Stránky

pátek 30. listopadu 2018

Jenom z bioodpadu


To se tak u nás na vsi sejdeme, nejlepší Vrzuza přinese staré koše plné větví a plodů, její sestra uvaří hodně kávy a všechny děti se v tu ránu vypaří, protože není na světě nic lepšího než cizí dětské pokojíčky. V celém domě je ticho, nikdo nevyje, jen my vijeme.

Pod Zuzaniným vedení jsem nám do kuchyně na stůl včera vymyslela kulatý kousek jen z šípků a zelených rostlin naší zahrady, pro mojí mamku utkala adventní věnec z miniaturních okrasných jablíček, co rostou u trati, a protože jsem v tom zenovém tvůrčím rauši(!) prostě nemohla přestat, poslední věneček na plot jsem si udělala úplně jako Zuzica. Nekonečné šlahouny břečťanu jsme nejdřív stočily do kruhu, a pak motaly a motaly další břečťan kolmo na kolo. Výrazný hloh a malé šišky jsem k věnci zkusila navázat jen jutovým motouzem, a zatím to drží. A mám z toho všeho teď takovou radost, už jdu jen tajně do sklepa pohledat ukryté starwarsové čokoládové kalendáře pro chlapečky, ať ten advent u nás může začít!



středa 28. listopadu 2018

Festival Mini - jako když čekáte druhé dítě


Druhé kolo festivalových příprav se mi zdá nějak snazší. Něco už máme nachystáno z minula, dřevěný štendr. Něco jsem si s Janou N. v rámci rozmazlování dopřály úplně nové - vintage koberec. Cítím se před Mini letos klidnější, ale matky, znáte to - stát se může vždycky cokoli!

Horkou novinkou podzimu dva osmnáct bude na našem stánku vliesová tapeta od JouJou, moje retro baby organizéry na plínky a všechny dětské maličkosti nebo zenové povlečení z naší nové látky.

A pro všechny staré známé i pro ty, co se chystají na dětský festival v úplné premiéře
mám tady pro vás už tradiční soutěž o dvě vstupenky na festival.

Soutěžte a napište mi do komentáře, 
jaký originální obal produktu vás kdy zaujal natolik, že jste si jej i schovali.

Pište
spolu s vaší e-mailovou adresou a já za týden, to je ve středu 5. prosince - vylosuji výherce, který s sebou bude moct vzít mamku nebo kamarádku a užít si správnou holčičí jízdu předvánoční Prahou.

Přijďte se na nás podívat!

Festival Mini.
Pátek 7. a sobota 8. prosince.
Obchodní dům Kotva - náměstí Republiky 8, Praha 1.

Oba dny od 10 do 18 hodin.

...

A tady naše jemné a nerušivé Povlečení 2018 - v klasickém rozměru 125 na 115 cm polštář 55 na 35 cm
se  zavazováním na mašličky!
Už je pro vás skladem.





Mašličky/nožičky - obojí k zulíbání.





Naše panenka.

A komu doma ještě chybí na gauči - máme nově v e-shopu i veliký polštář 50 na 50 cm.

A vše od nás dostanete baleno právě takto minimalistický.

A když si peřiny nebo polštáře od nás rozbalíte, budete z obalu mít třeba stylovou záložku do knížky.

úterý 27. listopadu 2018

Jaká byla Maminka roku 2018


"Vy jste Martina, že?"
"Budeme si tykat?"

Ještě jsem si nesundala ani čepici a kabát a už honem tisknu ruce přítomným dámám. Setkáváme se na společnou snídani, aby nás porota všech devět finalistek osobně poznala. První se zdravím právě s Martinou z Ostravy, z kategorie Maminka Hrdinka, která byla tak milá, že když mě onehdy v poledne zahlídla na obrazovce, hned mi napsala na televizní chat pozdrav. Ostatně Sama doma se stává okamžitě dobrou ledolamkou, a ač jsme se zatím žádná z nás nikdy neviděla, hned si o pořadu/médiích/televizním studu a nervozitě začneme povídat. Ještě tedy okolo dlouhého stolu nesedíme úplně všichni, ale je čas a tak začínáme. Každý z nás řekne o sobě pár vět, odkud jsme a proč jsme tady. Když přijde řada na mě, skoro nemůžu. Je mi zima, mám ledové ruce a nejradši bych jen vypustila z pusy: "Jmenuji se Mirka a mám tři zdravé děti." Vím, že soutěžím v jiné kategorii a jsem teď a tady proto, abych získala reklamní prostor v tištěném médiu, ale najednou se mi nechce o mých kabelkách říkat vůbec nic, když právě domluvila obdivuhodně statečná Kristýna, která přišla v důsledku své rakoviny o obě prsa a část paže nebo Radka, která pečlivě pečuje o svou malinkou dceru, která není zdravá a nikdo ani neví, co s holčičkou bude dál.

