pátek 8. června 2018

Já mám kocábku


Náramnou. A zlatou! A plážovou. Velikou. Se čtyřmi obrovskými kapsami uvnitř.
...

A kdo byste dal raději přednost námořnické klasice s červenou, 
Najdete tam 
nové tašky k vodě i do parku i na kafe s ledem!

Přeji šťastnou víkendovou plavbu.






středa 6. června 2018

Letní hra Mamiee


I když pěkně je už dva měsíce, červen s sebou přinesl jinou náladu. Vyučovací atmosféra polevuje, úkolů je méně a (zdají se?) lehčí a plavky se staly školní pomůckou! Chlapečci četně vyrážejí na letní výlety a mimořádně akce a my s Davidem se jen modlíme, abychom byli ve správný den a správnou hodinu na správném místě u správného autobusu a se správným dítětem.

Všecko se stává rázem pomalejší, teplejší, línější. Vzduch i běžná odpoledne. A našemu světu doma teď vládnou nanuky, klobouky a hry. Ta nejrozkošněji pastelově barvená didaktická pomůcky od projektu Mamiee se jmenuje Najdi barvu. Dřevěný terčík a dvacet pět hladkých kolíčků do něj (ne)nápadně připomíná ježka a je jen na vás, jak si s ním na dece/u vody/na chalupě vyhrajete. Kulatinu třeba můžete za úkol vkládat dovnitř podle barev nebo na čas. Nebo můžete jako my do držáku společně naskládat pestrý obrazec z černé, šedá, pudrově žluté, bílé a přírodní barvy, zapamatovat si jej, poté všechny kolíky obrátit na stejném místě barvou dolů a ve směru hodinových ručiček mezi sebou házet kostkou, která vám ukáže, jakou barvu máte tasit. Při úspěšném tahu je kolíček váš a máte bod.

Nebo si vymyslete svá vlastní pravidla, hrajte s kolíčky skořápky nebo jen porůznu zkoušejte svou jemnou motoriku - záleží, kolik vám je a kolik vašich nápadů vás umí pobavit.

Kouzelná dřevěná hra je balená do šikovného plátěného pytlíku, abyste ji mohli mít o prázdninách všude s sebou!

Začínáme a každý podle svého oka vkládá barvy.


Pak se celá základna protočí bezbarvými konci kolíčků nahoru.

A hází se kostkou/jen Týnečka umí být zatím výrazně doslovná a její hod je prostě HOD!



(Týnka vám právě trendy způsobem odhaluje, jak to vypadá za kamerou.)

Tolik jednoduché a tak krásné! Navíc vyrobené v Česku.

Trénujeme paměť, soustředění (i péči o druhé).


Pro chytré hlavy i šikovné ručičky.



Přeji vám, ať je pro vás léto s dětmi hračka!
pondělí 4. června 2018

Hush hush, little baby


Liberta po mně. A holčička je asi taky po mamince.







pátek 1. června 2018

Knížka Mrkni na to!


Monička je vždy fantastická návštěva. Ve svých rozevlátých vlnách a s malými brýlkami nose k nám pokaždé s sebou přiváží metropolitní esprit, hned u branky nahlas ochá nad krásami staré zahrady a prosí, jestli se může zout donaha. Dá rovnou dvě kávy za sebou a pořád mi jen lichotí a podkuřuje. Div, že mě nepohladí po vlasech, jak je nadšená z našich nových hipstersky vyvýšených záhonků, do kterých jsem ale přesadila původní, letité a trochu chatrné jahody. Zásadně a košatě obdivuje naše růže, kterým jsme letos na jaře dopřáli profesionální zahradnickou péči a ony keříky se nám teď za odměnu můžou vykvést z podstaty: šíleně a voňavě a všemi barvami.

S Móňou je děsná sranda, protože za oficiální imagí velmi populární a naprosto výborné lektorky Národní galerie je schovaná i ostře rozumná žena, která umí ironicky soudit a kontextuálně hodnotit tento svět a lidi v něm, avšak s výrazným citem pro paranormální|ezoterické|psychosomatické jevy mezi námi - a přesně to já miluju!

Navíc ona je jediný člověk v celém vesmíru, kterému když napůl znuděně vyprávím, že léto budu mimo jiné trávit na chalupě v naprosto zapomenuté vesnici někde u Jindřichova Hradce - to jen ona mi na to řekne, že v Sumrakově žil a tvořil můj vele-oblíbený konstruktivistický sochař Hugo Demartini. Jak to všecko může sakra vědět?!

...

A právě od ní teď dostala naše děcka velmi stylovou, uměleckohistorickou knížku. Ač Národní galerie tohoto průvodce českým středověkým sochařstvím pravděpodobně zamýšlela spíš pro malé čtenáře, podle mě se možná víc hodí pro uměním zapálené rodiče. Nejen pro výrazné množství textu a čistě odborné informace. Autorům se podle mého soudu příliš nepovedlo opustit suchý kantorský/nadřazený přístup k žákovi; jak si totiž jinak přebrat třeba větu, kdy vás hned v úvodní kapitole vyzvou, abyste "své dotazy kladly jen v odůvodněných případech". Ale na dalších místech nové publikace se snahám o lehkost, vtip a nevážnost tématu myslím už daří pěkně, především díky písmu a komiksovým glosám ilustrátora Martina Kubáta. Knížka je velkého formátu na křídovém papíře a patří k té literatuře, se kterou si vždy chcete sednou do měkkého, rozložit si ji na klín a dlouze ohlížet její voňavé stránky. Je plná mimořádných fotografií, kdy až litujete, že si na ostře zobrazené části a fragenty dřevěných soch nemůžete skutečně sáhnout a všechny ty detailní trhlinky a spáry v materiálu sledujete s nosem přilepeným u papíru. Odborné texty jsou šikovně dávkovaný v kratších odstavcích, a když se prokoušete pasážemi o restaurátorských postupech a chemických technikách, ve finální třetině knihy na vás akčně čeká pět skutečných a napínavých příběhů soch z našich národněgalerijních sbírek.


Tato knížka 
je nádherným dárkem; intelektuálním dětem a jejich zvídavým rodičům - nebo naopak!
















A oboustranná příloha knížky,
kdy za tenhle slovníček bych vám bývala byla kdysi na vysoké škole zulíbala ruce - je opravdu boží!



Přeji vám příjemný románsko-gotický zážitek.