Jak přežít růžovou koupelnu

Když jsme dům před osmi lety koupili, byli to dvě bytové jednotky, tedy dvě kuchyně, dvě koupelny a taky dva plynové kotle. Dispozici v patře jsme upravili, pokoje proměnili na ložnice - a spokojeně se přestěhovali. Po čase se však dva plynové okruhy ukázaly jako nešikovné. Jsou to totiž dvě přípojky, dvoje fixní poplatky, dvojí servis zánovních kotlů - zkrátka, přáli jsme si mít v domě jeden kotel, nový a perfektní.

Majitel první stavební firmy, se kterou jsme rekonstrukci rok připravovali, se vždy, když přišla řeč na propojení otopných soustav v domě, tvářil jako že ho bolí zuby. Vyžádal si naše faktury za plyn za poslední tři roky, aby vypočítal velikost a kapacitu nového kotle. A opakovaně nás upozorňoval na to, že nový kotel bude muset být obrovský, včetně ještě větší akumulační nádrže. Že to s pánem nakonec neklaplo, už víte.

U druhé stavební firmy to vzalo ještě rychlejší konec, právě po návštěvě topenáře. Ten řekl, že zrušení kotle v horní koupelně a probourání stoupaček do spodní koupelny je příliš komplikované, náročné, složité, vlastně nejde a sbohem.

Naše stavební firma to ale dokázala. Byly to manévry - na scéně topenář, instalatéři, zedníci, jejich styčný důstojník, náš stavbyvedoucí, David a já. Ve spodní koupelně se musela dočasně vysadit posuvná stěna se zrcadlem a dozdít kus zdi. Jeden pátek jsme však s mužem ráno odešli, a když jsme se odpoledne vrátili, styčný důstojník A. hrdě hlásil, že je hotovo. Že máme nový kotel i retenční nádrž a barák cvičně vytopený na přehnaných dvacet dva stupňů.

Malý krok pro lidstvo, ale životní úspěch pro nás. V prvním patře vznikl čistý a velkorysý prostor novou koupelnu, dole se jen posunuly lišty, ve kterých se šoupe zrcadlo a koupelka je zase krásná jako z časopisu. A jak to teď vypadá nahoře?

Původně tam byla samostatná toaleta, koupelna s umyvadlem a vanou a ještě chodbička mezi nimi. Dnes je to vše jeden prostor, a když si v září přišli synovi spolužáci po škole poprvé k nám pohrát, slyšela jsem shora: "Ty vogo, to není koupelna, to jsou úplný lázně!"

Autorkou návrhu je one and only Andrejka Čučka, která mně dopřála vanu pro dva a mužovi velkokapacitní sprchový kout, ze kterého odmítal ustoupit o každý jeden centimetr, takže se kvůli němu nakonec ještě dozdíval komín a walk-in sprchový zástěna je geniálně posuvná.

Vizuál koupelny jsme s Andy měly vymyšlený celých osm let, Mitnik marocká dlažba na podlaze, pudrově růžový obklad deset na deset centimetrů na stěnách. Zlatá světla, černé doplňky.

Vybourání původní koupelny v patře bylo šílené, prach a cihly všude, přestože dělníci po sobě denně vytřeli a běsný David ještě jednou po nich. V koupelně se posouvalo okno, měnily rozvody. S Andrejkou jsme si v noci volaly přes Whatsapp, jak moc se má zítra dozdít geberit. Ona dokojila, já vytáhla krejčovský metr a ona se chytala za hlavu, proč proboha nemám přesný kovový svinovací metr jako všichni na světě. Prostě legrace.

Bydlet v domě, kde se staví nová koupelna, je super. Pan obkladač mi představil asi devět možností spárořezu a mohla jsem si na místě vybrat. Prstem jsem si ukázala, kde chci výklenky na šampony i sprchové hadice, světla v podhledu či LED pásek tamtéž. Všechno živě, teď a tady, protože většinou pracuji o patro níž.

Děti naší růžové koupelně říkají Barbie, voní v ní dubový nábytek a my už čekáme jen na dveře. Těmi se uzavře jedna naše velká kapitola, kdy stálo za to slyšet opakovaně: to nepůjde, to nejde, to nebude stačit, to se vám tady nevejde ... Až jsme potkali partu mužů, které ta výzva až klukovsky bavila, a když se nový kotel poprvé rozsvítil, slyšela jsem, jak si všichni v koupelně, ty vole, zatleskali.