Rosa Mitnik

neděle 18. prosince 2022

Jak přežít Vánoce

Moje finálové desatero pro rok 2022 aneb jak si užít svátky.

1. Připravte si krásné šaty

Ano - vařit, uklízet, zametat, vytírat a zase vařit budete o Vánocích nesčetně krát, ale proč byste u toho nemohla vždy vypadat jako královna noci.

2. Pijte hodně čaje

Vaječný koňak, prosecco i portské jsou parádní drinky, ale já si k nim na svátky vždy nakoupím i zásobu nejlepších čajů, to abych nebyla ráno oteklá a zmuchlaná ve tváři a bolavá v hlavě. Ano, pít se o Vánocích musí - když to ale promícháte s čaji, to pak budou svátky hned jiný čajíček!

3. Řekněte si stop

Už od adventu víte, že nemůžete stihnout všechno - že od toho je tady leda Ježíšek. Řekněte si proto o Vánocích v jednu chvíli STOP - co jste stihla, to jste stihla. Jste báječná, úžasná a v připravených šatech vám to bude skvěle slušet. Co jste nakoupila, zabalila, upekla a uvařila, máte, a teď si začněte užívat! Snězte si v klidu, co máte ráda, natáhněte se na gauč, ťukněte si sklenkou. Poddejte se kouzlu Vánoc a užijte si to i Vy; nejen ti, pro které jste nakoupila, zabalila, upekla a uvařila.

4. Cesta do Rokycan

To je náš absolutně vánoční film, který si všichni pouštíme pod dekou 24. ráno. Kratinká televizní komedie (38 minut), ve které nejlepší Vladimír Menšík a božská Iva Janžurová vzrušeně řeší, ke které tchýni se letos pojede na svátky. Rodinné špičkování, letité urážky a perfektní glosy dospělého syna Vladimíra Dlouhého k tomu, to chcete vidět! A slavná slovní přetahovaná rád-nerad, která tam zazní, tu už pochopily i naše děti a taky nám doma říkají, co pro nás udělají neradi rádi.

5. Pozvěte ke stolu babičku

Ani jedna moje babička s námi už letos na svátky na tomto světě nebude, ale já si s nimi prostřu. Budeme večeřet na jejich talířích, budeme si ťukat sklem, co nám po nich zůstalo. A že jsou ty skleničky jenom dvě a kusy zděděných talířů mají do servisu taky hodně daleko?! Ano - náš štědrovečerní stůl bude dost strakatý, ale když už Veroniku ani Danuši nemůžeme držet za ruku, můžeme si si nimi aspoň takto připít a myslet při tom na to, jak by se smály jejich talířům z gusta vylízaných od našich dětí. A to platí i o našich dědečcích, tatíncích, maminkách, mužích, to platí o všech!!

6. Nejcennější krabička

Až si najdete chvilku klidu, my většinou dvacátého pátého ráno, zkuste si na jednu větší papírovou krabici od vánočních ozdob začít psát, co se každému z vás v rodině ten rok povedlo - co mu udělalo radost. My začali s narozením nejmladší dcery, a tak už si šesté Vánoce píšeme, kdo se letos kam dostal, kdo má první druhý zub a kdo nový implantát. Kdo se začal otužovat, kdo potit před tabulí. Kdo měl úspěch v zápase a kdo covid. Dokonce už si i během roku spolu říkáme ve výjimečně šťastných chvílích - Hej, to si napíšu na krabičku. Zkuste tento koncentrovaný vděk životu taky.

7. Na špacírek

Celé dětství v Havířově jsme pravidelně na oba svátky chodili na oběd k babičkám. Příjemnou procházkou, někdy ve štípavých mrazech, někdy v mokré břečce. Co žijeme za Prahou, děláme stejný špacír okolo Berounky - nakrmit kachny, zapálit prskavky. Vždycky je to takové osvěžení, nadechnutí, ofouknutí. I maličko zvednutý prst, když už vás gatě začínají maličko tlačit v pase. Zdravotní procházka aneb na chvíli ven z pyžam.

8. Domácí kino

Ale zas to nebudeme přehánět, že ano - jednou jsou vánoční prázdniny a k nim patří odpočinek, zahálka a chill a tady je prosím seznam našich filmů, který si doma výhradně pouštíme jen o Vánocích. Bosé nohy v parku (1967), Světáci (1969), Nebožtíci přejí lásce (1972), Dej si pohov, kámoši (1993), Notting Hill (1999) a Rabín, kněz a krásná blondýna (2000).

