Stránky

středa 31. ledna 2018

Žádný šizunk


V těžké chvilce je nejlépe být s rodinou. Obložená dětmi seděla jsem na květovaném gauči u mé babičky a jedla ty nejtlustší obložené chleby namazané výpekem. Na sobotní odpolední návštěvě. 

Všichni jsou malinko v gala - chlapečci v košilích a má sestra v jediných šatech, do kterých se ještě vejde. Dědovo křeslo u zdi zůstává prázdné, ale domácí bůček upečený v černé brutvaně, soletky na stole a těžké červené víno servírované v křišťálu na štopce jsou tady věčné.

Hlavně jak se máme. Vysvědčení, školka, nočník. Fasáda, zahrada. Co říkala Ula. Jak se má Vlaďka. "Děcka, jezte - vy vůbec nejíte! Berte si. Přidej si. Davide, ty mi vždycky uděláš radost!!!"

A nakonec mi babička do svých letitých rozstříhaných cích s kytičkami zabalila domů s sebou zlatě olemovaný talíř a mísu na ovoce ze skla. Ona už je prý neužije. A mě to baví, pro mě je to čest. Retro. Noblesa. Dětství. Československo. Pokračování. Domácnost. Dělnická rodina. Servis. Úplný servis. K obědu vždycky polévka. Všecko pořádně. Veliká skromnost. A žádný šizunk.

...

"Akorát víš, co se mi, Mirečko, zdá divné?! Že mým synům je přes šedesát. 
Je furt vidím jako třicetileté kluky, ale dyť oni jsou už staří. Vlastní děcka, tak to je mi zvláštní ..."




A je to doma, děkuju.

pátek 26. ledna 2018

Drahouši, to dáš!


Našila jsem nové kosmetické taštičky a už jsou v e-shopu.

...

Můžete si do nich pěkně dát občanku a jít volit. Nebo se do nich krásně vejde voličský průkaz.
Dnes a zítra.
A v sobotu od dvou si do etuje můžete šikovně schovat léky na srdce, jestli je berete. 
Papírové kapesníčky, jste-li lekaví.
Krabku cigaret, komu to bez nich nejde.
Nebo takovou tu maličkou lahvičku alkoholu z hotelového minibaru, kdo potřebujete.

Antistresový balónek, antikoncepci, bonbónek nebo mentolové žvýkačky - komu, co pomáhá.
Bude to těsně ...

(Ilustrace Tomski&Polanski.)

Moudrá taštička Sovy.

Nebo vtipná taštička Ptačí zob.

A celá dnešní partička.

středa 24. ledna 2018

Nejsme moc dajní


Když jsme mu psací stůl pořídili, až když se naučil psát.

Bílé kovové kozičky i bílý origami lustr má Kubka oboje poděděné|darované (hádejte od koho!). Jednoduchou desku jsem mu obratem přivezla z Ikey. Židli v odstínu Aqua Blue si nahoru sám vynesl z kuchyně. A novou má teď i kovovou šuplandii s mnoha zásuvkami - na všechny jeho osobní písemnosti, hotové pracovní listy, divoké školní obrázky, velké barevné výkresy a jiné zmuchlaniny, které čas od času vydá jeho aktovka, které se ale rozhodně nesmí vyhodit; které se musí archivovat.

Pracovní koutek s výhledem na Prahu a francouzským oknem je mu zašívárnou bez dveří. Úkoly tam nepíše, nad domácími pracemi do školy my doma denně naplňujeme tradičně očekávaný roztomile zmatený stereotyp. Kuchyňské čoro moro: Mikeš s Týnkou se sčuchnou do dětského gangu, mně bublá večeře na plotně, za okny zimní odpolední tma jak v pytli a Kubínek to tam drtí do sešitu. Chvíli paří čísla s profesorem Hejným, chvíli umírá únavou nad Živou abecedou.

To nahoře v Učebně - jak prostoru teď říkáme, poté co se šlechtický název Sálonek vůbec neujal, už jen relaxuje po svém. Sám. Prchá si tam kreslit své plány a schématy, aktuálně ponejvíc loď Titanic. A brzy si na to všecko bude moct i posvítit. Stolní lampa (žlutá) na něj tajně čeká za vysvědčení.

Jednoduché skandinávské šuplíky.

A čistý systém.

Švédská papírová série Hejsan.


V neurčitém garerijním prostoru v prvním patře máme místo celkem na tři stoly, ale kdoví jak to (tady) dopadne.




A ještě malý magnetický workshop, který jsme si s Týnkou pro sebe vymyslely během focení.

