Neexistuje špatné počasí

... jen špatné oblečení.

Oukej.
Ale dupat půl dne v kalužích snad stačí.

Odpoledne jsme si s Kubou doma lehli.
K jeho oblíbené hře (kvůli které pak nemůže i týden vytírat).
Papír přilepený na zemi ...

... pole, cesty, ...

... křižovatky ...
(Zde právě složitá dopravní situace aneb když si maminka fotí, místo aby vybarvila semafor.)

A protože tuhle scénku kreslím Kubínkovi už asi po padesáté,
pořídila jsem si k ní nově výborná razítka -
ano ano, zase hry podle Rosy: hlavně ať je všechno pěkné!
MUŽI A JEJICH STROJE.

Drama v plamenech.

A tady osobní drama aneb když nejde vysunout hasičský žebřík. Naštěstí - hrubou silou se nechal přemluvit.

Plameny šlehající vysoko ...

... zatímco na stavbě opodál je klid.

Zde se parkuje,
včetně zvukových efektů - senzory, že ano?!

Nepřijdou vám tihle chlapíci jako od Noela? Já jsem se do nich těžce zakoukala.
Sympaťáci.

A tak jsem je po dokončení razítkování omyla
(přiložená tiskařská barva je v pohodě,
jde umýt z razítka, rukou, podlahy i vyprat - rozumíme si ...)

A s panďuláky jsme si hráli.

Kubínkova klasika: když jsou někde malé titěrné obrázky, je schopen si je prohlížet i půl hodiny.
Krabička od razítek.

A kašpárek na konec.
Když si všimnul, že ho nějak moc podezřele fotím, začal pózovat a posléze exemplárně uklízet.
Prostě opice.

Razítka Aladine STROJE jsou z kamenné prodejny Hračkotéky ve Školské.

Dřevěné kostky: dědictví po mě a mé sestře.

Andělský blond figurant: domácí fundus.