Fleurs de Cerisier

Pro babičku.

Co se celý život maže indulonou.
Pozvala nás na husu!

Hezkého Václava i vám.

Krasavice

I můj muž si z antiku odvezl odměnu za víkendový ultra-sportovní výkon: židli od Jindřicha Halabaly. Musela jsem ho sice trošku popostrčit a ochytřit, kterak se jedná o designovou ikonu vystavenou i v Národní galerii, ale poseděl si, zhoupl se a (tentokrát) mě uposlechl (ho ho ho). Do nového kanclu - stylově!

Konstrukce se pravda musí trochu vyčistit, ale sedák i výplet jsou bez kazu.

A aby to dneska nebylo takové suchoprdské, přidávám náčrt, kterak jsme v neděli cestovali domů ...

Noční stolek

Táhlá stoupání kopců Novohradský hor, to vám teda řeknu - pěkná bolest, nohou. Dávám si ji hned na hezké druhé místo po kontrakcích. Celou dobu cyklošplapání jsem v sobotu špekulovala "jestli ono by to nechtělo nějakou odměnu" ...

A přišla - na zpáteční cestě do Prahy, někde za Čimelicemi: antik! Dnešním představením nočního stolku do Kubovy džungle zahajuji svůj pravidelný úterní seriál, kterak se co změnilo při tvorbě jeho nového pokoje (ooo, slušný bičík jsem si na sebe upletla ...). Teď k věci. Noční stolek jsem jako malá nikdy neměla (ani nevím, jestli Univerzalové kolekce osmdesátých let tento druh nábytku vůbec nabízely) a děsně jsem po něm toužila. V hlavě se mi to pak poskládalo nějak tak, že i když ho už mám - stále jej považuji za luxus, stejně jako psací stůl jen pro sebe nebo kabát do divadla. Kuba jej tedy bude mít hnedka - už jako pinďa, navíc báječně starý, masivní, voňavý. A třeba to jednou i ocení ...

Ještě ho natřu na bílo, aby ladil s dalším budoucím nábytkem (už mám plán, vidíte?) - tak se za týden těšte :o).

Noční krasavec na zeleném koberci, ten zakoupen za zbytkovou cenu,
výhoda malých pokojů.

Dvouplošník z Jedličkova ústavu,
protože v džungli jsou i lidé, nejen zvířata!

Oblíbená literatura Kubova tatínka.

A šuple na poklady.

Víkend

Výstava, kávička, zbytné i nezbytné nákupy, trochu pofackovat domácnost - tak u nás zpravidla vypadá víkend. Občas ale hodíme kola na střechu, odjedeme na konec světa, v sobotu se totálně zničíme na celodenním výletě, večer sauna, následnou večeři i nedělní snídani nám udělá někdo třetí, stejně jako masáž zad či nohou. Jo!

Penzionu ve Výnězdě nikdo reklamu dělat nemusí - jen ze zvědavosti se mrkněte, a kdyby jste náhodou jeli, rozhodně se těšte:

na majitelku, co má čtyři děti a stejně vypadá jako z reklamy na kosmetiku;

na domácké ubytování, voňavé peřiny a v noci černočernou tmu;

na přírodu skutečně bez lidí, kde potkáte jen krávy, koně a turistické ukazatelé

a na znovuzrození těla/ducha pod rukami místních fyzioterapeutek ... nirvána!

Kdo je echt masožravec, nechť si přibalí do kufru štangli salámu, večeře jsou zde lehké a zdravé.

A co jsem si přivezla za suvenýr? Uvidíte zítra!

Pinďa ošlehaný větrem i deštěm během cyklotour.
(Tohle je kousek z krásného Kočícího pokoje - více tady, naše fotky nejsou publikovatelné - prostě jako když jste na horách plus máte malé dítě ... znáte to?!)

Možná tahle ...
Aneb tatínek relaxuje na finský způsob, maminka nohy hore a Kuba se kouká,
ale pšttt - Velké Radě Biomatek to neříkejte ... :o)

Dvůr s venkovním saunovacím bazénkem, pro skutečné fajnšmekry.

Vintage dětský koutek.

A obligátní závěrečné foto na samospoušť.
(Wellness službám zde říkají hezky česky lázničky - jsou komorní, jako doma a přece profi.)

Line záře

Když je teda ten podzim.

Mám tenhle mohérový(?) svetr moc ráda - nosím ho už léta, ale vždycky když si ho vezmu, mám pak červené chlupy úplně všude, i pod prádlem.

Užijte si víkend!!!

