Taška na notebook aneb moje ikona Zoe

Propadli jsme s mužem seriálu Dům z karet.

Hned u prvního dílu se však ukázalo, že já jsem za poslední roky tak multi aktivně rozjetá, že mám-li volnou chvíli, potřebuju si u sledování televize ještě aspoň číst. Když jsem se však ale záhy obrátila na Davida s doplňujícím dotazem k politickému ději odehrávajícímu se na blikající obrazovce, obořil se na mě až hrubě. Ale copak já můžu za to, že dvě podstatné postavy jsou stejní středně mladí plešatí muži?!

A tak jsme se, navíc posedlí dalším seriálovým průběhem, rozhodli, že se dál budeme koukat v originálním zněním na ilegální kopie. Musela-li jsem proto odložit Hájičkovu knihu, o to víc se dívám: zaměřila jsem se nejen na dynamické dění z prostředí bílých mužů v bílých košilích v Bílém domě, ale i na skvělé a šarmantní herce. Tedy hlavně na drobnou novinářku Zoe. Úplně žeru její módu. Teď nemyslím tu scénu, kdy ji kongresman opřel o zeď a ona na sobě má jen mikinu. Líbí se mi hlavně, jak si ulicemi Washingtonem nosí vykasané rukávy bund a dlouhá trička pod nimi. Tmavé úzké nohavice. Neformální vzhled. Pohodlný. Ač nevýrazný, poutavý! Dotažený do poslední nitky. Do posledního puntíku.

Možná i tahle taška na notebook by se dravé investigativní krásce hodila.
Ale tu ji nedám, ta je pro Katku!

Třicet pět na dvacet pět. Dno uzoučké jen pět centimetrů. A celá taška je doměkka navíc vyztužená vatelínem.

S láskyplnou podšívkou vevnitř,
protože necháváte-li si šít něco na míru, musíte pak dostat něco extra. Co nikdo jiný nemá.
...
Krátká ucha. Dlouhé ucho. Nosit, jak jste zvyklá.

A tady už máme samotnou herečku Kate Mara v akci.

Jako bloncka.
A dole malinko jako Rózka. Že jsme si trošku podobné?
I když já se pravda nenarodila v bohaté americké rodině, která vlastní několik fotbalových klubů,
ale co - zas jsem se dobře vdala.

I když - tohle lehké tričínko by mi kouzelná Kate půjčovat mohla.
Já bych ji taky klidně své (státnicové) sako nabídla, kdyby chtěla!