Ilegálně na boku Kubových plechových šuplíků - snad to bráchu pobaví!

pondělí 22. ledna 2018

Cit slečny Týny pro sníh


Zapomněla jsem. Že sněžilo už, když jsem šla v sobotu spát. Ráno jsem pak měla obrovskou a překvapenou radost. Až jsem honem ještě v pyžamu musela skákat pro fotku z trávníku na záhon a zase zpátky.

Stoleté růže blízko domu nám kvetou celý rok!

A my máme u nás teď takový klid. Už ani trikotoví cyklisté nefičí kolem. Všude jen bílá peřina a vlastní drobotina.






...

A když jsem pak vymačkala pomeranč do džusů k snídani, namačkala jsem i děti do kombinéz a marš ven!




I sousedovic. Hotový Bullerbyn.






Zima na vsi.

pátek 19. ledna 2018

Pátek, těšení se a víkend


A nové vintage kosmetické taštičky. Taková už moje lednová klasika.

...

Barevné i umírněné. Florální i geometrické. Tradiční i rozehrané.
Ale každý necesér je jenom jeden! A víc ho nebude.


A dají se z nich namíchat i nevídané sety.

Nebo partnerské dvojičky.
...
Kosmetické taštičky Kohoutí stopa a Kárečko.

Opravdu důstojné dvojice.
...
Kosmetické taštičky Řekyně - černá a červená.

A nebo z nich lze stavět bláznivě rosistické věže.
Ať se vám zase líbí!

čtvrtek 18. ledna 2018

Do blázince


Moje kamarádka má nový byt. Je nádherný!

Je celý bílý, tichý a dokonalý. Vysoko nad naší Prahou. S výhledem na sto vinohradských střech a dvě stě vinohradských komínů. S předlouhou zastřešenou terasou, ze které se můžete koukat dolů na vzdálené tramvaje.

Vše v tom bytě je perfektní a harmonické tak, že bych se tam toužila nechat zavřít. Odpočinout si. Od svého šílenství. Jako do sanatoria, nebo jak tomu chcete říkat. Prý můžu - prý můžu přijet kdykoli. Ne snad že bych to ne vždy ne nepotřebovala. 

Čisťounké a repasované parkety všude. Dětský pokoj, ve kterém si i rybičky mlčky plavou ve vtipně krychlovém akvárku a plyšoví jezevčíci a šviháčtí nosálové ve tvídových gatích se válejí na posteli. I pokojíček má malý balkón. Takový ten francouzský balkónek pro jeden kovový stolík a jednu židli. Je orientovaný do dvora, na jih a s pohledem na pražskou La Défence na Pankráci. Přesně taková ta malá lodžie, kde můžete od božího rána usrkávat temně černé kafe a k tomu si buď číst čerstvé noviny nebo holt napsat svůj první román.

Koupelna je bílá úplně celá. I baterie, i sprcha, i ta hlavová. Jediným dominantním černým detailem je kruhový rám obrovského zrcadla. Před ním si můžete zkoušet všecky náušnice a náhrdelníky a šminky ze všech mističek a tácečků, co jsou kolem umyvadla. Odsud vlastně jiná než nejkrásnější ani nemůžete odejít.

Kuchyň nemá chybu. Linka bez madel a úchytek, vše zafrézované, bílé nebo bělené. A nerezový čtvercový dřez se leskne tak, že byste si v něm mohla upravit obočí. V takové čistotě: skutečné i designové pak teprv vyniknou pečlivě vybrané detaily. Barevný snídaňový tác, mintová miska na vločky nebo zlaté sítko na čaj. Nebudu vás napínat: i jídelní stůl je bílý a židle jakbysmet. Z těch se pak po jídle můžete odvalit na sněhově bílý gauč. Vizuální nudu ale nečekejte. Pohledem vás okouzlí Andriena Š. v rámečku na zdi a do ucha si k tomu můžete libě pustit něco z hisperského černého gramofonu, který stojí výrazně uprostřed bílé knihovny.

A kdo by toužil hledat barvy, protože bez nich nemůže být, doporučuju mu zahledět se do knihovny na všechny ty strakaté hřbety malých, velkých, tlustých, tenkých knížek a nebo se jít hedonisticky natáhnout na dvacet minut do bílé ložnice. Tam už na vás bude čekat napravo bezvadná vintage noční lampička v retro odstínu nejsytější hořčice a pod hlavou i celým tělem i všude vás (ne)budou tlačit saténové polštáře v padesáti odstínech pastelů.

