Už v tom zase plavu

Začínám druhou otužovací sezónu.

Otužovací káď na 750 l jsme si jednoduše objednali přes internet a dovezla nám ji Česká pošta.

Otužuji se každé ráno, zrovna teď 5️ minut. Potopím se po ramena, dýchám, dýchám, ale prvních pět vteřin otevřu pusu, vytřeštím oči a vždy si myslím, že umřu. Pak se moje srdce uklidní a asi po půl minutě ke mně přichází klid, po minutě magické vnitřní teplo.

Snažím se na nic nemyslet; ale derou-li se mi problémy do hlavy, v kádi se vše zdá tak nějak v pohodě - trable řešitelné, z konfliktů vede cesta. A já mám vždy pocit, že se mi celá hlava fajn resetovala.

Otužování je návykové.

Čím větší chandru mám, tím víc se do ledové vody těším.

Otužováním jsem nezhubla ani deko.

Ale zmizela mi z těla moje lupenka - i když stejnou dobu, co se otužuju (2/2021), jsem přestala jíst průmyslově vyrobené cukrovinky, což bude spíš tím.

Cítím se zdravá, a kdykoli se vrhám do přírodních vod a horských tůněk, mám bláznivý pocit, že bych mohla až létat.

A vždy když z kádě doma vylezu, dám si ještě kolečko naší zahradou, a pak může začít nový den.

...

A jak to vidíte vy? Otužujete se? Nebo jen netrpělivě čekáte, až tento covidový trend konečně spláchne čas?