Jak se šije týpí - návod na šití

Ušila jsem dětem na ven látkové týpí. A vy můžete klidně taky, včetně úplných začátečníků - pro ty mám pár vyzkoušených fíglů.

Potřebujete:

4 m neutrální látky (šíře nejlépe 150 cm) 

1 m vzorované látky

3 m bambulek na ozdobu

5 tyčí (mně se v Hornbachu nejvíc zalíbily bambusové - na pohled křehké a přírodní, ale vydrží; 180 cm dlouhé)

a nůžky, metr, pravítko, křídu, špendlíky a nitě.

Čas:

1 hodina stříhání

1 hodina šití

a 1 hodina čančání pro focení na sociální sítě.

Nastylované pomůcky máme, tak hurá na to!

1. krok: Bambusové tyčky jsem si jednoduše postavila na zahradě
a nahoře
svázala režným špagátem, tak nějak aby se mi to líbilo.

A následně udělala to největší rozhodnutí - jak bude týpí velké.
Mně vzniklý "trojúhelník s useknutou špičkou", tedy jedna strana z pěti, měřila 90 na 150 na 10 cm,

což jsem si načrtla na papír a šla domů.

2. krok: Ze vzorované/pěkné látky
jsem si vymyslela, že si stříhnu čelní díl,
který svými rozměry přesně kopíroval velikost boční strany, s rezervou na začištění.

Nastříhaný výsledek hlavní pohledová částí.

A fotka včetně rozměrů.
To, co jsem označila žlutou linkou - jsem si začistila, bych to měla pěkné.

A na začištění lem
jsem si okolo vstupu do týpí našila bambulky.
Doporučuji vám je šít zipovou patkou a čím více jste začínající vášnivá švadlenka, tím větší bambule si raději vybírejte.
...
Nešijete se to úplně nejsnadněji,
možná i nějaké to sprosté slovíčko vám ukápne. Na druhou stranu toho budete muset našit několik metrů, takže praxi v tom určitě získáte!
A navíc - když je to takové hippie překrása.

Začištěný, sešitý a obambulkovaný vchodový díl. Hotovo!

3. krok: A z tohoto středně béžového kepru jsem si pak našila zbylé 4 strany.

Dílce si nastříhejte
a vrch (10 cm) a spodek (90 cm) si pěkně začistěte.

4. krok: Ze všech možných zbylých kousků a odřezků mé barevné látky
jsem si potom nastříhala deseticentimetrové proužky,
ladně je přežehlila a sešila do 150 cm dlouhých pruhů = budoucích tunelů, kterými se protáhne bambusová tyčka
a
tyto tunely zároveň spojí celý šapitó týpí stan dohromady.
...
10 na 150 cm dlouhé pruhy si nahoře si dole začistěte.

A nyní už tunely jediným sešitím spojíme se dvěma vedlejšími stranami k sobě.

Na sebe si jednoduše složte béžovou látku (rubem),
vzorovaný tunel (lícem)
a vzorovanou látku (rubem) a sešijte.
...
Vůbec teď nepanikařte, že to nechápete! V klidu a logicky si to na sebe položte, našpendlete a přešijte.
A jestli jste to náhodou spletli, poznáte to okamžitě po došití.

Já si už pak po jednom vypárání celé špatně všité strany dala prostě příště bacha.

Hohoho!
První kontrola správného sešití a první moje obrovská radost, že to fakt funguje.

Jen co jsem zatáhla niť, hned jsem si běžela ven pro jednu bambusku, abych tunel otestovala, že skutečně slouží, jak má.
...
A totéž jednoduché rovné sešívání aplikujete ještě 4krát.
Nic složitého na tom opravdu není.

Akorát s tou obrovskou metráží budete trochu zápasit, jak je to fůra látky,
no a při velkoplošném špendlení na zemi si trochu zadřepujete - ale to se před plavkovou sezónou vždycky hodí!

Tradá - tee-pee je na světě.

Navlékla jsem zkusmo honem všech pět tyček a zavázala je opět nahoře.

5. krok: Posledním krokem už je jen funkční našití 4 pásků.

Z látky se vzorem jsem si střihla 8 cm široký a 34 cm dlouhý pruh,
který jsem si zažehlila dovnitř, na obou stranách začistila a po obou dlouhých stranách prošila.

