Tam nahoře

Béžové psaní.

Pro nejfajnovější úřednici na ministerstvu.

Nevím, co má v plánu si v něm na jednání nosit - ale já jsem jí do něj dala bonbóny. Z vlastní zkušenosti.  Jak na poradě neusnout - žužlat, žužlat a žužlat. Taky jsem pracovala na ministerstvu. A jakou já tam udělala kariéru. Začala jsem jako sekretářka o prázdninách, a když pak zjistili, že jim (potajmu, samozřejmě) v dopisech opravuju mě/mně a umím mluvit anglicky i do telefonu, stala jsem se opravdickým referentem. Měla jsem oběd za dvacku, vlastní kancl a počítač a každý měsíc jsem fasovala kancelářské potřeby. Je to už před sto lety, takže snad promlčeno: ale pár růžových zvýrazňovačů jsem si vzala i domů. Vlastikrádež! Pro dvacetiletou holku to byl velký svět: konference, recepce. Osobně jsem si potřásla rukou s Medou Mládkovou (ta vám je malinká) a už tehdy jsem znala současnou ekonomickou ryšavou mega-star. Trošku jsem tehdá měla trauma ze svého ne zcela dosti repre šatníku, ale na ministerských rautech: tam jsem si dycky pošmákla - poprvé v životě jsem jedla třeba lososa v bešamelu a takové ty malé zákusečky v mini plastových kelímcích, co vypadají jako z laboratorních sklíček. A co všechno jsem se tam naučila: psát nejformálnější dopisy na světě nebo lépe: sekat je jako Baťa cvičky (na to jsem dodnes pyšná), tisknout oboustranně, udělala jsem si FCE a od té doby umím nosit pašmínu a chodit v lodičkách - i na hladkých površích - ladně, samozřejmě, nenápadně, hbitě. Plus mám bezpečnostní prověrku! Agentka Mitnik.