V úvodu dojde k pořádnému maléru ve škole, který se rodiče zloděje/devítiletého chlapečka V. rozhodnou vyřešit pravda nevšedně. O letních prázdninách pošlou Viktora na převýchovu do domova seniorů, který vede Viktorova vzdálená příbuzná - věkovitá teta Bobina. Dětské vnímání křivdy a pocit bizarnosti z nového prostředí se úplně nabízí. Co byste ale možná nečekali, je nádherná skladba nevšedních obyvatel Domova pokojného stáří. Na stránkách této pohádkové knížky se půvabně pestře potkáte s bývalým námořníkem, s výtvarně uměleckými dvojčaty, minulým tenorem opery nebo s něžnou ezo čarodějnou ženou. Životopisná vyprávění hlavních postav knížky tak nabízejí malému čtenáři (nebo posluchači příběhu) výborné rozšíření zeměpisných či historických obzorů.
A teď k věci. Postavy v knížce jsou jasné a střed dvou světů taky. Nicméně občasná absence duševní svěžesti a místy nečirá mysl letitých klientů domova je čtenářům popisovaná s velkou empatií a citlivě. V domově však dojde k nočnímu zločinu, který je třeba vyšetřit, i když by se jako obětní beránek rovnou nabízel Viki, společná investigace nakonec vede k úplně jinému, místy až děsivému, rozuzlení.
A ve chvíli, kdy se přijde na to, kdo stál za krádeží růží, knížka se ve své polovině lomí již ve zcela skupinovou snahu najít svérázné, avšak dobrácké tetičce po mnoho letech jejího milého. Spřátelená partička cestuje z fiktivního Hrabákova i do Prahy, a přestože se v ději najednou zjeví Viktorovi rodiče, kteří mají pocit, že už je čas, aby se chlapec vrátil zpátky do svého života a stereotypně jej chtějí poslat za letním štěstím k moři, mamku s taťkou nakonec sehraným divadélkem všichni přemluví a Viktor může v ději i v domově zůstat až do samotného šťastného konce.
Knížku vám plně doporučuji, pokud máte doma základního školáka, ale bavit se při čtení budete zaručeně oba. Celá pohádka je totiž napsána výrazně divadelním způsobem, kdy postavy vstupují na scénu a pronášejí až vykřikují podstatná a nezřídka velmi vtipná sdělení a fakta. V některých dějových částech jsem měla pocit skoro až francouzské komedie osmdesátých let, ty komicky opakované vstupy do dveří, záměrné kašírování a úmyslná lež pro dobrou věc.
Přeji vám, ať si všechny ty peripetie řádně užijete. Svižná knížka je milou podporou dobrých vztahů v rodině a vzájemné důvěry. Manifestem anti-ageismu. Je o nesobeckosti a pomoci druhým. A co více si před Vánocemi přát!
...
Vydal Albatros.
A pokud byste chtěli knížku vyhrát,
napište mi do komentářů, kdo z vašich starších příbuzných je pro vás největší vzor a proč!
Plus nechte na sebe e-mail.
Dostala jsem dva soutěžní výtisky a za týden - to je ve středu 28. listopadu - vylosuju šťastné výherce.
Držím vám palce.
AKTUALIZACE - Vylosovala jsem a knížku vyhrává komentář číslo 8 Alena a komentář číslo 12 Jana. Blahopřeji, děvčata!
 |
| Výpravně ilustrovala Martina Fojtů. |
A nakonec
ještě naše (ne)barevné osobní vzpomínky na krásný květnový křest v divadle Viola. Děkujeme za VIP fotky.
ještě naše (ne)barevné osobní vzpomínky na krásný květnový křest v divadle Viola. Děkujeme za VIP fotky.
 |
| S Jarmilou Vlčkovou - jednou z autorek. |
Ojoj...Měla jsem ji v košíku pro syna (a sebe) k Vánocům, ale nakonec jsem vybrala jinou .. Tak zkusím štěstí. Velkým vzorem je mi můj téměř devadesátiletý děda... Jeho životní elán, sílu a optimismus bych chtěla mít.
OdpovědětVymazatKnížka vypadá skvěle. Můj vzor - moje babička, ktera už bohužel nezije, ale dozila sw skoro sto let....pro svoji houževnatost, vtipnost, eleganci a lásku k přírodě. marta_czech@hotmail.com
OdpovědětVymazatDíky, za tip, to vypadá parádně. Vzorem je mi moje babička, je jí přes devadesát, ale skvěle jí to pořád myslí, chodí, nejradši plete, luští sudoku nebo se hrabe v hlíně :) Kdyby jste ale nenapsala "starších příbuzných", rozhodně napíšu svojí ségru, protože ta je můj největší vzor a parťák. v.belikova@seznam.cz
OdpovědětVymazatBabičky ani dědečky už bohužel nemám...takže musím napsat, že vzorem je mi moje máma, která se třemi dětmi zvládla zahradu, ovce, králíky, kachny, zatápět v kamnech, ohřívat vodu na mytí, skvěle péct a vařit, plést, háčkovat a šít...jo a chodit do práce. Nechápu:)
OdpovědětVymazatZdraví Soňa (novosonia@gmail.com)
Dobrý den, napsala jste nebezpečně dobrou recenzi na knihu, tak musím soutěžit i kdybych nechtěla :-).
