Stránky

pátek 20. prosince 2019

Tři věci, co se mi povedly


Advent jde do finále, 2019 se pomalu loučí a dřevěná jablíčka z kolekce To je moje budeme s Jou Jou sklízet napřesrok.
Přeji vám šťastné a veselé. A pomalé!


A kdo byste měl chuť ještě honem dodat "a šílené", ráda bych vám napsala o dvou svých fíglech, se kterými od podzimu žiji a je to až překvapivě fajn. Za prvé jsem v rádiu v autě začala poslouchat stanici Vltava. Původně vlastně omylem, ale jezdí se mi s ní skvěle. Zenově se s ní stojí v zácpách a kolonách, skvěle se mi s její vážnou hudbou relaxuje, když jedu ze školy. A přesto nebo právě proto, že zatím vůbec neznám vltavskou programovou skladbu, jsem nadšená, natrefím-li i na literární recenze či na výtvarné umění zaměřené pořady. A musím vám říct, že tam se s tím nemažou - kritiky jsou řízné a jejich autoři přímí. To je výborné a pro mě je velmi inspirativní poslouchat, jak rozhlasem oslovení tamější muži i ženy mají koule!

A druhou mou techniku péče o sebe jsem si osvojila podle jednoho rozhovoru na DVTV; s hostem, jehož tvář i jméno už jsem zapomněla. To podstatné, co mi v hlavě ale při šití kabelek uvízlo přesně, je každodenní rituál, kdy si večer před spaním sami pro sebe řeknete tři věci, které se vám ten den povedly. Protože i ve velkém člověku je často malá dušička, víme že?! A když si to tak budeme říkat každý den, tak to je 1095 věcí, které se nám povedly za rok a to je přece něco. Ze začátku pro mě byl úkol říkat si ne věci, které jsem ten den stihla, ale které mi udělaly radost. Protože všichni makáme od rána do noci jak fretky, jenže to co jsem za den všechno udělala nebo že se nám návštěva na příchodu zpozdila a já zatím v té hodině a půl stihla vyžehlit dvě pračky, to mě na duši ve skutečnosti vůbec neblaží. To se musí. S balíčky do Zásilkovny, s plasty do kontejnerů, s dětmi na plavání. To je můj normální mama-kolotoč. Ale když se mi pěkně podaří vyfotit etuje, která není jen taškou na betonové zemi. Kterou se mi povedlo blýsknout tak, jakoby na mě při tom vesele mrkla, to si pak dávám do seznamu. Upřímně málokdy neusnu ještě před třetí položkou, ale už jen ta myšlenka na všecko, díky čemuž jsem se za ten den sama pro sebe šťastně usmála, je pro mě terapeutická. Všímám si povedeného a posiluji svůj sval pozornosti vidět svět|se hezky. Některé dny si dokonce už za denního světla hlásím: Hej, to si dám dneska na seznam. Tedy - od festivalu Mini až do posledního odeslaného Mitnik balíčku teď v úterý - jsem si na svou osobní anketu radosti ani nevzpomněla, jaký to byl šrumec pracovních výzev a  rodinných událostí. Ale už budou Vánoce a otevře se nový rok - a to je čas pro nitro jako stvořený! PF 2020.
...
PS: A do třetice všeho blaha ještě jeden můj labužnický gastrotip.
Rozhodně si zajděte na tradiční vietnamskou kávu do Banh Mi Markers, nově na Letenském náměstí;
v tom salku na dně šálku se prostě rozpustíte!

pondělí 16. prosince 2019

Djeco: 3D omalovánky


Nevěšte dětem bulíky na nos - raději jim na něj nasaďte 3D brýle!

Francouzské Djeco přichází s tvůrčí novinkou trojrozměrných omalovánek, které jsou postaveny na kontrastu teplých a studených odstínů barev a papírových obroučkách s folií, která zpožďuje obraz, díky čemuž dokážeme i rovnou plochu vidět plasticky.

V balení hluboké krabice můžete spolu s dětmi sáhnout po jednom ze čtyř magických lesních námětů - ladné lišky, tiché sovy, tajemné chaloupky nebo neznámé tváře korunách stromů a trpělivě si je vybarvit pomocí přiložených oboustranných fixů. Ideálně když se zkusíte ovládnout a nekontrolovat si obrázek přes brýle, dokud není hotový, což se nám doma vůbec nepovedlo! Poetika lesa vám totiž díky 3D optice začne z plochy do prostoru vystupovat obratem, což je velká show, výborná legrace a výtvarných zážitek v jednom.

kde navíc můžete až do 20. prosince využít šikovný slevový kupon na 10% dolů - heslo je Smrk.

