Stránky

pátek 20. prosince 2013

Přání


Moji milí b-přátelé,
přeju vám krásné Vánoce a sraz tady zase v 2014!


...

Letošní PF máme s dvojitým Kubínkem (viz můj pupek) ...

... což se fotilo na zrcadle ...
... jako vždy - v obýváku u našich.
...
Můj taťka má totiž jedno ze svých tří maturitních vysvědčeních (aneb když někdo nemohl studovat VŠ)
právě z konzervatoře z oboru Fotografie.
A jak mu to okolnosti posledních let dovolují, víc než práci  se teď věnuje svým zálibám (aneb po kom já to jsem),
takže má doma i stativ i bílé plátno na focení i černé plátno i všechno.

A snímkování premiérového vnuka je pro něj vždy zážitek.

Z téhle poslední fotky jsem zase úplně mimo já!
Jsem šťastná, že (náhodou - jako všechny!!!) vznikla, protože mrkněte tady - rozdíl je přesně 365 dní.
...
Tak šťastné a veselé!

čtvrtek 19. prosince 2013

Didaktická kostka


Ušila jsem Kubovi molitanovou krychli na hraní.
Nápad vznikl jednou u nedělního oběda a nakonec se na její realizaci podílelo nemálo členů naší rodiny.
A to je dobře!
Uvnitř je molitan o hraně patnáct centimetrů
s titulní stranou s písmenem
vystřiženým z filcu a krasopisně přientlovaným s mou největší snahou.


Zhora jsem vymyslela počítadlo,
jehož funkcí by neměly být součty, ale poznávání tvarů
(alespoň já si to tak ideálně maluju!).
...
Korálky navlečené na gumě.



Při realizaci následných stran už musely naběhnout další pomocné ruce.
Knoflíkové dírky mě premiérově naučila šít moje maminka a na její radu jsme žlutý kabátek ještě vyztužily ronem. Počáteční zapínání jde zatím ztuha, ale on si to snad Kubka nějak vygajdá.


Inspirace pro jednotlivé stěny jsem hledala na fleru a pinterestu,
kde jsem našla plno krásných kostek (a pravda i pár, které mě v horečkách možná budou strašit ze sna).
Můj výsledný koktejl 
je pak směsicí činnost, které bych ráda, aby si náš dvouletý Kubínek osvojil.
...
Zejména od této "bavorské" strany si hodně slibuju.
...
O fenoménu nýtů mě nejdřív poučil švagr, ševcovský syn. 
Moje maminka se pak nabídla, že je sežene, protože ona je pro jakýkoli prodžekt pro Kubínečička nejnadšenější.
Z galanterky však přinesla cosi, co zcela nefungovala, 
a tak se do hry zapojil i můj muž a z hobby marketu obratem dovezl jinou soupravičku.
Jako taktéž synek obuvníka se ihned jal nýty do látky vpravit a řeknu vám, výsledek vůbec nevypadal, jak bych si představovala.
Karta následně padla na mého taťku, protože ten umí všecko(!) a dírky na tkaničku byly konečně na světě,
jen já - jako nejvyšší inspektorka vkusu - jsem furt prohlašovala, že jako dobrý, ale hnusný.
Takže nakonec tři výstavní otvory do rifloviny vyrobila má maminka za asistence hrubé síly Davida
a
fiflena Rosička byla už konečně spokojená.


Guma ala penál od Papelote.


A ještě kapsa, třeba na blok či jiné Jakoubkovi nutnosti.
...
Příprava šesti stran, kombinace látek a kombinace didaktických úkolů mě neskutečně bavila,
následné šití potom krapátko stresovalo.
Zpočátku sešívání čtverců k sobě to šlo, pak jsem ale propadla hysterii, že rohy nebudu mít hezké (a nemám),
stejně jako by některé hrany vodováhou neprošly.
Zbývající dvě strany jsou po "oblečení kostky" sešila rukou, a i tady bych se mohla/měla zlepšit.
Nemluvě o času, který si tento prototyp vyžádal.
...
Ale sakum pikum dohromady jsem spokojená a zcela opicoidně zvědavá, co příští úterý Kubulda na to.
Už jen pět dní!

středa 18. prosince 2013

Disadventní příspěvek


"Jedu na Náplavce. Na kole. Je léto. Mám sukní, k ní oblíbenou džínovou bundu a na zádech cyklokabelu."

Napsala uprostřed husté předvánoční atmosféry.
Ale vlastně proč ne?!