OdpovědětVymazatMým vzorem je moje prateta, švadlena, co žila na samotě, statečná, stále elegantní a plná nápadů. A další vzor je moje maminka - veselá, kreativní, vtipná a umí i hory přenášet.
Běla bela.bedi@gmail.com
Ahoj Roso, kniha vypadá zajímavě, náš druháček právě dočítá Rošťáka Olivera. Tato kniha by ho určitě bavila, ráda zkusím štěstí.
OdpovědětVymazatNejvětším vzorem je mi moje babička, která s námi v domě na vesnici žila a já s ní vyrůstala. Zemřela, když mi bylo necelých 18. :-( Současný vzor je moje tchýňka, elegantní dáma, která vede mé syny k hudbě, rozšiřuje jejich výtvarné nadání a mají i permici do divadla. Krásně doplňuje moji mladou mamku, která je babička na skopičiny a lítání v lese.
Krásné dny a očekávám Tvoje tipy na dárky pro kluky ! :-)
Iveta
medif@email.cz
Mým vzorem byli moji prarodiče. Babička umřela v 80, děda v 93 letech. Nikdy nepamatuji,že by na něco brblali, byli nespokojení,brali život se vším,co přináší. Asi že zažili opravdu bídu a těžké časy. Snažili se žít bezodpadově, zužitkovalo se vše včetně krabiček od cukru ( na nákupní seznamy) a pytlíků od mléka ( háčkované tašky na těžké nákupy). A milovali nás bezpodmínečnou láskou. Ivča
OdpovědětVymazatKnížka vypadá skvěle! Svoje prarodiče jsem už nezažila, ale na gymplu jsem jezdila do Krkonoš za babičkou a dědou své kamarádky, to byl úžasný pár plný humoru, lásky a nápadů na zvelebování mezilidských vztahů v širokém i blízkém okolí včetně své rodiny a všech přidružených kamarádů. Houževnatost a síla z nich jen sálala... Alena frale@seznam.cz
OdpovědětVymazatBabička Tonička.
OdpovědětVymazatNelehkým životem prošla s hlavou vztyčenou, s důstojnou elegancí, neutuchající empatií a velmi žensky. Velká výzva pro mě zvládnout totéž.
Pliskova23@seznam.cz
Momentalne prababicka Anastazie,jako dite jedina Ceska v nemecke skole v pohranici.Skromna,pohadkova,z velmi obycejnych pomeru a moc chytra.Do posledni chvile se zajimala o svet kolem,ke konci mluvila nemecky,aby pry nezapomnela.Zivot se s ni vubec nemazlil,ale nikdy jsem ji neslysela stezovat.Dokazala byt stastna s malem.Shodou okolnosti se ted do jejiho kraje vracime.Lenka lefu@centrum.cz
OdpovědětVymazatMým velkým vzorem je má tchýně - když budu jednou alespoň z půlky obětavá jako ona, budu na sebe fakt pyšná!
OdpovědětVymazatzuzana.binarova@seznam.cz
Dětské knížky z Albatrosu mám moc ráda! Mým vzorem je můj dědeček, bývalý horník. Letos mu bylo 93 let a je úžasný! Jeho optimismus bych chtěla mít! Hraje na mandolínu, denně čte knížky, luští křížovky a povídá vtipy (nevadí, že pořád dokola ty stejné). Je zaplaťbůh pořád dobře naladěný, nefňuká a žije přítomností. Být v jeho společnosti člověka opravdu nabije. Chtěla bych být jako on ... Jana. timeaa@seznam.cz
OdpovědětVymazatMým vzorem byla vždy moje maminka,život neměla lehký,ale uměla ho žít a nejen přežít.Knížka vypadá krásně určitě by udělala radost mým vnoučatům. olga.kracmarova@seznam.cz
OdpovědětVymazatMilá Roso, teprve po smrti mého tatínka (bylo mně třicet let), jsem si uvědomila, jaký byl pro mě vzor, co pro mě znamenal a jak moc mi chybí. Neměl moc hezké dětství a proto pro něho rodina znamenala vše. Jsem ráda, že zafungovala genetika a dost povahových vlastností jsem zdědila a mohu je předávat dál.
OdpovědětVymazatMila Roso, pro me byl (bohuzel) muj nejvetsi vzor muj nevlastni stryc z maminy strany. Skromny, pracovity clovek se tremi detmi, ktery na ne zustal sam a staral se tak, ze by mohlo lecjake ditko zavidet (vcetne me;-). To on mi ukazal, ze lze na svych detech praktikovat i jinou metodu vychovy, nez klasiku ve forme zakazu a trestu. Chybi mi moc.
OdpovědětVymazatJe to určitě moje máti, která ve svých 85 letech ještě všechno zvládá( včetně trhání ovoce ze žebříku), a také její 80ti letý bratr, který je ještě vitálnější.
OdpovědětVymazatKnížka by byla milá výhra. J.