Naše paní liška.

A v lese zapomenutá bouda budka.
(Sedm fixů s klasickým hrotem na jedné a měkkým štětcem na druhé straně je součástí balení.)
...
I ty brejle mají pěkně barevně romantickou image.


Jak říkám - průběžná fascinace.




A příjemný šok z hotového plastického výsledku ve finále!

I s přiloženým jednoduchým návodem, abyste věděli, jak 3D iluze docílit v omalovánkách i mimo ně!

Tyhle tři moje trojrozměrné lásky.

čtvrtek 12. prosince 2019

Andělské zvonění


Všimli jste si včera toho svícnu u včelaře Josífka na stole? Tak přesně o něm jsem shodou náhod psala úvodník do nejnovějšího prosincového čísla S dětmi v Praze|S dětmi v Brně.

Co si pamatují vánoční ozdoby

Už je to pár let, co jsem ve vánočním díle televizní kuchařky Dity P. viděla, jak si autorka a její rodina každoročně kupují novou sadu ozdob na stromeček a s železnou pravidelností si na obal od těch stříbrných a zlatých slavnostních cingrlat poctivě píší, co se ten rok u nich událo. Prostě si pořídí třeba set čtyř závěsných koulí a na papírovou krabičku si poznačí – 2019: máma začala řídit auto, táta přestal kouřit, Dita …
Tak mě to zaujalo a okouzlilo, že jsem tuto něžnou pamětní tradici přenesla i k nám domů. Začali jsme v roce, kdy jsme si nostalgicky koupili na stůl velice retro vánoční svícen ve tvaru stromku - který zvoní. Znáte jej taky? Pamatuje si ho? Stačí na něm zapálit čtyři červené svíčky a všechny kovové dílky ručně lisované ve východních Čechách se spolu se skleněnými korálky z Jablonecka magicky rozcinkají. To je zvuk Vánoc mého dětství! A právě na škatuli od hrajícího stromečku si nás pět poprvé napsalo, co se toho roku stalo u mě, u manžela, u obou našich synů a dcery. A tak od té chvíle pokračujeme pořád dál u dalších vánočních dekorací.
Ale musím vás hned upozornit, kdybyste se do této stručné, ale působivé rodinné kroniky odteď chystali pustit taky, že čas zdobení vánoční jedličky či smrčku se vám tím o dost protáhne! Nejen než si zapíšete aktuální rodinné změny, ale hlavně než si přečtete obaly všech let minulých. Ovšem ta romantika u napůl nazdobeného jehličnanu stojí zato. Nikomu se nechce věřit, jak ten čas letí. Jak je to dlouho od posledního stěhování nebo od prvního vypadnutého zubu. Ale za mě si stejně myslím, že všechny ty společně strávené chvíle – ať trvají sebedéle - jsou přece tím nejkrásnějším vánočním dárkem, který si můžeme navzájem darovat.

Buďte spolu a zdraví, R.M.
...
A chcete-li,
právě ten velice retro vánoční svícen ve tvaru stromku, stíháte ještě i letos koupit v Hugo chodí bos.
Ať už v Řeznické ulici 12 nebo nově v jejich hračkářství na Letně - Milady Horákové 26.


A co si pamatují ty vaše?

středa 11. prosince 2019

Simona Čechová: Včelař Josífek


Celý příběh Josífka začíná na jaře, proto číst si jej společně teď o vánočních svátcích bude tak akorát včas.

Náš hlavní hrdina je sám a je mu z toho úzko, až to chvíli vypadá, že jediným krtkovým řešením bude únik. Jenže vše se změní druhý den ráno, kdy u něj doma přistane roj včel. A dál už vám neprozradím nic. Jen vám tento knižní debut slovenské Simony Čechové, která jej napsala i ilustrovala, doporučuji všemi deseti, chcete-li se se svými dětmi vzdělat o lepkavém medu. Nebo chcete-li jim spolu s touto knížkou ukázat, že když něco v životě nevíš, často to najdeš v knihách.

Kde jsou včely, tam je život a Josífek mezi včelami a při práci s půdou našel své štěstí. Jakou roli v tom hrálo sousedovic prase, mýval a zajíc nebo kdo jako první postavil domeček pro včely, už čtěte sami.
...