Z bezpečnostních důvodů: neon.
Z praktických: kabela s přehazovačkou.
A že je ten prosinec: tak sem tam nějaká ta hvězda!

...
A - mimo záznam bych poprosila tajemného odesílatele ještě tajemnější zásilky pro mě z podací pošty 533 04, 
aby se mi prosím ozval na mail. Předem děkuju!

úterý 17. prosince 2013

Dolů do tašky



... co jsem ji v létě dala k narozeninám,
dostane teď od mě i organizér.
Pro mou kamarádku.



Pojícím prvkem je růžová.
...
Už jen sedm dní!

pondělí 16. prosince 2013

Jako já


Kdybyste taky chtěli.
Koupit.
Přispět.
Poděkovat za dobrý rok 2013.


Můžete si zakoupit tento kalendář.
...
Od fondu na podporu dětí v traumatu a prevence dětských úrazů,
od Nadačního fondu Kolečko.
...
A to bez ohledu na to, jestli jste letos byli/nebyli na pohotovosti/chirurgii/v nemocnici/v Krči.





pátek 13. prosince 2013

Energie vesmíru


Můj mail si za posledních dvanáct měsíců pěkně máknul. V životě jsem neposlala tolik pošty. Odpovědi na otázku, kde kupuju koženky, látky, zipy, výztuže a zase koženky lítaly do všech stran. Skoro denně. Posílala jsem tipy, kam s dětmi v Praze. A kam k moři. Co koupit vnoučatům k narozeninám. A psala i domácí úkol za jednu malou slečnu z dějin umění. Vše na vaše přání.
Pod falešnou záminkou, že mi taky zašle svou fotku, jsem byla donucena vyfotit svůj vlastní účes ze všech stran. Prý jsem měla být vzorem pro její novou frizúru. Ale nevím - zpátky mi nikdy nic nepřišlo.
Radila jsem nákupem s kobercem, s rostoucí židlí a s čištěním bílého gauče. Vedla jsem on-line někoho neznámého svým popisem k ušití kabelky. A ta se povedla.

A protože kosmická energie funguje: dáš = dostaneš, mě zas na oplátku - z jiných(!) adres - zcela překvapivě chodily doporučení a nápady přesně podle mého gusta! Jako třeba na tuhle knihu. Vydána a opěvována před lety, pak beznadějně vyprodána a teď - těsně těsně před zimním slunovratem - vyšel její dotisk.

Osobně nemám k Malému princi žádný speciální vztah, ...

... ale k prostorovým literaturám ano!!!

Milovala jsem takové knížky jako malá a i dneska se na ně můžu radostí ušahat.

Obrazovou knížku jsem si (mu) proto musela okamžitě objednat, ...

a když to Kubka po o zalomil, hned v den vyzvednutí v e-shopu jsem se s ní musela intelektuálně pomazlit.
...
Až ji Jakub rozbalí pod stromečkem, zkusím mu ji představit jako

publikaci určenou pouze k prezenční výpůjčce,
rozuměj: čte se s mamkou na klíně.
Uvidíme co jeho jemná motorika na papírové objekty.
A co teprv jeho temperament ... :o)
...
A Petro, děkuju ti moc!

čtvrtek 12. prosince 2013

Hoko-čoko


Uvařená podle receptu: jemná koženka v odstínu čokolády, nahoru bavlněný bílo-hnědý proužek a na dno režnou smetanu.



Jako náplň - bílomodrý puntík.
Vím, že vy víte,
ale kdyby tady byl dneska někdo čistě náhodou úplně poprvé,
tak jenom pro něj:
kabelka má posunovatelné ucho, takže se dá nosit přes rameno i cross-pupek,
jak kdo potřebuje!
...
Porcelán na krku je Heda Design.
Těhotenský pás dárek z Maďarska.
A syn Dvojka: 25+1tt

středa 11. prosince 2013

Budu rodit do vody


Nebo aspoň mám poslední dobou ten pocit.
Lekce pravidelného plavání s Kubou mi teď totiž dávají fyzicky pěkně zabrat.

Půlhodinka aqua-aerobicu s patnáctikilovou činkou!


