Rabín, kněz a krásná bruneta

Aneb matky sobě.

Smála jsem se a brečela. Za posledních pár dnů několikrát. 

Jen kvůli nim.

Výborná famílie.

Jejich úvodní rozhovor nad druhým dítětem patří k mým nejoblíbenějším.

Ona: "Nepořídíme si druhé?"

On (sám z velmi početné rodiny): "Ne."

Ona: "Proč ne?"

On : "Prosím tě, dyť nezvládáš ani to jedno."

Ona (pobaveně): "Jak nezvládám?"

On: "Dyť ti s ním musím furt pomáhat."

Ona (nejpobaveněji): "Ty vole, dyť je to i tvoje dítě."

On: "Aha."

Když pak zjistili, že v druhém kole čekají dvojčata, chtělo to pár panáků. Dobře, padla flaška, ještě ten večer. Mezi loky - zas a znova - se On ptal, proč oni musí mít vždy něco extra.

Chlapci už jsou na světě. Malincí králíčci. Mírám furt nevěřím, oba dohromady nemají ani na našeho novorozeného Kubínka. Zahřívačka v umělých pelíšcích a jejich statečná triple-matka za nimi běžela hned, co po císaři zase začala cítit nohy. Jejich Velká sestra (21m) na ně čekala doma, maminka odstříkávala a po kapkách krmila, až z toho byl zánět prsu. Dvakrát za sebou. Dvoje antibiotika. Prostě mamča dvojčat každým coulem. Kdo byl někdy v porodnici chápe (ostatní prosím věřte): pro věci z širší perspektivy zanedbatelné je tam člověk schopen vyplakat si oči z hlavy. Nemohla jsem tam s ní být, ale nemohla jsem na ni přestat myslet. Myslela jsem na ni, i když jsem nově objevila tenhle designově čistý, veselý a velmi osobní blog, kde jsem zpětně týden po týdnu sledovala jednoho božského prcka s nálepkou na hrudi. A pak mě to napadlo! Co udělá matce na třetí malou radost, aby svá jednovaječná dvojčátka - poté co se jeden uzdravil z žloutenky (a přestal být žlutý) a druhý z chudokrevnosti (a přestal být růžový) - stylově rozlišila? NÁLEPKY.

Je málo před půlnocí a píšu mamince Erwína, jestli by to šlo. Odpovídá do minuty, včetně překrásného přání (příliš intimní na citaci, pardon). Obratem úkoluje muže svého života - s laskavě zvukomalebným nickem Typoška - a ráno mi v obálce posílá lepítka. Akční a velkorysá!

Krásná bruneto, díky!!!

A Jani,

vám skvělé první společné chvíle doma!