Jak byl Martin Veselovský mým hostem

Kdo mě čtete už dlouho, víte, že jednou týdně učím na gymplu mediální výchovu.

A kdo mě nečtete dlouho, vězte, že jednou týdně učím na gymnáziu mediální výchovu.

Do semináře pro maturanty si pravidelně zvu hosty z médií, a když jsem napsala zvací mail do redakce DVTV, odpověděli mi, že Martin Veselovský může přijít příští týden. S rozhovory na DVTV pracujeme v semináři běžně, studenti Martina dobře znají, a tak jsme se na něj všichni moc těšili.

Když mi pak v kabinetě zazvonil telefon a v kouzelném sluchátku zaznělo ještě kouzelnější "Dobrý den, tady Martin Veselovský.", šla jsem mu otevřít na vrátnici. A celou cestu po schodech jsem měla pocit jako by tam dole za prosklenými dveřmi měl stát George Clooney, Brad Pitt, Matthew Perry, Lenny Kravitz nebo tak někdo. A stál.

A vyrazil mi dech. Kromě toho, že byl nejmilejší a nejgalantnější, měl na nohou ty nejčistější bílé tenisky, jaké jsem kdy v životě viděla. A já si hned řekla - on sem snad přiletěl! Ty boty se nikdy nemohly dotknout chodníku, tak byly běloskvoucí. On je prostě boží.

A ještě než nám zazvonilo na hodinu, stihli jsme spolu probrat koncept semináře i naší školu, plavání našich dětí i společné známé. Kdokoli ale přišel tu přestávku do mého kabinetu, ten se ho hned lekl, stejně jako lidé po chodbách školy - tak slavný Martin je. A pak si pan Veselovský podal ruku s naší paní zástupkyní a šli jsme na to.

Seminární studenti se M.V. ptali, zda jej více baví politické rozhovory nebo ty lifestylové. A co ho na té práci vůbec baví. Proč začínal v hudebním rádiu, a jestli má kapelu. Nebo jestli jeho rozhovory měly někdy právní dohru. Zda je DVTV výdělečný byznys a koho by si jako hosta rád pozval. Kolik lidí pracuje v DVTV, a jestli tam nemohou jít studenti na stáž.

A Martin povídal a odpovídal a odpovídal a povídal; a byl úplně takový, jakého ho známe z obrazovky. Přemýšlivý a přesný. Vstřícný a laskavý. A vtipný. A bavil nás a bavil sebe. A smál se nahlas, třeba když studenti nevěděli, kdo je Roman Holý a já děcka vyzvala, ať si jej najdou v telefonech, protože jeho vizuál jim hned napoví. Ale nenapověděl a studenti fakt nevěděli a Martin se chytal za hlavu a ptal se, jestli já ho znám. A já řekla, že jsem J.A.R. měla na gymplu na kazetě, a to už jsme se smáli úplně všichni.

Pan Veselovský s námi také hovořil o jeho aktuální nabídce pracovat pro TV Nova, o (ne)možném návratu do České televize. Zda mu hosté během rozhovoru někdy začali být nesympatičtí, a naopak. Jak si své hosty za čas nepamatuje, ale předstírá, že jo. Proč už dlouho neměl ve studiu Petra Fialu nebo Tomia Okamuru. A také nám prozradil, s kým bude dělat rozhovor zítra nebo jakou budoucnost plánuje celá DVTV do dalších let.

A úplně na konec jsem je všechny vyfotila, což byl Martinův nápad. Protože jsme se dostali k tomu, že jsem k nám na gympl pozvala i jiného slavného moderátora, který je teď tak slavný, jak moc je tetovaný a on mi to slíbil, a pak šestkrát nepřišel a já to s ním vzdala. A Martin mi na to hned řekl, že se se studenty vyfotí a pošle Čestmírovi tu fotku se slovy: "Cha-cha!" 

...

A když jsem panu Veselovskému večer tu společnou fotku poslala,

odpověděl mi tak hezky, že si tu sms - stejně jako celé naše setkání - budu hýčkat ještě hodně dlouho.

Jako profesní milník a odměnu za práci. Jako moji životní schůzku.

Červená džínová

Skvělá zpráva nového roku.

Podařilo se mi u dodavatele opět objednat krásně červenou džínovinu. Která toho nejen dost fajn unese, ale léty nošení navíc získává ikonickou patinu - však znáte svoje rifle.