 Multi-talentovaná autorka Simona Čechová se včelařskému řemeslu přiučila od svého otce a ten zase od svého.
A jestli i vy se chcete dozvědět o dělnicích, trubcích a královně. 
Co je propolis, dýmák nebo troud,
rozhodně nevynechte ani závěrečnou encyklopedickou pasáž Co by měl vědět každý správný včelař
která je napsána s takovou poetikou, že se od ní ani nedá odlepit. 
Věděli jste třeba, kudy v medometu  - jež vynalezl Franz von Hruschka(!) - stéká med do vědérka?


Sladká pohádka svým příběhem potěší nejmenší děti,
velikostí písma i větším řádkováním a menší délkou textu je prima hned pro prvňáčky 
a tradičním venkovským tématem podle mě klidně osloví i vašeho tátu|dědu.

Dokonale vykreslená tíha samoty.

I domácké teplo vesnické kuchyně.

A za mě nejvtipnější aluze na knížečku Lumír včelaří!

To povlečení chci! O zachumlání se v duchnách ani nemluvě.

Tak šťastné a veselé všem!

pátek 6. prosince 2019

Dárkové balení ke každé kabelce


Opět po roce jsem měla minulý víkend na festivalu Mini možnost prodávat vám svoje kabelky osobně. A opět to byl pro mě fascinující zážitek, za který vám děkuji. Nedokázala jsem nezírat, když jsem vás viděla, jak nosíte mé tvídové dámské tašky a baret k tomu. Tolik vám to slušelo - jak z francouzského filmu! Hltala jsem každé vaše slovo, když jste po jedné brali do rukou echino kabelky, vlněné kousky i veliké oversize kabely. Někdo jste se nad jejich cross body uchem nesympaticky ušklíbl, jiní jste jej kvitovali. Někdo váhal s výběrem velikostí, někdo špekuloval nad počtem, někdo věděl hned.

Nevím, jak dlouho můžu žít z euforie, že si kabelečku u mě vybral i David Koller se ženou. Než umřu?! Každopádně krom pubertálního zešílení mnou projela i velká radost. Duší; i tělem. A úplně na závěr Mini přišel na řadu Mitnik nákup ze všech nejvoňavější, to když si v sobotu navečer jedna křehká pozitivní dáma odnesla šedé psaníčko spolu s oblakem mého parfému. Prostě se mě zeptala, čím tak pěkně voním, navíc po celém dni. A protože už předtím mi spiklenecky prozradila, že s mnou minimalistickou dopisnicí vyrazí do víru světa hned dneska večer, tak si ji zkrátka taky rovnou navoněla. Dolce&Gabbana The One a bav se!
...

Teď tady zase zpátky doma mě mrzí, že vás vždy nevidím, když si vybíráte kabelky on-line.
Mrzí mě, že si u toho spolu nemůžeme povídat, 
zatímco bagáž balím, vážu na ni pentli, píšu soukromé poděkování na šitíčko a vkládám zrcátko jako
dárek k nákupu. Jak halím kabelku do hedvábného papíru, přelepuji svou značkou a vkládám do ploché krabice.

Jen si to představte!
A k tomu vězte, že celý prosinec máte ode mě - už tradičně - každou kabelku v dárkovém balení zdarma.




Najdete tam třeba tuto okrově geometrickou kabelku s jemnou dávkou vtipu.
Jmenuje se Skořicová duha.

Ale i kousky černobílé, floristické nebo s ptáčky. Prostě to nejlepší z roku 2019.
...



 jk

čtvrtek 28. listopadu 2019

Balím kufry


A nejen školní kufry, ale i dámské kabelky a malá psaníčka. A celou kolekci To je moje. A platební terminál navrch. Na festival Mini.

Moc se na vás těším zítra v pátek 29. a v sobotu 30. listopadu.

V obchodním domě Kotva - náměstí Republiky 8, Praha 1, kde mě najdete tradičně v 5. patře.
Každý ten den od 10 do 18 hodin.
...

Těším se na vás, jak se přijdete předvést, o kolik je vás víc na světě.
Že se přijdete ukázat, jak rostete.
Že mi zase budete vyprávět, jak se dobře daří vaším kufrům u vás doma.
Těším se na celebrity,
které u našeho stánku utratí celou svou seriálovou apanáž i ty, co nás přehlédnout jak družstevní lány.