Takový tradiční rodinný dvojportrét!
...
Neeeee, ale na tuhle fotku jsem mimořádně pyšná. Na plavání se fotíme pravidelně, takže podobný snímek není v albu náš první. Ale kdo stejnou situaci někdy zažil, ví, že focený objekt se zde snaží zoufale přirozeně usmívat s otevřenýma očima pod hladinou, kde vlastně nic nevidí. Kubka tyto scénky zpravidla zvládal elegantněji, zatímco já vypadala vždy jako matka-jeseter. Tentokrát se role malinko otočily.
...
Ale tu jeho vlasovou vlnu by mu i John T. jistě záviděl.


Nevěděla jsem, že se budeme fotit. Obrázky na památky vznikají vždy jednou za semestr a nepravidelně.
A já měla ten den narozeniny, tak proto ty náušnice.
...
(Kdybych to věděla,
tak se samozřejmě fotím i s nějakou tou kabelkou - však mě znáte!)


Začínáme s mužem nově řešit klasická dilemata rodičů dvou dětí.
Až doteď byl pro nás Kuba svatý a vše se dělalo podle/pro něj!
Jenže třeba u plavecké školy teď váháme. Já jsem z lekcí sedřená jak borůvka a můj muž pracuje 25 hodin denně.
Děsně rád by mi pomohl/vystřídal mě, ale kroužků pro děti po deváté hodině večerní moc není ...
(Ani v Praze!)

Furt špekulujeme, jak to dělat dál.
Plavat až do porodu?
Plavat s dvěma dětmi?
Plavat navždy?

Já jsem navíc po operaci páteře a se strachem jak prase, aby mé děti jednou nepotkala stejná diagnóza, až dogmaticky razím mantru: plavat plavat plavat.
...
No, uvidíme, co vymyslíme. Jedna jistota je, že já vás o tom tady budu určo informovat.


A tady se myslím sluší poznamenat,
že i Kubova kadeřnice odvádí sakra dobrou práci! ... :o)

úterý 10. prosince 2013

Deset procent pravdy


Jak nám už pomalu začíná tento rok mávat na rozloučenou, koukám se zpátky. Když peču, když šiju, když stojím v nekonečných řadách u pokladen: vzpomínám, hodnotím, přemýšlím.
Rok 2013 byl pro mě rokem blogových setkání. V životě jsem nebyla na kafi/pivu/obědu/večeři/koktejlu/birelu s tolika blogerkami. Vždy jsme se domlouvaly dlouho a vždy to bylo úžasné! Ale pokaždé tolik překvapující. Vytváření vlastních e-stránek vám totiž dává neskutečnou možnost manipulovat s realitou. Vytvářet vlastní obraz o sobě sama. Vytvářet si image, jak bychom rády vypadaly před ostatními. A ve srovnání se skutečností v tom osobně vidím tak deset(!) procent pravdy.
Pokud denně čtete něčí zápisky, prohlížíte si cizí domácí obrázky, máte pocit, že daného člověka vlastně znáte. Ale vězte, že: 
i ty děti, co na blogu vypadají, že čtou jen samou noblesní dětskou literaturu oceňovanou vždy přinejmenším na knižním veletrhu ve Frankfurtu, mají ve skutečnosti nejradši Mašinku Tomáš. Že ta robátka, co vypadají, že své dětství tráví výhradně na loukách a stráních jsou ve skutečnosti možná krapátko závislá na tabletu. Že blogoví dokonalí partneři vybírající úžasně nápadité designové dárky jsou v reálu občas partneři pěkně na zabití. Že i fashion blogerky nosí svetry se žmolkami. Že i ve šťastně vypadajících blogerských rodinách se v nočních hodinách ozývají tu a tam ostrá manželská slova. Že na první pohled marnivost či hýřivost je u někoho vlastně (jen) konečně po letech ta správná péče o sebe(!) sama. Že naklizeno v bytě není totožné s naklidněnou duší. A že i matky, které podle blogu vypadají, že všechno stíhají, občas vyčerpáním pláčou samy zamknuté na podlaze v koupelně.
Možná všechny ty, která já jsem měla tu čest letos potkat a osobně olíbat, znáte. Jejich 2D obrazy jsou však tak odlišné od opravdového trojrozměrného světa. A protože odborná studie na dané téma zatím chybí, dovolím si utvořit generalizující závěr o blogerkách sama (jak jsem totiž onehdá hledala ve špajzu moučkový cukr, zahlídla jsem tam i mé - v karmínové trubce stočené - vysvědčení, tak proto ta nevídaná drzost). 
Ty ženy, co pro vás píší: jsou krásné! Krásnější než dávají přes monitor najevo. To mě pokaždé na rande naslepo zaskočilo. Energičnost a mimořádná pohlednost těch žen. Mají vlasy hodně husté nebo hodně dlouhé nebo hodně krátké nebo hodně platinové. A šik. Oblečené ve zcela a naprosto originálním vohozu a s vždy s bižu. A taky mluví krásně - se všemi možnými přízvuky - od Ruzyně, přes hantec až po Karvinou. Hlavně mluví. Typickou vlastností blogerky je prosím ukecanost! Žádné vady řeči, žádné sklopené pohledy do podlahy, žádná balastní slova. (Jen) milion nápadů, milion myšlenek, milion postřehů, milion vtipů. I když pravda některé hlášky už tolik nepobaví, protože jejich premiérou verzi známe přece všichni z blogspotu. A živí se profesemi, které byste u nich někdy vůbec neuhádli a navíc jsou v nich sakra dobré! A jsou taky vtipné. Každá jinak. Některé intelektuálně. Některé zpovykaně pražsky. Některé drsně severomoravsky. A všechny se smějí! Nahlas. Ale hodně nahlas. A zubatě. A s otevřenou pusu. I se zavřenou pusou. I s náušnici v nose.
Za minulých dvanáct měsíců vstoupilo nově do mého života několik hodně výjiměčných dam. A já jim všem - které se doufám v tomto mém textu okamžitě poznaly - moc děkuji. 
A jestli už nestihneme spolu předvánoční mecheche, tak vám aspoň takto za naše čerstvá přátelství posílám velké díky a ciao nejpozději v lednu!