9. Linkův vlašský salát na Silvestra

To je naše rodinná pochoutka, kterou jsme převzali od slavného jazzového kytaristy Rudyho Linky. Rozhodně to není žádný socialistický "vlašák" - ale pravý vlašský/italský salát, který se za první republiky proslavil v pražském lahůdkářství Aloise Linky, Rudyho dědečka. Nejsou v něm ani pochoutkový salám, ani brambory. A chcete-li také ochutnat jeho dokonalou lehkost, připravte si jablka, sledě, šunku od kosti, hrášek v plechovce, mrkev v plechovce, majonézu, sůl a pepř. Přesný postup najděte na googlu, a pak už si jen otevřete kvalitní bílé víno a zakousněte čerstvé bílé pečivo. Je to boží!

10. ...

A co byste za desáté přidali vy? Co vám o Vánocích nesmí chybět? Co by vám chybělo?

pondělí 12. prosince 2022

Časopis S dětmi v Praze končí

Vážení a milí čtenáři,

spolu s námi zažíváte výjimečnou chvilku, silnou a neopakovatelnou. Držíte v ruce poslední číslo časopisu S dětmi v Praze. Náš magazín končí, bylo nám ctí, ale abyste tomu správně rozuměli – toto není konec, toto je cesta.

Naše děti vyrostly a je jiná doba. Když se narodil náš nejstarší syn a já se s ním odvážila do kavárny na rychlé kafe, měsíčník S dětmi v Praze kdekoli na pultu, na okenním parapetu, někde u dětského koutku pro mě byl vždy cenný a parádní kousek. Potěšeně jsem si jej vzala do ruky, obdivně prohlídla obálku, listovala jim, tu se začetla, tu si udělala poznámku, zaujalo mě doporučení, oslovila mě chystaná akce. Známý čtvercový formát akorát tak do kabelky jsem si ale málokdy brala s sebou. Pokaždé jsem měla pocit, že tak noblesní zdroj informací o životě s malými dětmi ve veliké metropoli chce přece každý, že si jej nemůžu vzít domů. Že každá máma i táta si rádi přečtou nadlehčený úvodník, který má odpich, rozhovor s inspirativní osobností, zalistují si fajn kalendáriem plánovaných událostí nebo se nechají pozvat na výlet s dětmi za hranicemi Prahy.

Dělali jste to stejně? Jste našimi letitými čtenáři? Vyrostly s námi vaše dětmi? Říkáte-li ano, děkujeme vám za přízeň. Připravovat pro vás nová čísla měsíčníku bylo úžasné a my díky vám měli oči tak otevřené, abychom pokryli hodně z toho, co se v Praze děje. My díky vám měli tak otevřená srdce, abychom psali o tématech, která zajímají, baví i trápí české rodiče. Upřímně v nás byla malá dušička ve všech těch vlnách covidových pandemií a nutných lockdownů, kdy náš časopis nutně musel přecházet do on-line verze, ale spolu s vámi jsme to úspěšně zvládli a přes všechno náročné a ohrožující na tu těžkou etapu dnes vzpomínáme pro mnohé rádi.

Historie nám ukázala, že televize nevytlačila ze světa knížky a my jsme stejně tak přesvědčeni, že současná on-line digitální epocha neznamená konec tištěných médií. Přesto se časopis S dětmi v Praze loučí. Loučí, ale s celou redakcí vám obrovsky máváme, vyskakujeme, držíme se spolu za ramena, překřikujeme a voláme Na shledanou! Možná nám ukápne i slza dojetí, ale věřte nám především vděk za nádhernou práci a spolupráci, vděk za skvělé čtenáře, vděk za pravidelné inzerenty a naději k nové cestě, na kterou se nyní všichni z redakce vydáváme. Otevírají se nám nové možnosti, setkáme se s novými lidmi, zažijeme nové příběhy, napíšeme nové texty, povedou se nám nové překlepy, ale věřím, že se nám především povede mnoho krásné a podstatné práce, která bude mít príma přesah - tak jako ho měl časopis S dětmi v Praze.

Za celou redakci Rosa Mitnik

EXTRA TIP, JAK NEPLAKAT

Když mě oslovila redakce S dětmi v Praze, zda bych pro mě psala editorial, naše nejmladší dcera měla sotva tři měsíce a já ji na úvodní pracovní schůzce musela nakojit taky minimálně tři krát. Dnes si stejná dcera píše(!) Ježíškovi o první aktovku do školy, kam nastoupí příští rok. A to přece není vůbec smutné - to je vývoj, posun, cesta. Cesta někdy s překážkami, někdy i do slepé uličky, ale zůstaňme na ní vždy otevření a vděční. Pojďme dál!

...

Citováno z prosincového čísla 2022.