Pronesla jsem tedy jen něco málo o svých taškách a představila naši pamětní knížku. Zaujatá Tamara Klusová mi ale překvapeně skáče do řeči, že o mé knížce nikdy neslyšela. "To jsou mínus dva body", okomentuje někdo vzadu vtipně, protože i Klusova žena (taky porotkyně a patronka kategorie Maminka Podnikatelka) se letos před Vánocemi chystá uvést na knižní trh deník dítěte, který napsala právě ona. Vtipná je i chvíli na to vblogerka Simča, která nám se schválně výrazně přehnaným herectví předvádí své vlastní rodiče, kteří se dnes a denně nepřestávají divit, proč točí a zveřejňuje videa o své rodině a jejich cestování. A s postřehem a dobře k věci umí být i Radu, pro kterou bylo pro její pláč těžké mluvit souvisle o narození a výchově postiženého dítěte. Když ji ale přítomna celebrita svým Disney hlasem řekla, že jejich malá dcera je velice moudrá, že se narodila právě jí (zdravotní sestře) a jejímu muži (záchranáři), Radka s nudlí u nosu úplně nadskočí z židle. "Tak to hlavně neříkejte večer mému muži, jestli s ním budete mluvit! To nám totiž říkají úplně všichni a manžel už je na to úplně alergický. Copak mají vyhořet domy jen zedníkům? Že si je umí postavit znovu ...". Úlevně se zasmějeme všichni a hodně nahlas. A já jsem ráda, že už to končí. Trochu se klepu a nesnědla jsem nic. Přišlo mi nedůstojné žvýkat rohlík s paštikou a poslouchat u toho, jak někdo s vlastní slzou v oku vypráví, že vybudoval velkou plínkovou firmu, v jejíž vedení se cítí osamocen a nepochválen nebo jak jiná mamka obhospodařujete z Prahy penzion na Šumavě, zatímco doma má tak malé tři děti, že s nimi nejde v jednom dospělém jít ani po chodníku - chybí vám ruka.

Už je ale jedenáct hodin, čas společné snídaně vypršel a já běžím - dílem radostí, dílem zimou - na oběd s Davidem a Týnkou, kteří mě čekají v podolském lokále za rohem. Přes telefon honem rychle ještě vyřizuju nutné jazykové korektury, než půjde prosincové číslo časopisu S dětmi v Praze do tisku a než se naděju, vstupuju naštvaně do budovy Czech News Centra v Holešovicích. Jsem nakrklá, že jdu pozdě, že jsem se kvůli dopravě připravila o třetinu času, který má na mě vyhrazený profi vizážistka. Když ale v podkrovním studiu uvidím, že na mě u prázdné židle čeká právě Iva Davies, která mě líčila i u nás doma na časopisecké focení, a se kterou je výborná, nekorektní (a nepublikovatelná) sranda, jsem šťastná a hned jí skáču kolem krku. Iva mrkne na mé krátké večerní šaty, jedním tahem mi smyje z tváře mé domácí šminky a pustí se do skutečného díla. A zatímco my dvě řešíme společné známé, své minulé kariéry a práci v šoubyznysu, vyčaruje mi Iva na víčkách tak nádhernou modro-zelenou metalízu, že je skoro škoda, abych chodila s otevřenýma očima. Po nalíčení se všechny finalistky postupně potkáváme v redakční kuchyni na sofa u velikého obloženého stolu a u společné kávy už s holkami vtipkujeme nad blížícím se večerem. Všem nám to skutečně neskutečně sluší, některé si před námi honem zkouší vícero přivezených šatů a my sborově vybíráme ty nejkrásnější. Nacvičuje si své vítězné projevy a přepjatě hysterická gesta rukou, kterak si spolu se Sandrou Bullock přejeme světový mít. A Mitnik navrhuje, aby absolutní vítězka úplně prvního ročníku soutěže Maminka roku 2018 večer na kamery gottovsky řekla, že letos to opravdu nečekala.

