Jak přežít schody

Původně to byl vchod do bytu v druhém patře.

My jsme teď dveře zazdili a je z nich příruční knihovna cestou na kutě.

...

S dubovými poličkami a Zehnder Charleston Bar,

tak se jmenuje náš nový retro radiátor.

Jak přežít růžovou koupelnu

Když jsme dům před osmi lety koupili, byli to dvě bytové jednotky, tedy dvě kuchyně, dvě koupelny a taky dva plynové kotle. Dispozici v patře jsme upravili, pokoje proměnili na ložnice - a spokojeně se přestěhovali. Po čase se však dva plynové okruhy ukázaly jako nešikovné. Jsou to totiž dvě přípojky, dvoje fixní poplatky, dvojí servis zánovních kotlů - zkrátka, přáli jsme si mít v domě jeden kotel, nový a perfektní.

Majitel první stavební firmy, se kterou jsme rekonstrukci rok připravovali, se vždy, když přišla řeč na propojení otopných soustav v domě, tvářil jako že ho bolí zuby. Vyžádal si naše faktury za plyn za poslední tři roky, aby vypočítal velikost a kapacitu nového kotle. A opakovaně nás upozorňoval na to, že nový kotel bude muset být obrovský, včetně ještě větší akumulační nádrže. Že to s pánem nakonec neklaplo, už víte.

U druhé stavební firmy to vzalo ještě rychlejší konec, právě po návštěvě topenáře. Ten řekl, že zrušení kotle v horní koupelně a probourání stoupaček do spodní koupelny je příliš komplikované, náročné, složité, vlastně nejde a sbohem.

Naše stavební firma to ale dokázala. Byly to manévry - na scéně topenář, instalatéři, zedníci, jejich styčný důstojník, náš stavbyvedoucí, David a já. Ve spodní koupelně se musela dočasně vysadit posuvná stěna se zrcadlem a dozdít kus zdi. Jeden pátek jsme však s mužem ráno odešli, a když jsme se odpoledne vrátili, styčný důstojník A. hrdě hlásil, že je hotovo. Že máme nový kotel i retenční nádrž a barák cvičně vytopený na přehnaných dvacet dva stupňů.

Malý krok pro lidstvo, ale životní úspěch pro nás. V prvním patře vznikl čistý a velkorysý prostor novou koupelnu, dole se jen posunuly lišty, ve kterých se šoupe zrcadlo a koupelka je zase krásná jako z časopisu. A jak to teď vypadá nahoře?

Původně tam byla samostatná toaleta, koupelna s umyvadlem a vanou a ještě chodbička mezi nimi. Dnes je to vše jeden prostor, a když si v září přišli synovi spolužáci po škole poprvé k nám pohrát, slyšela jsem shora: "Ty vogo, to není koupelna, to jsou úplný lázně!"

Autorkou návrhu je one and only Andrejka Čučka, která mně dopřála vanu pro dva a mužovi velkokapacitní sprchový kout, ze kterého odmítal ustoupit o každý jeden centimetr, takže se kvůli němu nakonec ještě dozdíval komín a walk-in sprchový zástěna je geniálně posuvná.

Vizuál koupelny jsme s Andy měly vymyšlený celých osm let, Mitnik marocká dlažba na podlaze, pudrově růžový obklad deset na deset centimetrů na stěnách. Zlatá světla, černé doplňky.

Vybourání původní koupelny v patře bylo šílené, prach a cihly všude, přestože dělníci po sobě denně vytřeli a běsný David ještě jednou po nich. V koupelně se posouvalo okno, měnily rozvody. S Andrejkou jsme si v noci volaly přes Whatsapp, jak moc se má zítra dozdít geberit. Ona dokojila, já vytáhla krejčovský metr a ona se chytala za hlavu, proč proboha nemám přesný kovový svinovací metr jako všichni na světě. Prostě legrace.

Bydlet v domě, kde se staví nová koupelna, je super. Pan obkladač mi představil asi devět možností spárořezu a mohla jsem si na místě vybrat. Prstem jsem si ukázala, kde chci výklenky na šampony i sprchové hadice, světla v podhledu či LED pásek tamtéž. Všechno živě, teď a tady, protože většinou pracuji o patro níž.

Děti naší růžové koupelně říkají Barbie, voní v ní dubový nábytek a my už čekáme jen na dveře. Těmi se uzavře jedna naše velká kapitola, kdy stálo za to slyšet opakovaně: to nepůjde, to nejde, to nebude stačit, to se vám tady nevejde ... Až jsme potkali partu mužů, které ta výzva až klukovsky bavila, a když se nový kotel poprvé rozsvítil, slyšela jsem, jak si všichni v koupelně, ty vole, zatleskali.

Jak přežít nová okna

Je Velký pátek a soused přes plot, pardon, anonym nám do schránky hodil okopírovanou vyhlášku obce, ve které fixou zvýraznil pasáž, jak je u nás o nedělích a svátcích zakázáno používat sekačku, pilu, cirkulárku či brusku.

Než jsme doma tu A4 hodili do sběru, ptaly se děti, kdo nám to psal a proč se nepodepsal nebo proč nám to nepřišel říct k brance, že ho ten minibagr ruší. Kdo jste ale někdy slyšel při práci tento druh bagříku, který nám konkrétně odkopával základy rodinného domu - víte, že není hlučnější než běžné osobní vozidlo. Asi tak. Veselé Velikonoce!