Kabelka už visí v e-shopu.

A já mám z toho vážně radost, stejně jako ze vzpomínky na toto kabelkové focení, kdy nám záběrem v jednu chvíli z čista jasna projel stařičký veterán; s řidičem vpravo, v pruhovaném triku a v bekovce sexy nasazené do čela. Vůz měl vzadu naložený letitým bicyklem a celá ta milá scénka vyvrcholila naším vzájemným pozdravem.

Taky se vám v životě dějí tak hezké věci?

Fešák, což?!

Jak přežít lednovou nenáladu

Dobré nálady ani dobrých tipů není nikdy dost - a komu by cokoli z toho teď jen trochu chybělo, jsem tady pro vás; se svým letošním premiérovým desaterem Jak přežít.

1. Buďte na sebe hodná. O Vánocích se stalo všechno možné i nemožné - proto buďte k sobě laskavá.

2. A jestli vám to nevadí, začala bych diváckým tipem ještě z časů svátků. Vánoce u našich jsou totiž parádně vtipný norský seriál (Netflix), který vás bude hodně bavit. Nejsympatičtější zdravotní sestra Johana tolik nechce přijít na tradiční štědrovečerní hostinu k rodičům sama, bez partnera - že randí s každým; starým, mladým, tlustým, tenkým, strašným a ještě strašnějším. A jestli milujete Skandinávií, sníh a evropský humor, budete se smát obě seriálové série. Doporučuji sledovat single a partnerům, protože je to k smíchu i k pláči i sexy podívaná.

3. Nevím proč, ale hodně dlouho jsem měla za to, že knížka Chirurg od Petry Dvořákové (2019) není dobrá. Za mě je opak pravdou - dostala jsem ji teď pod stromeček, a naprosto mi sedla. Hlavní hrdina je lékař v mých letech, v práci mu to jde, doma vůbec, kdysi dost pil a má profesní škraloup. Vy ale nevíte, jak to přesně bylo, přesto absolutně žijete s ním - minutu po minutě, směnu za směnou, fernet za fernetem. Napínavé a autentické. Bolestné i nevěrné. Navíc perfektně popsané lékařské prostředí. Tohle si určitě přečtěte.

4. Mému muži zas Ježíšek přinesl desku. Hackney Diamonds od Rolling Stones a myslím, že se nám brzy úplně ohraje, protože teď u nás doma fičí non-stop. Neshodneme se sice s Davidem na tom, zda má současný či klasický zvuk Stonů, ale je boží album! Britské a silné. Toto si fakt pusťte! Výborné riffy, stadionové refrény, bluesová melodičnost i Mickův hlas furt jak zvon. Nechápu.

5. A jestli se tedy máte, na co koukat, co číst či poslouchat - chtělo by to k tomu něco dobrého, že? Nabízím svůj jednoduchý recept na Týnčin piškotový dort. 200 g polohrubé mouky, 200 g cukru moučky, 10 lžic oleje, 4 vejce, 10 lžic vlažné vody a půl prášku do pečiva. Nejdříve vyšleháme žloutky s cukrem, přidáme olej, vodu a mouku s práškem. A ve finále opatrně vmícháme tuhý sníh z bílků. Pečeme na 170 stupňů 45 minut, a pak už se jen rozplýváme s dezertní vidličkou v puse. 

6. A jakým krémem mazat? Můj lehoučký s mascarpone jsem vám tady už psala, ale ten je tak dobrý, že klidně můžu zas. 250 g mascarpone vyšlehám s 250 ml šlehačky, dvěma lžicemi moučkového cukru a jedním vanilkovým luskem. Po hodině v lednici krásně drží a vy si nechte chutnat.

7. Komu ale náladu osvědčeně zvedají barvy, tomu teď musím dát absolutně za pravdu. Viděli jste už můj karmínový baret? Mám jej z druhé ruky a je to láska na první pohled. Chvíli jsem tedy louskala pinterest, jak si ten baret slušivě nasadit - ale už to snad umím, a kdykoli se zahlédnu na ulici ve výloze, musím se usmát. Ta červená je prostě živel, život, energie, pecka!