Ale nás ty srandičky přejdou! Pozdní odpoledne v naší maminkovské partě najednou začalo připomínat soutěž Miss. Nejdřív nám nedovolily odjet v kabátech, ale stran focení pro sponzory jsme několikrát a opakovaně nastupovaly a pózovaly před japonskými vozy jen v malých večerních, zatímco v levé paži jsme všechny svíraly čerstvé číslo časopisu Maminka. Logisticky zajistit odvoz, fotografy, kameramany i správné světlo v už setmělé Praze chtělo od produkce pořádný um, ale drobná produkční, která i věkem mohla být mou dcerou, neztrácela tah na branku a koučovala nás spolu s pravidelným oslovením "Holky!" To naopak, když se jedné z nás ztratil její výtisk mama-magazínu, vymyslela jsem prekérní situaci vyřešit malou krádeží v recepci vydavatelství, kde jsme Marií Doležalovou s její chlupatou dcerkou na titulu odcizily z veliké prosklené stěny, kde po našem odchodu zůstala mezi tituly Blesk, Sport, Aha, Reflex nebo Dieta jedna díra. Žádné okénko nudy ale nenastalo v našem velkoprostorovém luxusním voze, kterým jsme se dlouze přemístily zase zpátky do restaurace Soho, kde jsme ráno společně začínaly. Jako podnikatelky i blogerky jsme cestou řešily svá podnikání. A když se plenková Lulu podivovala na tím, proč jeden v soutěží přítomný muž nemá vůbec rodinu a litovala, že mu nemůže darovat svůj produkt, majitelka šumavského penzionu se hned chytla příležitosti a nahlas zapřemýšlela: "Tak ale do penzionu by přijet moh´!"

Nacvičování gala večera se sportovním Vojtou Bernatským bylo něžné, on po nás nic nechtěl, jen nás rozesmát. To z produkce na nás občas udělali "Pšt pšt pšt", když měli pocit, že se během důležitých příprav na finálový večer s holkami mezi sebou příliš bavíme. Jenže to my už měly založenou skupinu na Whatsupu a plánovaly, kdy se zas potkáme příště, bez ohledu na to, která z nás nakonec vážně vyhraje.

Pan Bernatský už v seriózním fit slim střiženém obleku vedl celý večer opravdu důstojně, zároveň však otcovsky velmi vtipně a nad očekávání všech asi dvě stě lidí v sále bavil svými domácími videi, náhlými oslími můstky a objímáním každé z přítomných dam na pódiu, Líby Šmuclerové nevýjimaje. Jako Podnikatelky jsme šly na řadu při vyhlašování jako první, já skončila druhá a moje nová kamarádka Tamara (a taky sousedka - to ale řekla ona!) mi při gratulaci pošeptala povzbudivě do ucha, že to bylo těsně. Dostala jsem zlatou plaketu v rámečku a největší kytici svého života. Když celý nekašírovaně dojemný večer, který vyhrála nemocná zdravá bezprostřední energická laskavá a moudrá Krista, skončil, vyfotily jsme se asi jen dvě stě krát u sponzorské zdi, a pak už mohly směle pařit na afterparty. Pila jsem trochu na žal a v tu chvíli ještě netušila, že piju trochu příliš, ale moc jsem si tohle noční mecheche užila. Když už bylo po všem, mohly jsme si konečně všechny říct, kdo v září před příchodem redakčního štábu doma vymaloval i předsíň, zasmát se vlastním trapným výrokům v medailoncích (moji větu "Jako rodinu jsem jako vždycky chtěla." bych si snad měla nechat tetovat) nebo střihačským lapsusům, kdy v medailonku Kristýny najdete záběry Simoniných dětí. Ale jak říkal Simonin muž, takže jsme vlastně vyhráli!

Byl to krásný mediální den, plný lesku a třpytu. Plný úspěšných extrovertů i skutečných ženských příběhů, u kterých nešlo nebrečet. Plný lásky k dětem, které tam s námi byly, i když tam nebyly. Užila jsem si to všechno, pozornou péči o mě, cizí lichotky i sushi. Užila jsem si nóbl večer s Davidem. A děkuji za to. Cesta od mého dubnové dopisu do redakce časopisu Maminka až sem byla barevnější, náročnější, obsažnější a přínosnější, než jsem si vůbec na začátku uměla představit. Jsem spokojená.