Dobrý den Roso, zdánlivě jednoduchá otázka mě donutila se pořádně zamyslet. Nemám vzor v jedné osobě. U babiček a dědy obdivuji životní nadhled, který s věkem, věřím, také přijde. U rodičů je to zase odhodlání, umění věci dotáhnout do konce a neposadit se na zadek z toho, když něco nejde, tak, jak zrovna my chceme :) Přeji pěkné dny! (janavanickova85@seznam.cz)
OdpovědětVymazatHezký den, momentálně je mi největším vzorem náš 92letý děda se kterým žijeme. Má neskutečnou paměť a morální zásady. Lenka
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatasi se budu opakovat, ale obdivuji svoji babičku. Neuvěřitelně obětavá, laskava, umí ty nejlepší buchty se sádlem, pohádkový hlas. A když jde ven, tak šátek přes hlavu uvázaný pod bradou jí moc sluší. Přeji si, aby tu byla donekonečna..
Kniha mě zaujala svým tématem.
Přeji krásný zbytek listopadu.
kamilape.de@seznam.cz
Dobrý den,
OdpovědětVymazatbohužel nezažila jsem ani jednu ze svých babiček, ale po každé schraňuji pár kousků porcelánu. Velkým vzorem pro mne vždy byl můj táta, zemřel krátce před narozením dcery a ta by mohla nyní být vzorem pro mne pracovitá, houževnatá, stále v jednom kole, máma 3 dětí.
Midia@email.cz
Krásné téma. V naší rodině je mnoho zajímavých postav, ale nejvíc mě zajímá, kdovíproč, jedna prateta, se kterou jsem se nikdy nepotkala. Možná mě zajímá právě proto. Velmi krásná. Třikrát vdaná. Básník, pak redaktor, do třetice exotický cizinec. Žádné děti. Velmi vzdělaná. Dvě vysoké školy, samostatnost v té době nevídaná, překladatelka, tlumočnice. Cestovala, život užívala, domů se vrátila umřít. Ta uměla žít. Dearheart@seznam.cz
OdpovědětVymazatZkusim rada stesti. Vzor nemam babickybani dedove bohuzel nezijou a zazila jsem jednoho dedu a kratce, ale za to intenzivne si ho pamatuji, ze se do mych 7 let venoval hodne. b.konarikova@centrum.cz
OdpovědětVymazatJa byla jako mala fascinovana tetou Otylkou, u nas v rodine je to pojem. Teta Otylka vlastne nebyla teta, ale sestrenice dedy, ktereho jsem bohuzel nikdy nepoznala. Otylka byla bezdetna a o sveho manzela prisla velmi mlada za valky. Pozdeji uz udrzovala pouze opravdu dlouholety laskyplny vztah se zadanym muzem, kde asi obema stranam vyhovalo to, ze maji kazdy i prostor pro vlastni klid. Byla to elegantni stara dama, ktera se vzdy rada upravovala, jeji profese byla modistka. Jako malou me fascinovala jeji sbirka vsech koralu, brozi, satku a dalsich cetek. Jeji byt byl pro me jako jiny svet. Notovaly jsme si ve vsem vysivani, hackovani a dalsim tvoreni. Pro prakticky zivot byla lehce nepouzitelna, takova dama v nesnazich, nejprve se o jeji zalezitosti staral deda, pozdeji muj tatinek. A ze jsem i ja byla jejim oblibenym "vnoucetem" jsme poznali, kdyz mi odkazala svou uzasnou zelenou loznici :D s krasnou prosklenou skrini na garderobu, pradelnikem s supliky na vsechna kombine a krajky, samozrejme s toaletkou na finteni a take nocnimi stolky a pouze jednou posteli, pac na co dve :D za me to jsou nadherne kousky nabytku, ktere momentalne trci rozmontovane u nasich na pude,protoze jsou nocni murou meho muze :D ale jednou... Teta Otylka byla trochu kontroverzni postavou, s nevsednimi nazory na zivot a presto milacek cele rodiny.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMým vzorem je moje babička z tatínkovy strany. Je tak trochu "trhlá" a to s emi líbí. Neváhala po sedmdesátce sednout do autobusu a přijet za mnou na druhý konec světa do Bretaňe. Zároveň je pracovitá, tvořivá a láskyplná. Kolikrát jsem uní brečela na klíně a ona mne jen hladila. To je někdy prostě nejvíc a chtěla bych to umět se svými dětmi.
OdpovědětVymazatMým velkým vzorem je dvaadevadesatileta prateta,bývalá sokolka (teď teda nevím s jakým S se to píše). Vždy moderní dáma. Pak jsem zbožňovala dědu, který byl neskutečně pracovitý člověk s láskou k nezdravému bučku. Miloval výrobu slivovice,pěstování brambor a štípání dřeva. To mu krásně zaplnilo cely rok. Dožil se 91.
OdpovědětVymazatapple.michaela@email.cz
V mnoha ohledech obdivuju moji maminku a maminku mého manžela. Zejména pro jejich pracovitost, elán a dobrosrdečnost. hybnerova@gmail.com
OdpovědětVymazat