pondělí 9. prosince 2013

Jako matka jsem myslím udělala chybu

... že jsem s výtvarnými technikami u Kuby začala tak brzy.
Vymyslet teď něco, co ho šokuje.
Rovná se zaujme.
Rovná se maximalizuje délku jeho soustředění, je už pořádná fuška.


Dopracovala jsem to tak daleko,
že si po nocích na tajňačku chystám pomůcky.
...
Inspirovaná hernou v Národní galerii
jsem natřela čtvrtky modrým inkoustem ...
... a ráno dala Kubkovi do ruky zmizík.
Efekt je kouzelný
- není totiž okamžitý, bílá plocha vysvitne až za pár vteřin.
Faaaaakt!

A teď - o co mi šlo?
Společně vyrobit vánoční balící papír a cedulky k dárkům k němu.
...
Razítka Severské Vánoce máme z Hračkotéky
a děcko je naše vlastní.
Obé jako vždy!

Začínáme výběrem správného motivu ...

... a pak už makáme.

A když přijde ta chvíle, že synáček umění odhodí a prchá ...
(proto v záběru už jen ta ruka)
... naběhne maminka a namaluje CESTU!
A zatímco si on hrál, já jsem rozstříhala slona.
(Ano, já vím, že to není opravdický slon,
ani že to není žádné vysoké umění,
ale jsem prostě prudce neobjektivní a strašně se mi to líbí. Tak se na mě nezlobte!)

Modrobílá okýnka
jsem nalepila na připravené cedulky z výkresu a některé orazítkovala mou novou totální láskou.
Stříbrnými razítky!!!
(= normálními razítky namočenými na stříbrné podůšce)
...
Taktéž ze Školské.


Ještě trocha kašpařin závěrem
 aneb "Mami, dej mi ten klobouk."
Pochopení mi chvíli trvalo,
protože to šmouha na Kubově hlavě je totiž motouz s vánoční stužkou.

A když vzal pan Junior do zaječích úplně,
zarazítkovala jsem si ještě pár minut s radostí největší sama.
...
A za nedlouho došla k objevu hodného Nobelovy ceny.
Lepší je razítkovat oběma rukama!!!
Obrázek se pak otiskne CELÝ.
...
Jo jo, slyším váš potlesk.

Na konec ještě malá zkouška. A poslušně hlásím: funguje to!
...
Šla jsem i cestou nejdřív knížku zabalit, a až pak razítkovat, ale výsledek se mi zdál takový suchoprdský.
Zmatečný Kubínkův chaos je laskavější.
...
Čili techniku doporučuju. Je rychlá a tichá, takže v noci jako když člověk najde. Rozumíme si!
...
Modro-modrý papír vedle, se kterým budu balení kombinovat, je z Luxoru na Smíchově.
A další inspiro tipy na balíčky třeba tady.
...
Špinavým špičkám prstů zdar!