čtvrtek 22. listopadu 2018

Maminka roku


Děkuji.

Časopisu Maminka za včerejší legrační den a silný večer.
A mému muži, že tam včera byl a vždycky doufám bude - se mnou.

A první fotky v dress codu Coctail chic už teď najdete tady.

středa 21. listopadu 2018

Jurková, Vlčková: Viktor a záhadná teta Bobina


V úvodu dojde k pořádnému maléru ve škole, který se rodiče zloděje/devítiletého chlapečka V. rozhodnou vyřešit pravda nevšedně. O letních prázdninách pošlou Viktora na převýchovu do domova seniorů, který vede Viktorova vzdálená příbuzná - věkovitá teta Bobina. Dětské vnímání křivdy a pocit bizarnosti z nového prostředí se úplně nabízí. Co byste ale možná nečekali, je nádherná skladba nevšedních obyvatel Domova pokojného stáří. Na stránkách této pohádkové knížky se půvabně pestře potkáte s bývalým námořníkem, s výtvarně uměleckými dvojčaty, minulým tenorem opery nebo s něžnou ezo čarodějnou ženou. Životopisná vyprávění hlavních postav knížky tak nabízejí malému čtenáři (nebo posluchači příběhu) výborné rozšíření zeměpisných či historických obzorů.

A teď k věci. Postavy v knížce jsou jasné a střed dvou světů taky. Nicméně občasná absence duševní svěžesti a místy nečirá mysl letitých klientů domova je čtenářům popisovaná s velkou empatií a citlivě. V domově však dojde k nočnímu zločinu, který je třeba vyšetřit, i když by se jako obětní beránek rovnou nabízel Viki, společná investigace nakonec vede k úplně jinému, místy až děsivému, rozuzlení.

A ve chvíli, kdy se přijde na to, kdo stál za krádeží růží, knížka se ve své polovině lomí již ve zcela skupinovou snahu najít svérázné, avšak dobrácké tetičce po mnoho letech jejího milého. Spřátelená partička cestuje z fiktivního Hrabákova i do Prahy, a přestože se v ději najednou zjeví Viktorovi rodiče, kteří mají pocit, že už je čas, aby se chlapec vrátil zpátky do svého života a stereotypně jej chtějí poslat za letním štěstím k moři, mamku s taťkou nakonec sehraným divadélkem všichni přemluví a Viktor může v ději i v domově zůstat až do samotného šťastného konce.

Knížku vám plně doporučuji, pokud máte doma základního školáka, ale bavit se při čtení budete zaručeně oba. Celá pohádka je totiž napsána výrazně divadelním způsobem, kdy postavy vstupují na scénu a pronášejí až vykřikují podstatná a nezřídka velmi vtipná sdělení a fakta. V některých dějových částech jsem měla pocit skoro až francouzské komedie osmdesátých let, ty komicky opakované vstupy do dveří, záměrné kašírování a úmyslná lež pro dobrou věc.

Přeji vám, ať si všechny ty peripetie řádně užijete. Svižná knížka je milou podporou dobrých vztahů v rodině a vzájemné důvěry. Manifestem anti-ageismu. Je o nesobeckosti a pomoci druhým. A co více si před Vánocemi přát!

...

Vydal Albatros.

A pokud byste chtěli knížku vyhrát, 
napište mi do komentářů, kdo z vašich starších příbuzných je pro vás největší vzor a proč!
Plus nechte na sebe e-mail.

Dostala jsem dva soutěžní výtisky a za týden - to je ve středu 28. listopadu - vylosuju šťastné výherce.
Držím vám palce.

AKTUALIZACE - Vylosovala jsem a knížku vyhrává komentář číslo 8 Alena a komentář číslo 12 Jana. Blahopřeji, děvčata!


Výpravně ilustrovala Martina Fojtů.




A nakonec
ještě naše (ne)barevné osobní vzpomínky na krásný květnový křest v divadle Viola. Děkujeme za VIP fotky.





S Jarmilou Vlčkovou - jednou z autorek.

úterý 20. listopadu 2018

Secondhandové děti


V létě jsem dostala krásnou pracovní nabídku. Fotit pro dětský second hand. V Brumlovi si mě všimli přes sociální sítě, že mám tři děcka a co chvíli někomu z vás na otázku, odkud má Týnka šaty/odkud má Mikeš sako/odkud má Kubka tričínko, odpovídám právě "anglický second hand Brumla."