8. A určitě si jej vezmu na sebe i tuto neděli, kdy se chystám na tolik chválenou výstavu Petra Brandla: Příběh bohéma ve Valdštejnské jízdárně. Byli jste? A líbilo? Mě čeká komentovaná prohlídka s nejpovolanější Monikou Sybolovou a nevím, jestli se víc těším na ta monumentální oltářní plátna nebo na ni. Vlastně vím.

9. A když jsme u té neděle 14. ledna - tak nezapomeňte, že to končí moje nabídka Marimekko penálků jako dárek k nákupu, pokud u mě teď nakoupíte nad 1500 korun.

Spojte příjemné s příjemným a potěšte se fajn Mitnik kouskem.

A jak to máte s lednovým nastavením Vy? Daří se Vám? Nebo čím se teď úspěšně dopujete?

...

Těším se na vaše komentáře.

Přicházím s nabídkou kvalitního penálu

Je skoro půlka ledna a s našimi předsevzetími, vůli, náladou i nenáladou to začíná být vážné.

Proto je teď ta nejlepší chvíle - udělat si radost!

Nakupte u mě v e-shopu nad 1500 korun a Marimekko pouzdro od mě dostanete jako dárek.

Líbí se vám černé, modré nebo červené?

...

Řekněte si které a bude Vaše.

Moje nabídka platí do neděle 14. ledna.

Mitnik&Marimekko penály na kosmetiku či psací potřeby.

Chemický narozeninový večírek/pokusy pro děti

Týnka si to moc přála - míchat na své oslavě lektvary a kouzlit.

A tak jsme pozvaly kamarádky a s mužem si připravili pár chemických pokusů. Vybrali jsme hlavně takové, které budou moct dělat všechny holčičky najednou a při kterých budou potřeba rozumné pomůcky, které pak spotřebuji či využiju i jinak.

1. Magické mléko

To je půvabný pokus, na který stačí hluboký talíř s mlékem, potravinářské barvy, tyčinky do uší a kapka jaru. Barvami vykouzlíte na hladině magické obrazce a ve chvíli, kdy do jejich prostředku ťuknete tyčinkou namočenou v jaru, barva se rozletí (chemická reakce mezi tukem v mléce a jarem). Malovat jde i dál a dál, červená, zelená, žlutá, modrá, ... - dokud se z toho nestane hnědá břečka.

2. Magická voda

Je méně efektnější pokus, za to naprosto nenáročný na pomůcky, a přesto skvěle funguje. Opět do hlubokého talíře nalejete vodu, doprostřed se pokusíte hezky umístit čtyři sirky hlavičkou k sobě (chce to trochu trpělivosti a šikovné ručky) a zase stejně kápnete trochu jaru do jejich středu. Díky povrchovému napětí vody se sirky okamžitě rozletí do stran. Podobně můžete na hladině honit lodičku z alobalu.

3. Tajemné písmo

Pokus s psaním a malováním neviditelným octem holčičky zklidnil a nebyl tak náročný na úklid jako předchozí dva. Poté co pomalovaly A4, jsme ale dlouho museli čekat, než uschla (asi hodinu). A ve finále při odtajňování se svíčkou pod papírem - ta zahřála kyselinou octovou změněnou složku papíru, celulózu - nám měl tajemný nápis vykouknout. Vykoukl, ale až po dobré čtvrt hodině, čili na tento pokus potřebujete asistenta, který bude ochotný v koutku šudlat výkres za výkresem nad ohněm. Ideální experiment spíš pro komornější párty s pár hostí - nás bylo 11.

4. Rozkvetlé květiny

Ty si mně líbily úplně nejvíc. Pro každou z holčiček jsem měla vytištěnou A4 jednoduchých květin (na googlu zadejte "omalovánky jednoduché květiny", které si holky vybarvily a vystřihly. Pak jsme každý květ pečlivě složily lístek po lístku, položily na hladinu vody v salátové míse a pár vteřin čekaly, než se nádherně začaly otevírat (díky vzlínavosti vody). Květinky vybarvené fixami navíc barvily i vodu, tento efekt zesílíte, pokud je mísa bílá.