Těším se na své bývalé spolužačky a mé bývalé studentky, co už mají neteře, synovce i děti(!).
Těším se na holky z redakce a lidi od nás ze vsi a těším se po roce na ostatní prodejce.

Na shledanou zítra!

A chybět nebudou ani pastelové mini taštičky.




Ani čajový servis do domácnosti.

Nebo mikulášské pytlíky.




Prostě celá Rosa Mitnik.

úterý 26. listopadu 2019

David Bőhm: A jako Antarktida/Pohled z druhé strany


Knížka A jako Antarktida vám obrátí život vzhůru nohama. 

A když ne celý váš život, tak se vsadím, že alespoň váš pohled na něj. Změní váš názor na to, co je nahoře a co dole, co je blízko a daleko, co vidíme a co víme; co je relativní.

Výtvarník David Bőhm napsal a ilustroval velikou encyklopedii o historii pátého největšího světadílu, který zároveň jako jediný kontinent nebyl nikdy obýván lidmi. Píše o prvním překročení jižního polárního kruhu, o letitých kartografických snahách zobrazení světa na mapě (s povedeným příkladem o zeměkouli nakreslené na pomeranči) nebo o statečném, leč fatálním boji mezi vítězným Roaldem Amundsenem a nebohým Robertem Falconem Scottem o to, kdo první stane na jižním pólu (a koho to bude stát život).

A je dobré vědět, že jejich tehdejší vzájemné závodění bylo i poměřením sil mezi technickými vymoženostmi a tradičním přístupem inuitů, kdy ten eskymácký se stal při dobývání pólu úspěšnější. Nechceme se tím inspirovat i dnes?

A nebo se z knížky dozvědět více o "tučných ptácích", které naprosto neskutečně skutečně našila Dita Rakouská a David Bőhm fotografie pěti druhů plyšových tučňáků žijících na Antarktidě svým hravým ručním písmem popsal a biologicky rozlišil.

A jako Antarktida však není jen odborným čtením o tamější polární září, ledové pevnině a praskajících krách. Obrázky a poznámky v ní nás opakovaně vedou k našemu vlastnímu zamyšlení. Třeba o tom, co vidíme a co jen tušíme. Co si domýšlíme. A co když si to domýšlené domýšlíme špatně? A co teprv, když si každý z nás můžeme domýšlet jinak? Co vy na to, děti?!

Četla jsem a listovala knihou pořád dál a stále mi fascinovaně nebylo jasné, jak se někdo dokáže tak hluboce, poutavě a čtenářsky napínavě ponořit do vybraného tématu, až teprve na straně 64 mi to došlo. Ale vám to neprozradím, k tomu si přes všechny ty vědeckovýzkumné polární stanice v zemi nikoho prorazte cestu sami. Jen vám mateřsky napovím, že hlavní roli v tom budou hrát dva synové a otec D.B. - který si myslí, že je dobrý brát s sebou děti do práce.
...

Toto čtení bude výborné pro školáky s dobrodružnou duší i pro jejich rodiče,
kteří se rádi při čtení před spaním nenudí.

Zopakujete si něco ze školy
a nemáte-li už žádné osmičky ani slepé střevo, můžete začít uvažovat o kariéře polárního vědce.

Při večerním postelovém čtení vás malinko varuji
před opakovaným otáčením pořádné knihy, protože část textu, včetně veškerého stránkování, je napsáno naopak.

Ale jestli vám čtivo o "zasněženém pišingu" Antarktidě ukáže, že na věci se lze dívat i jinak,
tak to posilování paží celé rodiny stálo za to!


Kombinované výtvarné techniky, staré mapy.

A technické projekce - na rozložitelných dvoustranách.

Nejkrásnější krejčovina na planetě!

A strana 31 - plyšová fáze dospívání tučňáka spolu s odstavcem, který u nás doma tuším najde velké pochopení.

"Během dospívání se lidé formují a dělají rozhodnutí, která mohou ovlivnit celý jejich život, i když u toho někdy vypadají legračně. Podobně neohrabaně působí i puberťák tučňáka císařského. Ostatně někdy vypadá legračně každý. A kdo si myslí, že ne , tak je vlastně směšný pořád ... "


Tolik báječně znepokojujících otázek!

Česká stanice.

A nakonec desatero českého polárníka Jaroslava Pavlíčka,
které bych se vám nebála doporučit i jako návod na život.