Budu rodit do vody

Nebo aspoň mám poslední dobou ten pocit.

Lekce pravidelného plavání s Kubou mi teď totiž dávají fyzicky pěkně zabrat.

Půlhodinka aqua-aerobicu s patnáctikilovou činkou!

Takový tradiční rodinný dvojportrét!
...
Neeeee, ale na tuhle fotku jsem mimořádně pyšná. Na plavání se fotíme pravidelně, takže podobný snímek není v albu náš první. Ale kdo stejnou situaci někdy zažil, ví, že focený objekt se zde snaží zoufale přirozeně usmívat s otevřenýma očima pod hladinou, kde vlastně nic nevidí. Kubka tyto scénky zpravidla zvládal elegantněji, zatímco já vypadala vždy jako matka-jeseter. Tentokrát se role malinko otočily.
...
Ale tu jeho vlasovou vlnu by mu i John T. jistě záviděl.

Nevěděla jsem, že se budeme fotit. Obrázky na památky vznikají vždy jednou za semestr a nepravidelně.
A já měla ten den narozeniny, tak proto ty náušnice.
...
(Kdybych to věděla,
tak se samozřejmě fotím i s nějakou tou kabelkou - však mě znáte!)

Začínáme s mužem nově řešit klasická dilemata rodičů dvou dětí.
Až doteď byl pro nás Kuba svatý a vše se dělalo podle/pro něj!
Jenže třeba u plavecké školy teď váháme. Já jsem z lekcí sedřená jak borůvka a můj muž pracuje 25 hodin denně.
Děsně rád by mi pomohl/vystřídal mě, ale kroužků pro děti po deváté hodině večerní moc není ...
(Ani v Praze!)

Furt špekulujeme, jak to dělat dál.
Plavat až do porodu?
Plavat s dvěma dětmi?
Plavat navždy?

Já jsem navíc po operaci páteře a se strachem jak prase, aby mé děti jednou nepotkala stejná diagnóza, až dogmaticky razím mantru: plavat plavat plavat.
...
No, uvidíme, co vymyslíme. Jedna jistota je, že já vás o tom tady budu určo informovat.

A tady se myslím sluší poznamenat,
že i Kubova kadeřnice odvádí sakra dobrou práci! ... :o)