Já se z toho fakt zblázním

Některé věci prostě před Kubou schovávám.
Čokoládu, washi-pásky, léky, špendlíky.
Jenže - já pak ty předměty ve svých fikaných skrýších nemůžu najít!

Třeba jsem Kubínkovi před časem objednala zvířecí tetování na ruku.
...
Když jsem rozbalovala celý krásný balíček z LJUSu
a on se neočekávaně objevil za mými zády,
lekla jsem se
a
krabičku s plánovaným dárkem k narozeninám jsem v rychlosti někam splašeně ukryla.

Když pak přišla jeho chvíle oslav a veselí, nemohla jsem obrázky nikde zaboha dohledat.
Až když jsem nyní dělala úklid v botníku a chystala nám na sezónu jarní obutí,
Animals Hands jsem našla. Byly tam!
...
Nicméně - nezkazily se a snad ani neurazily,
a tak na řadu přišly až teď.
...
V balení je osm druhů zvířeny, kterou je třeba řádně si poohlížet, neukvapit se s výběrem
a
nakonec - stejně jako Kubka - se rozhodnout pro tvora svého srdce.

A tak zatímco si on vcelku dlouze vybíral, já honem studovala opravdu jednoduchý návod.

Stačí z obrázku stáhnout folii,

obrázek přilepit na ruku a pustit na něj vodu.

Nakonec prosím stahujte vrchní papír velice opatrně, ještě mokrá tetovačka je typicky jemná a citlivá na poškození.

Ale stačí pár fouknutí ...

a po zaschnutí drží opravdu pevně!

Na vyžádání jsem se následně okérovat nechala i já!

A i mně byla paní Žirafa ofouknutá.

Následně jsme se vrhli na čtení naší právě oblíbené pohádky z Afriky.
(Aspoň že tu knížku jsem před narozeninami našla, ufff.
Je z mého nově zamilovaného obchodu.)

Ke knížce patří i mapa a to Kuba úplně žere.
Odkud. Kam. Kdo. A jak putuje.

Případně se sveze ...

Ale podařilo se mi ho ukecat, vozidla jsme zaparkovali
a
protože v příběhu není ani zmínka o tygrovi, kterého si na ruku vybral Kubušák,
dál už jsme spolu pokračovali ve vymýšlení vlastní pohádkové verze.

Tedy na střídačku. Chvíli story a chvílí opakované prohlížení si úžasně potištěné vlastní končetiny.
...
PS: Po 24 hodinách, safari stále drží.
I navzdory večerní koupeli.
Bez jediné ranky.
I u mě, což je ... ehm ... super!
...
Tak pěknou divočinu při pondělí přeju i vám!

Půjdou do pryč!

Naše noční stolky v ložnici. Jinak se tam teď prostě všichni tři/čtyři nevejdeme. 

(Pro pozorné čtenáře blogu dodávám: svůj pracovní stůl jsem zatím uhájila.)

Akorát - kam teď s knížkou, sklenkou vody, krémem, darovanou miskou z Indie, telefonem a lampou?

Prosím - neplakat, nepanikařit: jedno řešení bych měla hned.
...
To jsem vám takhle jednou šla s dětmi(!) na zmrzlinu a kafe do naši kavárny a v tom to vidím.
Dokonalá knihovnička na zavěšení nad naší postel.
Břízová, voňavá, nevšední, veselá!
...
Dovnitř knihy. Nahoru bebechy. Úplně to vidím.
...
Smysl projektu Kup book! je sice úplně jinde,
žádné mé přízemní: "Jeeeee, to je krásné, to chcu",
ale jedná se o další cirkulaci knih seniorů. A to za celou dvaceti kačku.
...
Podle mě fajn(ý) nápad ve skvělém vzhledu, tak vám to tu hned cpu - že se vám taky líbí?!?

A ještě - kde designové bookboxy najdete.