Látka z Bellus

Tabula rasa

A jde se na to! Nejvyšší čas vykopat Kubu z naší ložnice. Je zde i možnost internátní školky, ale pro začátek mu zkusíme vytvořit jeho vlastní pokoj.

Co máme:

7,5 m2

bílé zdi

vestavěnou skříň podle návrhu Zuzany Bernasovské (dobře, tak podle mého návrhu podle návrhu Z.B.)

Co chceme:

džungli

Bonus:

vtipná vystřihovánka z trojské ZOO (stopa lva, varana a velemloka asi určí barevnost = žlutá, modrá, zelená)

Přijměte, prosím, pozvání ke sledování mé cesty pokusů a omylů. A kdybyste mi chtěli cokoli poradit, budu nejradši!!!

V novém školním roce

Korále z téhle látky jste už u mě viděli. Náramek je ale výjimečný - je to mé první dílo na šicím stroji! Ze zbytku látky, ale vypadá fajn. 

A tohle je on - mého srdce šampion. Zatím ho mám jako výpůjčku, ale uvidíme, třeba z toho prvotního jiskření mezi námi nakonec vznikne něco vážnějšího ... :o)

A z takových látek budu šít ... (jako myslím, až to budu jednou opravdicky umět ...)

http://www.belletfabrics.cz/

Přeji krásnou středu. Já si letím koupit špendlíky a křídy - správné pomůcky jsou totiž základ!

Dnes písmenková

Tentokrát jsem si dala záležet na výběru barev plsti i bavlnek. Trochu sláďora, ale když vám ještě nebylo ani pět ... Plstěná písmenka plněná vatelínem pro dvě malé okouzlující brunetky. Zblbnutá vystajlovanými obrázky ze zahraničních blogů - myslela jsem třeba dát je nad dveře, opřít v knihovně nebo k posteli. Starší si rozbalila svůj balíček, přečetla(!) své jméno a ukradla ségře K, protože je přece Alenka. Já i její matka jsme omdlely. Po zbytek dne se litery staly nejmilejším plyšákem všech přítomných. To jsem teda nečekala ... 

Dárkové balení - inspiraci jsem našla tady.

Péče o duši

Ukážu to vám, protože - znáte to - doma není nikdo prorokem. 

Skončily prázdniny, a tak už zase chodím na kurz dějin umění do Národní galerie. Tentokrát jsem v grupě pokročilý. To jsem sice byla už i loni, ale neměla jsem ještě splněnou zkoušku z dějin umění 20. století (= začátečníci). Něco mi do toho tenkrát vlezlo ... jo, už si vzpomínám - porod. Tyhle kurzy jsou pro kojící matku naprostou oázou klidu, ratia a krásy. První letošní přednáška nesla název Pablo Picasso a jeho dvacáté století a byla úžasná, nejen pro všechny zmíněné přesahy umělcova díla. Tak příští středu zase: decentní líčení, společenské odění, apartní kabelka! Jasně, blok a tužku si beru taky, ale svačinu ne! Kávička a něco malého sladkého je tam pro nás vždy připraveno. Prostě ráj na zemi. Pozvala bych vás, ale bohužel už je plno. Ale až nás budou informovat o nějaké mimořádné výtvarné akci nebo nám sdělí fajnšmekrovský podpultový špek, vězte, že VÁM to napíšu jako prvním.

Nejlepší životopis prý: Roland Penrose: Picasso, Odeon, Praha 1971
Nejlepší muzeum: Musée Picasso, Paris.
Tak záleží - kam to máte blíž, jestli do knihovny nebo do Paříže ... :o).

Family

Celá sobota v ZOO a v neděli po obědě domácí pudink aneb přijela k nám ... rodina!

Dny Marianne

Dobrý skutek. Udělala jsem ho. V pátek. Vyvedla jsem ekonomiku ČR z krize! Na Dny Marianne jsem totiž šíleně nakoupila a patřičně šíleně za to zaplatila. Vivi mi psala, že má v peněžence taky jenom dvacku. Jenže - dvacka v její vintage šrajtofli - to má styl! Ale dvacka na účtu ... :o(. Pomohli jste uplynulý víkend taky našemu hospodářství? Také čekáte ve schránce děkovný dopis od Péti Nečasů jako já?

Vězte však, že za to vlastně nemůžu. Kdo mě jen trochu zná, ví, že nejsem žádná dobrá duše. Má milá kamrádka Lucie mě dokonce nezřídka oslovuje "Ty, nedobroto!" Máloco mi totiž v životě jde tak snadno jako chovat se jako arogantní kráva. Já vskutku ani nechtěla uvést náš rodinný rozpočet do výrazné disbalance. Mým cílem bylo jen nakoupit pár dárků pod stromeček příbuzným a známým. Leč - s výrazným plácáním se přes kapsu jsem začala již v prvním obchodě. 

