Připravuji se na test z dějin umění 20. století. Dnes lekce první: barvy a duševní pravda.
Henri Matisse Harmonie v červeném (1908)
Vasil Kandinskij Improvizace 6 (1910)
Paul Klee Senectio (1922)
neděle 26. února 2012
Můj otec se nechal tetovat, skoro před rokem. Nikdo o tom nevěděl, přišlo se na to až teď. Maminka je na mrtvici, pohoršená, dotčená. Symbol hippies si tatínek nechal na rameno zvěčnit v době, kdy maminka odjela přes celou republiku za mnou, aby mi pomohla s Kubou čerstvě po jeho narození. Já jsem celou věcí nadšená. Tatínek jako hrdý prvo-dědeček chtěl zjevně celou tu skutečnost náležitě oslavit a navždy zaznamenat. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela, ale přijde mi to jako skvělý nápad - nechat se tetovat na prahu šedesátky. Znáte to - když se nechá tetovat mladík či slečna, hned slyší dotazy "A dovedeš si představit, jak to bude vypadat, až budeš stará?", "Je ti jasné, že je to na celý život?", "To to chceš mít na sobě i v padesáti?". Tak na tohle se zjevně mého taťky nikdo ptát nebude. Kůži už má přiměřeně svraštělou, takže deformace časem se obávat nemusí a to že je to záležitost dlouhodobá, to asi tuší. Už se těším, až jeho paži uvidím lajf, přes skype to není ono :o).
Co k narozeninám pro člověka, který je pořád v knihovně nebo v autobuse/vlaku/letadle na cestě do jiné knihovny? Letos krabička na kapesníky.
Donedávna jsem si myslela, že dekupáž jsou jen levandule, slunečnice a medvědi, ale nejsou. I když chápu, že za tohle cenu Grand Czech Design nezískám :o).
V neděli jsem si na fleru otevřela svůj e-shop a dneska s radostí chystám k expedici svou PRVNÍ objednávku. Chtěla jsem, aby krásné bylo nejen zboží ale i balení, sama to mám ráda. Přemýšlela jsem nad logem a vyšel mi z toho tenhle strom. Inspirace je jasná - nejdříve jsem se zahleděla do Reynkova obrazu, pak do vánočního sáčky od Loccitane. Namalovala jsem návrh a jedna paní z něj vykouzlila razítko - myslím, že se povedlo. Mám z něj radost!
Miluju ho! Některé jeho obrazy mě děsí, jiné hodně baví. Doma nad gaučem bych asi nechtěla žádný z nich, ale jeho osobnost mě okouzlila. V lednu jsem se byla pokochat výstavou v Albertině, následně na netu o něm přečetla, co se dalo a viděla dokument Den a noc. Vše doporučuju! Jestli máte chuť se ochytřit, prosím: o Magrittovi.
Své magrittovské období bych mohla podpořit stínidlem, které jsem viděla v novém čísle Marianne Bydlení. Líbí?
Kuba jel na týden k babičce a já - jako jeho věrná lednička - s ním. Ponavštěvovali jsme všechny příbuzné a známé a dali jedno mateřské centrum. Je úžasné - člověk nacházející se pravidelně v dětských prostorách by si snad i zvykl na ty šílené nástěnné malůvky křemílků, šmoulů či členů Disney party. V téhle baby-frendly kavárně je to jinak - interiér navrhla a realizovala slavná Soňa Malinová. Je tak kouzelný, že když jsme se spolu s pěti bývalými spolužačkami fotily na památku, nešlo ani tak o to, aby byly vidět naše děti nebo my ale hlavně ten strom.
Intenzivní mateřský čas jsem v sobotu vykompenzovala skvělou výstavou Černá slunce. (Až budu umět napsat dobrou recenzi, nějakou tu vložím - pracuju na tom). Vzala jsem si to nejlepší na sebe a užívala tenhle vzácný "dospělý" čas s mým mužem. Čistá architektura Galerie umění, místní intelektuálové a na závěr latté - sobotní odpoledne dle mého gusta!