Hračky odjinud

Na neforemné bundy, kazové zimní boty a šizenou čokoládu zapomeňte!
To byla možná tak příhraniční burza devadesátých let. Polský design dneska vypadá úplně jinak.

Třeba u hraček, koukejte - dostali jsme jejich kartonovou skládanku.
Vyrobenou ze zcela recyklovaného papíru. Ve vyšisovaných tónech barev. A stylově sedmdesátky jak vyšité!
Naše natěšení a úvodní nadšení však záhy po rozbalení krabice vzalo za své.

Trojrozměrné postavičky se totiž vůbec nedařilo složit.
Kreslený návod nám byl nejasný, dílky neseděly do výřezů, postavičky napadaly na nohu a klátily se do stran
a krky se jim nevešly narvat do těl, prostě všecko špatně.
...
V obýváku tak vypukl netvůrčí chaos,

začala nenálada,

až tekly sople i slzy.

Ale jen co jsme se všichni vyvztekali a zanadávali, kde soudruzi z Polska udělali chybu, hned poté jsme zamakali.

Tatínek zamakal.

To zas bylo radostí

a cirkus začal nanovo.

Nejdřív se na zadní straně obalu z rejstříku povolání vybíral panduláček našeho srdce,

a pak stejný vyhledal na placatém archu.

Potom už stačilo jen dodržet opravdu snadný výrobní postup, bez lepidla či nůžek: Kubka figurku vytlačoval

a jednoduše ohýbal její nohy vejpůl.

Já měla v kompetenci 3D složení hrudníku panenky.

David sázel mé tělo k nohám.

A vrcholem všeho bylo finální zastrčení osobité hlavy.

Prostě každý dělal, co uměl.

Snažili jsme se všichni.

Co to šlo.

Dokonce i Mikešek se časem rekrutoval na šikovného vysekávače z papírových forem.

A protože tenhle karton není žádný věchýtek, mohl jej Miki potom se mnou i skládat. I svýma medvědíma rukama.

No, a pak konečně přišla na řadu vytoužená hra. V oblíbené verzi našich pražských kluků: na město.

Zajištěna byla hromadná doprava i rychlá lékařská pomoc.

Ale nemyslete si, věnovat se urbanistickému řešení není žádný sranda.

To je vážná věc.

Protože jeden nikdy neví, co se může stát.

A jestli stále ještě váháte, zda je tato jedinečná postavičková kratochvíle z Varšavy právě pro vás,
tak vězte, že profesí je v sadě celkem šestnáct a než jsme je všecky dali stavebně dokupy, 

naučil se je rozkládat a zase skládat i sám malý Mikeš.

I když pravda: třeba s hlavou naopak.
Ale řekněte, děcka, komu z nás občas nejde hlava kolem!