Měsíc na to jsme měnili okna. Muž už dříve přišel s návrhem udělat okno v hale nově francouzské, abychom jim vycházeli ven - bosí a s kávou v ruce na naši nově vzniklou terasu. Já navrhla, ať je to okno červené a Andrejka, dvorní designérka našeho domu, řekla, že pak ať jsou červené i naše dveře.

Na obdélníčku jeden na tři centimetry jsme si ve vzorníku vybrali tu správnou červenou a dva měsíce se modlili, aby to vypadalo tak nádherně jako v našich snových představách. Dvacet tři oken a jedny dveře přivezli před sedmou hodinou jedno krásné dubnové ráno. Během chviličky vše vyskládalo fakt hodně mužů na naši zahradu, dřív než já v noční košili stihla sundat všechny závěsy a římské rolety v domě. Než jsme stihli posnídat, už byla vyměněna okna v patře a při odchodu do práce jsme s oknaři jen zavtipkovali, že klíče si dneska nebereme. Když jsme se navečer vrátili domů, vše bylo nové.

Radovali jsme se, dřevěná okna voněla celým barákem a my byli nejšťastnější. Protože jsme netušili, že na doštukovaní špalet si počkáme až do července. Protože jsme netušili, že dubové parapety za sto tisíc odmítneme a nakonec je nebudeme mít tak dlouho, že i naše paní na úklid si řekne o méně peněz, protože bez jejich úklidu je v domě o dost méně práce. Byli jsme nejšťastnější, protože jsme netušili, že kvůli omítkám nám na konci června naše firma všechna okna zvenku zalepí fólií, takže jestli vám letos v létě bylo doma vedro, tak my přímo chcípali. A ani nás nemohl nikdo přijít zachránit - protože přes fólií nebylo vidět ani ven, ani nás pět přidušených vevnitř.

Doteď jsem nová okna myla dvakrát, mazlím se s nimi a čuchám k nim stále nadšeně, stejně jako k novým dubovým parapetům z Ostravy. Miluju je, jejich odstín, frézování, mosazné kličky i květiny zpátky na svých místech. Kytkám se ze srdce omlouvám, skoro půl roku byly různě v koutě, zaprášené jak prase, ostatně jako my všichni. A ten všude přítomný prach nás bude doprovázet ještě další a další díly tady.

A jak dopadly ty barevné dveře? "Famózně", napsala mi kamarádka pár dní na to. Chválí nám je sousedé ze vsi i Pražané na korze či na kole. A jak nám řekl kamarád architekt: "Vy teď trefíte domů, i když bude absolutní mlha". Ta červená je láska, vášeň, teplo domova - vítejte u nás.

Den jako dělaný

Na to sednout za stroj a z čerstvých látek pro vás vykouzlit nové etuje.

Pro milovníky velkých vzorů, pro ty, co zbožňují ptáčky i pro ty, kteří si rozkvetlou louku přejí nosit
v kabelce celý rok.

Nepromokavé,

omyvatelné.

Mitnik.

...

Už se vás nemůžou dočkat v e-shopu.

Přiletěly i ikonické koňadry.

A jemňoučký vzor pro romantické duše.

Jak přežít starý dům aneb román na pokračování

Bydlíme v domě z roku 1927, koupili jsme jej v roce 2016 a letos na jaře jsme se pustili do jeho rekonstrukce.

Chtěli jsme domu vrátit jeho prvorepublikového ducha, propsat do něj 21. století i nás.

První schůzku se stavební firmou jsme měli 24. února 2022 ráno, ano v ten den! Rok jsme společně pracovali na přípravě rekonstrukce, abychom se po roce rozešli. Podle nich nešlo to, co jsme si přáli. A podle nás za to ještě chtěli nesmysl peněz.

Ani s druhou firmou jsme si neplácli a začali jsme propadat těžké nenáladě. Denně jsme se o tom s mužem bavili - bavili se o ničem. Měli jsme projekt, neměli jsme firmu, barák vlhký, plyn drahý.

Až jedno pondělí ráno se mě ptá naše paní na úklid. "Paní Mirka, Vy jste nějaká smutná?" Všechno jí vylíčím, pobrečím si, vysmrkám se do utěrky, aby mi pak N. řekla:

"A proč tu rekonstrukci nedělá firma, pro kterou pracuje můj manžel?"

V listopadu 2023 se poprvé všichni setkáváme. Co dříve nešlo - už není problém. Rozpočet sympatický, vedoucí stavby pokorný. David je nadšený z jeho mládí, mně se zas líbí, že k nám nejezdí autem dražším než dvojnásobek součtu ceny auta mého a mého muže.

Na Zelený čtvrtek 2024 k nám na zahradu přijede bagr, aby odkopal základy domu - začínáme!

A na Velký pátek máme ve schránce první anonym.

...

Pokračovaní zase za týden.

Zpátky do lavic

Manšestr k září patří.

A teď už k němu patří i Mitnik manšestrové kabelky - podzimní novinky ve dvou barvách.

Hlaďounký stříhaný samet - co toho vydrží jako džínovina!

A s čím máte začátek školy spojený Vy?

A měli jste kromě manšestráku i stejnou sukni. Já ano!

Černá dokonalá klasika.

Tak šťastný nový školní rok!