Nevím ale, jestli v brumlovském ústředí vědí, že jsem už sedm let jejich nejvěrnější zákaznicí. Tip na on-line britské nákupy z druhé ruky jsem dostala právě tady na blogu od jedné z mých čtenářek a zahučela jsem do téhle vášně zcela. Zbožňuji to. A dávám si to za odměnu. Někdy v temné noci, někdy když všichni zalehnou po obědě a mé uši zalehnou tichem, lehneme si s notebookem spolu na gauč a už to jede. Týnečce jsem dokonce nakupovala ještě hluboko před jejím narozením a nedbala věku či velikosti, prostě jsem si v jejich e-shopu vyfiltrovala dívčí šaty a vybírala a objednávala, co mě chytlo za mé (hormony zešílené) srdce. Hlavně tedy retro plošné vzory v posunuté barevnosti, přesně ty, které jste na mých fotkách i kabelkách viděli už přinejmenším milionkrát. Jenže já je miluju. A zahraniční dezény a děcka v nošených hadrech jak by smet.

Brumlovské ceny jsou pro mě navýsost výborné, málokdy dětem objednávám něco nad stovku za kus a z obsahu doručených krabic se můžu doma zbláznit radostí. Nejen že je mimořádně pravděpodobné, že nikdo jiný ve škole a školce nebude mít podobný kousek na sobě, ale hlavně ta přidaná hodnota. Někdo si to ponosil na ostrovech a u nás pak Kubka a Miki zase po něm. A po něm bráchanec Davídek. Na koho čeká Týnčina hojná garderóba, to je zatím na houbách, pro mě ale velmi podstatné je, že řetězec dědění a předávání si šatníku dál už začal.

A tak jestli se stanete Brumlovými zákazníky či fanoušky jejich sociálních sítí, všimněte si, že tam teď budeme vídat. A jestli ne, tak vůbec o nic nepřijdete, protože moje tři dětičky jsou pořád stejně tady se mnou, ve svém originálně osobitém šatníku, který naší planetu zatíží o něco méně.

...

Jen bych chtěla poprosit vás s darem hledat a nacházet v sekáčích unikátní šik královské kousky,
nevykupte mi teď
všechny teplé zimníky pro malé gentlemany, thank you very much indeed.

Týnčina blůza, jak z padesátých let, za pade.


A její oblíbená emocionální hrabárna - ohlížet si a zkoušet své první boty a další mininkovské poklady z kufru.






První štěstí - z druhé ruky.

pondělí 19. listopadu 2018

Nová látka - Jana Nachlingerová 2018


Bohužel se nám nepodařilo navázat na loňskou úspěšnou spolupráci, a tak jsem si zkusila letošní látku zařídit sama.

Na poslední chvíli jsem si našla továrnu v Čechách a vybrala si tam výborné plátno - vyšší gramáže a větší šíře, než jsme měli minule. Podle grafického návrhu JouJou jsem si nechala vyrobit šablonu, do továrny jim jako vzorek na ukázku poslala kousek přesně té správné béžové barvy - nádech výdech - a pak už si jen rotačním tiskem nechala vyrobit stovky metrů látky. Hotovo dvacet.

A už je to doma!

100% bavlna,  OekoTex Standard 100 I. třídy, který je vhodný pro děti do 3 let.
145 g/m2 gramáž.
150 cm šíře.


Naše známé něžné domečky a košilky a medvědi a autíčka a další, tentokrát v bílé na béžové.











A

protože látka je to hravá a milá a pěkná a jemná a vtipná a originální a autorská a praktická
a jen těžko jí lze odolat,

už dneska

si můžete vybírat z úplně nových To je moje polštářů, batohů, pytlíků na hračky nebo kosmetických taštiček.
(Navíc další kousky pro vás s Janou Nachlingerovou ještě připravujeme!)

Pytlík na hračky.

Nově je každá Panenka Rosa balená a odesílaná právě v tomto multifunkčním saku.

Batůžek na záda.

I do ruky. Kdy si můžete vybrat mezi tyrkysovými nebo žlutými nebo béžovými nebo červenými uchy.
Sama nevím, který bych vzala - stylový, zářivý, univerzální nebo nepřehlédnutelný?!

A na konec moje rosistické etuje.

S koženkou. I bez ní. A když si je vyberete všechny - jak se teď tak dívám - budete mít takovou pěknou českou národní sadu.