Prostě já už se odteď vůbec nebojím. Jestli/až zešílím, nechám se zavřít právě tam.

úterý 16. ledna 2018

Čtyři knížky pro děti nejkrásnější na světě


Miki mě teď krásně podrbal po bradě.

Když měl v novém roce ve školce nakreslit, co mu přinesl Ježíšek, výtvarně ztvárnil koleje, vlaky a knihy. Navíc v řeči výhradně používá tohle knižní slovo: knihy; což mě baví stejně jako že se nové čtivo dostalo do jeho top výběru i do paměti - přes všecku tu horu hraček a hračiček, kterou pod stromečkem našel.

No, a celý první rok se snažím férově/výchovně čerstvě zásobit knihovničku i malé Týnce, ale není to vůbec snadné. Najít a vybrat si na trhu dětskou tvrdou papírovou knížku, jejíž umělecké ilustrace a hravé pojetí by oslovilo a jejíž čtení(!) by bavilo i mě, je pro posledních sedm let obtížné.

Letos na jaře jsem pro Týnečku na festivalu Mini odchytila u stánku mezinárodního knihkupectví Amadito rozkošnou desetistránkovou retro vyprávěnku Rosie´s walk o slípce, co jí mlsně hodí liška. Ale nesežere jí, nebojte - anglický příběh má happy end.

Ze zářijového Tabooku v Táboře jsme Týně na památku s chlapečky vybrali v Česku zatím nevydaný kousek od hvězdného polského dua Aleksandry a Daniela Mizielinski, kteří ilustrovali současné knižní trháky jako jsou Mapy nebo Pod vodu, ale i D.O.M.E.K. nebo D.E.S.I.G.N. Růžová knížka Mám oko na lytery je v polštině, ač uvnitř neobsahuje vytištěno jediné slovo. Úkolem čtenáře je totiž na všechna písmena abecedy hledat slovo na každé stránce. Což, jak můžete vidět na fotkách dole, je někdy pro našince malinko nelehký úkol, ale ilustrované postavičky a scénky jsou tak vtipné, že vždy se toho dá hodně vymyslet, i přes jazykové hranice.

Českou perlou pro nejmenší děti je pak pro mě knížka o vepříkovi a spol. Když jsem já sloužil ... Ulovila jsem ji teď v novém knižním oddělení prodejny Skibi v Kotvě a už před deseti lety ji ilustrovala nejlepší Andrea Tachezy. Opravdu každé její zvíře na statku uvnitř knihy je prostě nádherné a navíc panenka ve finále stele postel v komoře trendy nordic povlečením. A taky já tuhle lidovku furt dokola zpívám našim dětem ráda a výjimečně neznuděně, protože si říkám, že při všech devíti letech, co chlapec sloužil, zpívám, přemýšlím a dělám něco málo pro vlastní boj proti úpadku paměti.

A ve finále mám pro vás úplnou novinku, kterou jsme Týnuš dovezli teď v neděli, aby jí nebylo líto, že s námi na umělecké výtvarce v Praze nebyla. V knihkupectví Koenig BOOKS ve Veletržním paláci mají snad vždycky zahraniční literární skvosty pro děcka a tuhle přerozkošnou Tiny farm - tlustou knížečku ve tvaru domku - jsme tam prostě nechat nemohli. Ilustrace uvnitř jsou k pomazlení, tématicky něco ze stáje, něco ze zahrádky, něco z domova a tvary perforací pevných stránek neznají mezí: od hvězdičky až po obláček.

...

Tak to je všecko moc pěkné. Valentýně je rok a má čtyři knížky. To jako vůbec není špatný start do života, ale já toužím ještě po něčem jiném. Po leporelu - kontrastně ilustrovaném podle mého oka, ve kterém bude nosný příběh. V rýmu. V básni. Zatím je stále můj domácí evergreen Narodil se chlapeček malý jak tvůj paleček ..., ale obávám se, že počet dramatických stylizací, kolikrát Hrubínovo dílo můžu předvést za jeden svůj život všem mým třem dětem, už se limitně blíží nule. 

Chtělo by to něco nového!


Ilustrovala Pat Hutchins v roce 1968. Britská klasika.



A česká zvířecí lidová serenáda od Andrey Tachezy. 


Polští mistři v růžovém.

Zatím si s Týnkou ukazujeme obrázky, jak nás to napadne, ona ještě na abecedě příliš nelpí.



Má novou!

S důrazem na milé detaily ilustrovala Suzy Ultman.

Bichlička.









A co nejvíc ke štěstí rozřechtá vás, je-li vám dvanáct měsíců plus?