5. Neuvěřitelný pomeranč

Pokus s absolutně největším úspěchem u holčiček - i jejich rodin, které jej dělaly ještě po zbytek víkendu, jsem našla na youtube kanále brněnského Vida!centra. Začali jsme tím, jak to že neoloupaný pomeranč plave ve vodě (protože kůra má v sobě vzduchové kapsičky) a oloupaný klesne ke dnu. A teď přijde ta největší pecka - když totiž oloupanou kůru zmáčkneme proti plamenu svíčky, vytvoříte si malý domácí ohňostroj. Wow! Pomerančová kůra totiž obsahuje linonen, olejovitou tekutinu a olej v ohni hoří. Krásný a bezpečný trik s opatrností zvládne i dítě. Kůra vám pak nejen klasicky provoní místnost, ale mnoho a mnoho oloupaných pomerančů můžete sníst na následnou svačinu. Nic se nekontaminuje, nezničí, ničím se zbytečně neplýtvá.

A ještě pár extra párty tipů: nejen na pokusy s ohněm jsou super chemické ochranné brýle. Ty jsem všem účastníkům mejdanu objednala jako malý dáreček z oslavy. Holčičkám/prvňačkám sice padaly z nosu, ale když si je jako Týna s fištrónem zapíchnete do copů, drží.

Sama jsem si na mecheche půjčila ještě laboratorní plášť od nejstaršího syna a umocnila jim chemický párty look. Květinu na stůl jsem dala do skleněné kuchyňské odměrky a do podobné kádinky pak brčka na pití. 

...

Fajná párty to byla, i s přespávačkou a palačinkami ke snídani. A kafem pro maminky hned potom.

Svět je báječné místo k narození a ke slavení sedmých narozenin snad nejvíc.

Jak snadné je šít

Loni jsem navštívila neuvěřitelných sedmnáct českých škol.

2 mateřské, 13 základních, jednu střední a jednu jazykovou.

Potkala jsem se s více než sedmi stovkami dětí a hodiny a hodiny jim ukazovala, jak snadné je šít.

Sedla jsem si za šicí stroj s dětmi, které za nim rozhodně neseděly poprvé, srovnaly si patku a šláply na to. Šila jsem s dětmi, kterým se hemžily neklidné ruce a vlastní noha na pedálu od stroje je vůbec neposlouchala - šily fest mimo látku, motaly nitě i moje nervy.

Ale pokaždé všichni do jednoho úžasem zmlkli, když jsem vyprávěla o mé kabelkové práci. Z jakých látek a kolika dílů šiji tašky nebo k čemu je na stroji dobrá regulace přítlaku patky. Stokrát jsem slyšela jejich hlasité WOW, když jsem odklopila stroj a ukázala dětem vnitřní mechaniku šicího stroje.

Některá děcka nevěděla, k čemu tak v životě může být dobrý špendlík a jiná mi zas hlásila, že jejich maminka má taky doma šicí stroj, některé mamky prý tři a některé pět - však znáte děti.

A ve finále šicího workshopu si děti domů vždy odnášejí svůj jehelníček, který si se mnou vyrobily. Pokaždé je vyzvu, že ho mohou věnovat mamce a ony na mě zpravidla koukají, že ne - že ten je přece jejich. On vztah k tomu, co si sami vlastníma rukama vyrobíte, je totiž jiný. Magie ruční práce je silná a výjimečná.

Děti si své jehelníčky opatrují a hýčkají. A jsou až zaskočeny, že stejně tak někdo ušil jejich mikinu či gatě. 

Možná v Česku, dost možná v jihovýchodní Asii.

A jestli i u vás ve škole či ve škole vašich dětí

byste chtěli vidět na vlastní oči práci na šicím stroji, slyšet o tvrdém chlebíčku soukromé podnikatelky

i o radostné rauši, když potkám někoho cizího na chodníku s kabelkou Rosy Mitnik,

ráda přijedu i k vám.

...

Délka šicí lekce je dvě hodiny.

Cena 2000 korun.

A přihlásit se můžete na info@rosamitnik.cz.

(Šicí workshop lze financovat z tzv. šablon pro školy.)

PF 2024

Přeji vám i sobě do nového roku,

ať jsme vždy ve správný čas na správném místě; a s těmi správnými lidmi.

...

Ať věnujeme moře času správným věcem.

Ať v pravou chvíli řekneme to, co říci máme.

Přeji vám bambilion šťastných chvilek i dlouhou chvíli.

Silné okamžiky i sílu v těžkých časech.

Nic nepromarněme ani si nenechme utéct.

A buďme pro sebe i své milé tady a teď.

Vaše Mitnik