Jak jsem slavila čtyřicátiny

Vzala jsem patnáct nejlepších holek na světě, vzbudila je v sobotu ve tři ráno a vyšla s nimi na východ Slunce na Sněžku.

Stoupání z Velké Úpy bylo drsné, někomu se překyselovaly nohy, někomu žaludek - ještě že ty zelené obličeje nebyly ve tmě vidět. Čelovky však nebyly potřeba, na jasné noční obloze nám na cestu svítily hvězdy a ty dva muže se dlouhými palnými zbraněmi, co jsme cestou nahoru potkaly, ty jsme stejně vidět nechtěly.

Na vrchol jsem z nás došla až jako poslední; nezáměrně, jsem nejpomalejší. Ale při finálových krocích výšlapu jsem už měla na krajíčku - představa, že nahoře na mě čekají:

všechny moje sestry,

spolužačky z gymplu,

spolužačky z vysoké školy,

holky, se kterými jsem spala na koleji,

ženy mužů, se kterými jsem spala na koleji,

kolegyně z práce,

kolegyně z mateřské,

kolegyně z podnikání

a sousedky ze vsi

mi hnala slzy do očí. Na vrcholu jsme měly časovou rezervu, posvačily jsme, ostře to zapily a čekaly, až se nám slunce zrodí do nového dne. A byl to zázrak! Výjimečný však byl i tamější vítr a chlad, který nás záhy poslal zase dolů. Zpátky na chalupu jsme to vzaly přes Obří důl, s malou mezizastávkou v tůňce před Pecí, kde se moje narozeniny staly skutečně mými a Petře a Martině nikdy nezapomenu, že spolu se mnou odhodily všechno funkční prádlo a vykoupaly jsme se pod splavem.

Nová energie do těla i duše byla totiž potřeba. Na chalupě nás měl super-tajně čekat můj muž David s vlastnoručně připraveným honosným brunchem. Leč volá mi, že naši chalupu U vleku nemůže najít. Zvedám jeho telefonní hovor fikaně se slovy "Dobrý den!", abych nás neprozradila a Davča to vůbec nepochopí a šeptá mi na druhé straně linky polohlasem: "To jsem já ..."

Všecko ale nakonec klaplo, míchaná vajíčka, lososový gravlax, francouzské palačinky, domácí džem, bílý jogurt, čerstvé jahody, salámový talíř, bavorské klobásky, nakrájené sýry, zralé avokádo, cherry rajčata a italská mozzarela - všechno bylo na svém místě. A děkuji taky znalým mužům mých nejbližších žen, kteří nám k této božské pozdní snídani na jižní terase poslali Moët.

A pak už přišly na řadu naše župany, venkovní sauna a nekončící party.

Holky, děkuji - že jste si udělaly čas a přijely. Že jste ráno vstaly, i když se vám to nezdálo.

Děkuji za honosné dary. Děkuji, že jsme si za těch sedmdesát dva hodin spolu stihly říct skoro(!) všechno. 

A děkuji - v životě nikdy jsem se nenasmála víc.

...

Odposlechnuto na mejdanu:

Žena drmolí na půl pusy ze spaní: "Nech toho! Nebo to řeknu Mirkovi!"

Rozespalý, ale pobavený manžel Daniel(!) na vedlejším lůžku: "Jakému Mirkovi, prosím Tě?"

"Topolánkovi.", sejme ho manželka.

Od čtyř tři hodiny nahoru.

Ale to svítání, to nemělo chybu!

Na Sněžce nás v 6:59 bylo asi dvě stě.

Cestou dolů přes Obří důl.

Fantastická, fantastická tůňka.

A nejlepší sisters in crime - co do toho šly se mnou!! Otužené a zenové.

Na zdraví. Všem, kdo slaví letos. Slavili loni. Budou slavit za rok. Všechno nejlepší všem.