Národní knihovna Klementinum, Praha 1
Café Neustadt, Novoměstská radnice, Praha 2
TriCafé, Anenská 3, Praha 1
Kavárna Snů, Ke Karlovu 12, Praha 2
Čítárna Unijazzu,Jindřišská 5, Praha 1
Biozahrada, Belgická 33, Praha 2
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Cheecup, Nedvědovo náměstí 14, Praha 4
Periferie Cafe, Bránická 49,Praha 4
Café Sladkovský, Sevastopolská 17, Praha 10

POKOJE II aneb moje poprvé

Poprvé od porodu.
Muž nastoupil na svou premiérou dvoj-šichtu, rozuměj byl sám na obě děti.
A já sprintovala na výstavu.

Nadržená.
V levé ruce jen kabelku.
V pravé zhola nic!

V Cihelné ulici 4 na Malé Straně
 můžete až do neděle v mnoha pokojích vidět mnoho instalací
studentských ateliérů českých uměleckých škol.

Některým objektům se můžete podívat do očí ...

... jiné jsou s výhledem na Pražský hrad.

Některé kouzelně křehké ...

... jiné dost vtipné ...

... nebo ještě vtipnější.

Eko ...

... milé ...

... domácké ...

... na vysoké noze ... 

... sladké - růžové - vatové ...

... (ne)funkční ...

... či paličkované.

Prošla jsem všechna tři patra,
abych si úplně nahoře v levém křídle připomněla, kde je teď vlastně mé místo!
...
A pak už jsem si ve venkovním bistru vytvořeném z nákladního kontejneru dala - jako největší vodvaz - černý čaj
a
indiánským během zamířila zpět domů.
...
Fotografie, grafický design, sochy, nábytek nebo kreativní móda - to všecko tam na vás čeká do 11. května.
Kdo půjdete, UŽIJTE SI TO!

Čtyřicáté narozky

Přehled legrand plánovaných pro nás Dopravních podnikem najdete tady.

Tak co - potkáme se tam?
Zn. Ať žije (můj) klučičí svět!

...

9. května 1974. Gustáv Husák zahajuje přestřižením pásky provoz pražského metra.

Ach!

Mít to jako koncept je blbost

A nepokorné.

Ale když to náhodou vyjde, je to fajn: mít tyhle čerstvé jarní děti.
Třeba pro dlouhé procházky, co čistí hlavu.
Nebo volné kojení kdekoliv v plenéru.

Akorát si člověk musí dávat bacha na první ostré paprsky a skrývat mrně, co to jde.
...
V druhém kole matkování
 jsem odmítla vzhled kočárku ničit plínkou přehozenou přes jeho střechu
a ušila si vlastní stínítko.
(I když plně chápu, že za totok zrovna cenu Czech Grand Design asi taky nedostanu ...)

Plátěný obdélník připevněný mašlemi ...

... kdy po stranách je možno pinďu letmým pohledem kontrolovat ...

... a v případě počasí pod mrakem lze z látky udělat roletu, smotanou.

Třeba mně zrovna při focení pro vás slunce vůbec nepřálo.
Ehm ... vlastně byla mlha.
...
Ale ze všech sil se teď snažím, aby mi šestinedělní trudomyslnost nenakazila úplně celou mysl,
aby obě naše děti byly dobře oblečené navzdory aprílovému počasí,
aby nikdo doma neměl hlad,
abych ven chodila ve stejných (nebo alespoň podobných) druzích bot na obou nohách
a
obě prsa měla řádně uklizená v prsence.
Takže sorry, že počasí jsem nevychytala
a prostě nejde vidět, jak tenhle solární panel krásně stíní.
A zároveň k tomu i luftuje.
...
Vlastní model pilotuju od minulé neděle a uvidíme, jestli posléze obstojí i ve vysokém letním sluníčku.
A jestli jo, tak pak si ten hadr nechám patentovat! Ha-ha.

No, a teď mně čeká další mamma-výzva: přesvědčit Mikeška, že spát lze i ve vozítku, které se ne-hý-be!
Si držím palec.