Vzniklé 4 proužky jsem si našila na 4 béžové strany.

A dvě a dvě proti sobě protilehlé zavázala na mašli nad špagát,

čímž jsem si zajistila,
že mi týpí neklouže a nepadá na zem.

A tady už vidíte úplně hotový výsledek, kdy se správným a oku ladícím sestavením si stačí ve finále trošku pohrát.
...
A ještě technicky - moje týpí
není začištěné zevnitř - což by chtělo overlockový šicí stroj.

Ale ten já své mamince koupila teď k narozkám, takže uvidíme, jestli se Týnka letos taky pochlapí,
nebo mi tohle týpí krasopisně nakonec ještě přehrká mamka.

S venkovním užíváním myslím trčící nitky splynou; akorát doma na zimu to možná bude chtít něco víc krejčovsky ažúr!

Moje děti|moje týpí.

Tak směle do toho! Přeji, ať se dílo podaří.

A jděte do toho nejlépe hned - ať vám léto neuteče: znáte to!

...

 Protože All you need is týpíčko. Léto, vítej!

Davidovo pozdní odpoledne

Včera to byl celý jeho den. I jeho gang.

Maminkaroku.cz - hlasujte pro mě

Přihlásila jsem se do soutěže časopisu Maminka, abych vyhrála a získala tak inzertní prostor k propagaci své značky. Soutěžím v kategorii maminka PODNIKATELKA.

Poslala jsem jim pár našich fotek a k tomu připsala skoro pět tisíc znaků mitnikovského textu a oni mě vybrali do semifinále!

Dnes začíná velké internetové hlasování; a kdo byste měl chuť, můžete pro mě hlasovat.

Třeba proto že mě znáte. Že - skoro denně už sedm let - sledujete můj napínavě zábavný příběh o tom, jak jsem se nejdřív naučila šít na stroji. Pak šila křivě, a pak rovně. Jak jsem si ušila první tašku přes rameno, i jak jsem si otevřela svůj autorský e-shop. Třeba proto že vás baví můj ryzí druh vlastního podnikání, které bylo od počátku tažené poptávkou a zůstává neodparatelně se mnou, i když mám jeden dva tři děti. Možná mi fandíte, protože jste za ty roky se mnou (opakovaně) prožili šťastnou euforii i vyčerpanou skepsi. Třeba jsem vám sympatická svou nekašírovanou pracovitostí. Nebo vám lahodí mé rosistické produkty, ať už ručně šité nebo hlavou psané a byli byste hódně zvědaví na to, co by s mým byznysem udělala tištěná reklama v nejčtenějším mateřském časopise v Česku. Nebo jen souzníte s mým otevřeným životapostojem k početné rodině, ve které jsem se našla. A zároveň i s upřimným přiznáním si, že bez práce/seberealizace bych to ale nebyla já. 

Víte, jak žiju. Sledujete, o co se snažím. Znáte, koho miluju.

Čtete, jak se pletu. Nakupujete, co šiju. Smějete se tady a dojímáte.

Proto rozhodnete-li se pro mě, děkuji vám za váš hlas. Moc ráda si vyzkouším, jaké je to být i slavná!

Cestování, nanuky a kapky deště

Ultraletní cestovní taštičky jsou tu!

Stačí si jen vybrat.

Všechny jsou právě v e-shopu a nóbl nabídka dárkového balení každičké etuje zdarma pro vás stále platí.

Živelný necesér Afrika.

Chladivě modrá taštička Déšť.

Etuje k sežrání Nanuky.

A nakonec ta nejkřehčí Ptačí mláďata.

Chystáme něco krásného

Ale moc krásného! Zůstaňte s námi.

Muž, který seděl pod stromy

Namazal si chleba červenou marmeládou, a když dojedl, pohodlně si v tureckém sedu opřel o kmen jabloně nejdřív záda, a pak i hlavu. Zavřela jsem ledničku a zasažená se na něj zadívala z kuchyňského okna - s jedinou otázkou: Proč tam nesedím taky?

