Velké sebevědomí

Mám.

A vím, že vy víte, že ho mám.

Ale chci vám napsat, že vám za to děkuji, vám! Léta jsem večer po práci sedla doma k cizím blogům a klikala a koukala se a koukala se a klikala. Obdivovala jsem to pěkné. A pak si on-line všude možně objednávala tomu podobné. Od té doby co si tady s vámi v blogosféře píšu, mnohem víc tvořím. Vaše reakce mi dodávají kuráž. Na začátku jsem uměla akorát uplstit kuličku z rouna, teď mám ušitý polštář s vlastnoručně vyrobenými knoflíky s pěti dírkami. Přišitými růžovou bavlnkou. 

Ovlivňujete mě. Některé z vás už jsem olíbala naživo, s dalšími jsem denně aspoň virtuálně. Máte nápady. Máte styl. Jste napřed. Víte kde. Víte jak. Vymýšlíte. Radíte. Napíšete. Půjčíte mi. Darujete. 

Baví mě to, moc - tenhle náš gang.

Kdysi bych na podobný zahlavek je mlsně koukala a řekla "Hezký!",
dneska jsem tak sebejistá, že nápad z blogu od Olívky
si sama vyrobím a štěstím z výsledku se pak usmívám půl dne.
Ale fakt: velké díky vám - že vám to tu můžu ukázat.
 Muž doma polštář jen otočil naopak, aby ho knofle netlačily na gauči u televize do ucha.

A speciální pozdrav ještě těm, co se sem chodíte (jen) koukat. Díky vám má smysl jedna z nejneužitečnějších činností na světě, kterou ale já tak žeru: focení pěkných věcí v ještě pěknějších kompozicích. To mě teda ba. Dík, že se mi na to díváte.

Jo, a ještě jedna krátká poznámka pod čarou - aby nedošlo k mejlce. Jako já nevyrábím úplně všecko, nepeču k snídani denně čerstvý chleba, nespíchla jsem synovi botky na jaro ze zbytku koženek ani muži patchworkovou kravatu z látkových odstřižků. E-nakupuju stále zhusta dál, všechny čtyři jsem nás na novou sezónu pěkně vyletnila: sebe, muže, Kubu i byt. Aktuálně třeba čekám, až se mi ve schránce objeví a vzápětí mi na krku bude bimbat tenhle mrak.

Vstříc jarním dešťům!