Noční stolek

Táhlá stoupání kopců Novohradský hor, to vám teda řeknu - pěkná bolest, nohou. Dávám si ji hned na hezké druhé místo po kontrakcích. Celou dobu cyklošplapání jsem v sobotu špekulovala "jestli ono by to nechtělo nějakou odměnu" ...

A přišla - na zpáteční cestě do Prahy, někde za Čimelicemi: antik! Dnešním představením nočního stolku do Kubovy džungle zahajuji svůj pravidelný úterní seriál, kterak se co změnilo při tvorbě jeho nového pokoje (ooo, slušný bičík jsem si na sebe upletla ...). Teď k věci. Noční stolek jsem jako malá nikdy neměla (ani nevím, jestli Univerzalové kolekce osmdesátých let tento druh nábytku vůbec nabízely) a děsně jsem po něm toužila. V hlavě se mi to pak poskládalo nějak tak, že i když ho už mám - stále jej považuji za luxus, stejně jako psací stůl jen pro sebe nebo kabát do divadla. Kuba jej tedy bude mít hnedka - už jako pinďa, navíc báječně starý, masivní, voňavý. A třeba to jednou i ocení ...

Ještě ho natřu na bílo, aby ladil s dalším budoucím nábytkem (už mám plán, vidíte?) - tak se za týden těšte :o).

Noční krasavec na zeleném koberci, ten zakoupen za zbytkovou cenu,
výhoda malých pokojů.

Dvouplošník z Jedličkova ústavu,
protože v džungli jsou i lidé, nejen zvířata!

Oblíbená literatura Kubova tatínka.

A šuple na poklady.