Těch několik dní v dubnu a několik v květnu bylo pro mě mimořádných. Měla jsem takovou radost. Už v zimě jsme si objednali zahradnické služby a inženýrka z oboru nám hned při první konzultaci v terénu inspirativně zasadila mnoho brouků do hlavy: co všechno by se s naší stařičkou zahradou dalo teď podniknout. I když i nám humanitním absolventům bylo už dávno předtím jasné, že tahle zahrada si zaslouží víc než jen přehodit přes venkovní stůl čistý bílý obrus, natrhat plevelný turan do plechové bandasky a povídat si u toho o životě.

Ve středu ráno k nám naběhlo pět chlapů v čele s dredatou dívkou, která dostala naší parcelu na starost. Už po pár prohozených větách se mi ta holka s nepřehlédnutelnými tizianovými vlasy ohromně líbila. A i ona po několika hodinách práce mým směrem vlídně glosovala: "Taková milá paní a tak blbě mají přiškrcenou třešeň". V pátek už jsme byly kámošky jak hrom a navzájem jsme si chválily domácí sukně a hippie šaty a strakaté leginy. Nicméně v oblasti flóry jsme stály každá jaksi malinko jinde. Mým úkolem bylo například určit míru, jak moc ořezat lípu/ovocné stromy/lísky. Máchala jsem rukou rozšafně ve vzduchu a říkala: "Tak o třetinu dolů, pryč. Ať to nezasahuje do drátů - k sousedům - do silnice." O žlutou zlatnici, barvy měnící tamaryšek, solitérní ibišky ani pichlavý dřišťál už léta tady nikdo neměl sílu pečovat, a tak jsem teď do toho chtěla nechat pořádně říznout, zmenšit všem objem a dodat zase sílu. Jenže zahradnická parta v čele s květinovou anarchistkou byla jiného názoru a vždycky mě hned začala přesvědčovat, že takhle to je fajn, že to stačí, že je to tak moc pěkné. A já v úzkoprsé(?) roli zas oponovala, že ne, že třeba z té japonské vrby chci pěknou kuličku, protože dneska vypadá tak nějak punkově, rozuměj zanedbaně a zpustle. "Nó, a to mně je na ní právě tak sympatické", kontrovala mi procítěně dredařka, až se jejímu botanickému výroku smál nahlas jiný zahradník, toho času zavěšený za ruce/nohy na jedné z našich červených lísek s křovinořezem v ruce.

Kdy mi ale naopak spadla brada úplně a ze svých typických a nekonečných komentářů jsem neřekla tentokrát ani slovo, bylo, když jsem viděla, jak stejná profesionální zahradnice celý jeden den zastříhávala náš růžový záhon. Vzala do ruky každou větvičku, prohlédla si každé očko - než střihla. Ve finále mi ještě mezi, do té doby holé, růže nasadila divokou levanduli nebo voňavou šalvěj. Pak se po zahradnících načas slehla zem, ale nakonec jsme je uprosili výhružnými e-maily a i přes ultra divoké jaro, kdy jistě měli všude zakázek hory, se v máji vrátili k nám do údolí. Tentokrát už pouze v mužském složení a na řadu přišly záhony a péče o ovocné keře, ze kterých jsem měla rybízů a angreštů loni plný mrazák, aniž by naopak pro ně kdokoli udělal cokoli.

Bobuloviny dostaly vlastní záhon i kvalitní hnůj, a když se budovaly vyvýšené XXL truhlíky pro rajčata a jahody, vyházeli jsme opět otravně na smetiště i zapomenutý plastový kýbl zahrabaný hluboko v zemi nebo zrezavělý svazek klíčů. A nakonec ještě něco k tomu chlapovi na začátku. Vždy, když nastal polední čas, naskákala celá zelená četa do přistavených dodávek a odfičela si na oběd jinam. Až na nejhubenějšího jogína. Dlouhovlasý polonahý štíhlík vždycky jedl z vlastních zásob a zákonnou siestu si uměl pořádně užít. Meditativně. Na vzduchu. V příjemném stínu. Z plných plic. A s čistou hlavou. Až mě úplně zviklal, jestli nemám, jen co Týnečka usne a mně odpadne kuchyňský hadr od ruky, taky radši zasednout na zem. Nebyla bych tak zemitější? Vesničtější/zdravější/šťastnější?! Óm, zahrado!

Děkujeme, nebesa

Tak dlouho a tak vydatně u nás nepršelo snad čtvrt roku. Je to vlaho/blaho!