 |
| Halina |
Mívám teď tvůrčí přetlak. Zatímco donedávna jsem vymýšlela, skládala, prezentovala, improvizovala a spolupracovala, teď kojím, přebaluju, hraju, mazlím, vozím a kojím. Některé z aktivit „za svobodna“ (tak drsně nazývám dobu, než se nám narodil Kuba) mi ale zůstaly – třeba keramika.
Ve středu jsem poprvé po pěti měsících vyrazila na kurz. Štafetu hraní a mazlení převzal Můj muž a já si radostně vzala malou kabelku, hodinky a Instinkt – nic z toho s sebou nemívám, když jdu ven s kočárkem (tašku mám obří, hodinky dítě škrábou – to dítě, které v kočárku spí, jen když kočár jede) – a běžela na tramvaj. Ze samé euforie jsem za první půlhodinu vytvořila hned dvě díla, poté jsem se trochu zklidnila a začala si vychutnávat reliéf, který by měl viset v novém domě mé kamarádky.
Teprve po návratu domů jsem si uvědomila, že Můj muž má na sobě celý den přístroj, který mu pravidelně měří tlak. On sám si pak co půl hodiny zaznamenává činnost, kterou právě vykonal. V rychlosti mi popsal průběh jejich pánského večera, a aby si už nemusel do svého seznamu psát žádnou další aktivitu, šli jsme rovnou spát.
A teď kvízová otázka pro vás: kdy jeho již tak dost vysoký tlak dosáhl za den hodnoty nejvyšší?
a) při dopolední pracovní poradě
b) při běhu z práce domů, kdy si spletl o půl hodiny začátek mé lekce
c) při večerním krmení Kuby kaší.
