaná slovutným Janem Kubíčkem, měla jsem tím nezaslouženým darem až vyražený dech.

Leporelo je fantastické a myslím, že i milionové.
Hádám, že kdybychom ho střelili, měli bychom konečně dost prostředků, aby obě naše děti vystudovaly na soukromých britských školách sekundárního i terciárního stupně.
A ještě by nám s mužem zbylo dost na našeho společné zmatené stáří.
Měli bychom svůj vlastní velkorysý čtvrtý pilíř důchodové reformy a chodili bychom si třeba na škeble do kavárny Savoy,
tak jak jsem tam jednou potkala kučeravého režiséra Ondříčka s jeho energicky noblesní ženou.
On si frutti di mare pokapal košili, ona ho hned prudce setřela - v obou(!) významech slova
a mně se to celé ohromně líbilo.

Prostě městský život.

A v téhle publikaci on nemá chybu!

A proužkatý Mikeš jej studuje pečlivě.

A taky já si vyhraju.
Stránky na třetiny - to jsem si hned myslela na teď tak trendového Hervé Tulleta, akorát že on svou první dětskou sofistikovanou literaturu vydal až v devadesátém čtvrtém.

Teto, my ti děkujeme!

Malá z rybárny

Od června loutkový film v kinech.
Ale už teď: výstava v Malostranské besedě. Zase až nahoře pod krovy. A zase hravá!

Kdo má dost odvahy a nápady k tomu, může si natočit tam svůj vlastní animovaný film.

Kluci se u toho dost naběhali, ...

... muž okamžitě s láskou vzpomněl na svou sedavou profesi, ...

... ale zcela objektivně a jasně nestranně musím říct ...

... že jejich několika-vteřinový příběh o motorce byl dobrý - vtipný a syrový.

Pro suverény je připravená kamera a filmové plátno,

... kam jsem se jim do záběru vnutila i já.

A kdo chce jen koulet oči, může na stylové půdě sledovat originální filmové dekorace ...

... a pohádkové loutky.

Pro mě osobně to má všecko ceněný výtvarník Jan Balej malinko schmutzig,

 až strašidelné,

ale i roztomilé, komické a společenský trefné.

A toto byla naše NEJ-atrakce. Na posuvný vozík si můžete připevnit svůj foťák,
a když vás někdo tlačí, točíte si tak na video svůj vlastní film! A nezapomeňte obsadit roli vypravěče.
...
My jeli čtyřikrát a ... máme biják.

A tady je další těžko předatelná hezká chvilka. Rybí orchestr, kde díky fotobuňce hrajete spolu s dřevěnými muzikanty na neviditelnou harfu.
Jak? Sama nevím.
...
Prostě běžte si zabrnkat.
A rozhodně se v galerii vyškrabte co nejvýš, protože ty kýčovité výhledy z oken za to stojí.

Nakonec nakoupit suvenýry, protože nalepovací zlaté rybce - kdo by odolal?!?

A pak zase výtahem zpátky dolů. Ještě dodám, že spící kočárek tam lze nechat v příjemně temné šatně; věkovitá ale milá obsluha nám to sama navrhla.

A po radostech ducha je možno osvěžit si tělo třeba v café Kafíčko, kousek v Míšeňské ulici - v kavárně s hracím koutkem.
Když jsme včera vcházeli, ve dveřích jsme míjeli (opravdu!) světově nejkrásnější Taťánu s Ondřejem, při odchodu nás zase střídal zrzavý cifršpion Sedláček.
Ale tyhle tři máničky vám na rozdíl od patrové garáže zaručit nemůžu.

Stanislav Kolíbal: Kresba za kresbou

Herna k výstavě v mezaninu. Jen čáry, linky, linie. Geometrie.
A skoro nikdo nikde.

Obojí mám ráda.

Kubova verze slavné mistrovy sochy Vítr.

Anebo ...

... raketa? Jeden nikdy neví ... znáte umělce!

A ještě jeden obrázek, focený vážně foťákem a vypůjčený odtud. Že děkujeme.