Ve snaze vyhnout se davům a nic nezapomenout, až se v nákupním davu stejně ocitnu, měla jsem z domova pečlivě napsaný seznam s obchody a v nich poptávanými artikly. Byl pátek, deset hodin ráno. Začínám ve Space4Kids. Na mém mini-lístečku jsem měla poznačeno (jen) domeček. Jenže - po vstupu dovnitř jsem spatřila maminky s plnými náručemi kostek, skládaček, kufříků, panenek a polštářů. Vysoké komínky téhož všude na zemi připravené k odeslání jiným e-matkám. A skrze výlohu venku mamky nakládající magnetické tabule, nástěnky a dětské kartonové objekty do svých minivanů. Lekla jsem se a začala pochybovat, jestli jsem našemu Kubovi dobrým rodičem, když mu v tomto designovém bejby ráji chci zakoupit pouze kartonový příbytek (ponechme stranou úvahu, že je to vlastně dosti výrazný plezír - stačila by přece krabice od autosedačky, pračky či křesla, frontální útoky ročního batolete tohle papírové obydlí stejně dřív či později nepřežije, vím). Mám křivé dolní zuby, masivní stehna a permanentně chabé řidičské schopnosti - s tím vším už jsem vnitřně srovnaná! Ale býti špatnou matkou? To ne! Pravda, neuvažovala jsem o celé té věci nikterak dlouho a hned jsem také začala z přítomných polic zhusta brát pohádky, říkadla, dřevěné hračky, lampiony, origami, textil atd. Konečnou sumu jsem v onom shopping-drajfu ani výrazně nezkoumala, nebyl čas. 

Toť první zastavení. Druhé v řadě mělo být v samotném nákupním centru. Dítě zatím vzorně sedělo ve vozítku a chovalo se způsobně. Zatímco já si zkoušela chinos v kabinkách konfekce, Kubík tichounce vyčkával a po očku sledoval svou stejně starou kolegyně, jež v kočárku vedle koukala na pohádku na tabletu, dudlík v puse. Tomu říkám řádná mateřská příprava na podzimní slevové šílenství! Jenže - něco jiného je popojíždět mezi barevným hadříky, jízda na eskalátorech či se na sebe pitvořit u zrcadel. To by možná syna (chvíli) bavilo, stát ale v nekonečné frontě u kas, to tedy ne! Začal tedy výrazně řvát na celý (Nový) Smíchov, nezafungoval ani banán, ani knížka s otvíracími zvířátky, ani klíče, mobil, dokonce ani peněženka (já vím, fuj). Cítila jsem se jako trubka. Tohle jsem si mohla odpustit, s takhle malým pinďou, všude davy a kolik vlastně ušetřím? Chtělo se mi hned běžet domů, dát dítěti teplý oběd, vypustit ho na hřiště, ale! Na seznamu jsem měla ještě malý domácí spotřebič pro Kubovi prarodiče k Vánocům. Chtěla jsem je ušetřit tíhy nákupních tašek, a přesto aby doma měli stále sycený nápoj. Jen jeden bublinkovač, Kubínku, koupíme a hned zase půjdeme, slibovala jsem mu/sobě. Zatímco jsem si prohlížela ne nepodobné přístroje lišíce se pouze cenou a kočárkem popojížděla mírně vpřed a zase vzad, Kuba při pohledu na tisíce a jednu obrazovku v Datartu usnul. Co teď? V kapse zmuchlaný dlouhý list s nákupními přáním, ve vuzku spící t.č. anděla - to byla výzva. A pak už to šlo ráz na ráz - jedna parfumérie, druhá, voňavý obchod z Provence, punčochy, boty, prádlo, knížky. Nudím vás, omlouvám se. Pointu nemám. Snad jen, že v obchodě s kávou jsem našla synovi chůvu, ale o tom až jindy.

Ranní sobotní radost z domečku:

Dovolená

Kousek z našeho alba ...

Týden pořád spolu. 

Tuny fety a oliv. 

Stovky naplavaných kilometrů a přečtených stránek knih.

Slunce, písek, slaná voda. Aach!

...

Doma mě čekaly pak divoce rostoucí kytky a PŘEKVAPENÍ:

v časopise Bohemia Living otiskly můj rámeček.

Máte-li chuť, mrkněte se - 
vskutku noblesní nakročení do českého podzimu.