Stránky

čtvrtek 31. října 2019

Časopis Raketa č. 20


Filmová Raketa je hvězda. A stejně jako dobrý biják je plná příběhů, emocí, zábavy a poučení! Dočtete se v ní, čí tatínek vytvořil kostry panďuláčků Ajeto! i o Miloši Formanovi. Proč jsou režiséři přefouklí fantazií, kteří bratři postavili první kino, z něhož prý lidé domněle strachy prchali před přijíždějícím vlakem nebo jak Doktor Racek pomohl Jiřímu Bartoškovi ve festivalových nesnázích.



Najdi deset rozdílů.

Najdi tajenku.

Najdi Racka.

...
A s novou Raketou si taky můžete vyrobit vlastní autorský zoetrop.
Skotačivé žabičky na prostřední dvojstraně s předlohou našeho Kubku až tak neoslovily, 
ale stačilo doma slepit dvě kancelářské A4 a Kubuš si pro optický přístroj do dvanácti okének nakreslil motiv svůj.
Pak už jen polepil kartonový kotouč černým papírem, stejně jako zadní stranu obrázků a rozstříhal mezi nimi mini-náhledy. Ve finále jsme doprostřed zapíchli špejli.

A vy to též pořádně r o z t o č t e - ať zjistíte, jak funguje animace!

Dvanáct transformerů.


A jeden spokojený mistr kinematografického kouzla.

středa 30. října 2019

Petr Sís: O létání a jiných snech


Petr Sís souzní s DOXem a holešovická galerie DOX souzní s Petrem. A všecko dohromady je to taková lehká nádhera, že by jeden vyskočil a ... letěl. Za svobodou; za nadějí!
...

A jestli byste chtěli na výstavě dost prostoru pro svá křídla, běžte až po obědě - máte-li ještě prázdniny. 
My šli dneska hned na jedenáctou, chybou v pokladě stáli zmrzlí frontu venku až za roh ulice, a pak jsme se tam všichni se všemi málem ušlapali. 
Teprve až kolem druhé se dalo pořádně nadechnout a užít si to.
A ještě, kamarádi, dokonalý plakát Sísových koláží a jeho rozkošného životopisu zrubu si nekupujte - ten je teď 








Bon voyage, snílci!

úterý 29. října 2019

Krásno v Orlických horách


Jsem ani netušila, že Říčky umí tak(!) pěkné počasí. Naše podzimní prázdniny tradičně ve východních Čechách. Draci na špagátu a děcka na volno.



Draci!







pátek 25. října 2019

Jurková, Vlčková: Viktor a případ zmizelého psa


Když chcete s dětmi napětí. Když máte rádi dobrodružné příběhy. Když vaše děcka chtějí psa!

Sáhněte už po druhé knížce Pavlíny Jurkové a Jarmily Vlčkové, která vás opět za ruku zavede do jiného prostředí, než kde žijeme. Dynamického Viktora známe už ze Záhadné tety Bobiny a tentokrát hned na úvod knihy dostal od tetičky voříška - jako prázdninový dárek. Ale jak už prozrazuje sám podtitul, pes je rázem fuč. Hledat se jej však rozhodne nejen Viki, ale i jeho nová a svá kamarádka Žofie, její ezoterická máma Luna, teta Bobina i starý známý Klub dlouhánů.

Velikosti písma, řádků i krátkou délkou kapitol je detektivní story plná divokých zvratů pěkně vhodná k samočtení už pro třeťáky (možná i mladší), a když po ní sáhnete společně: vy děti se těšte na tři třídní výlupky, nudnou výuku a pořádná odpolední dobrodružství v jabloňovém sadu i v extravagantní maringotce za městem. A vy dospělí se zase budete bavit společenskou animozitou mezi upjatou právničkou s bílým gaučem (Viktorova maminka) a volnomyšlenkářskou sociální pracovnicí s ametystovými vlasy (máma Žofi). A to je dobře, protože i děti by měly vědět, že všichni dospělí nejsou jedna parta. Ostatně jeden z podezřelých z krádeže psíka v parku bude i bezdomovec Cvrk, a právě stránky o jeho kudrnatém životním příběhu, o naději i o organizace Naděje, ve které fialová maminka Luna pracuje, myslím, patří k nejsilnějším momentům knihy. Pro mě tedy spolu s beznadějí v poslední třetině knihy, kdy vyšetřovací parta psa Seneku najde, jenže úlisný zloděj jim neočipovaného vořecha odmítne vrátit. Expozice, kolize i krize jsou vám teď jasné a k finálním peripetiím už jen prozradím, že se do nich zapletou prvky výrazně divadelní i až netradičně romantická svatba.

Ostatně obě spisovatelky v sobě opět neskrývaly ani výborné herečky, a tak celé vypravování moc hezky odsýpá a lesní scéna, ve které tetě Bobině povolí nervy a vyrve Jaroslavovi troubu z ruky, aby si hlas ze záhrobí na celý noční sad udělala raději sama, si o dramatizaci na divadelních prknech přímo říká.

Knížka v atmosféře barevného listí podzimu, se zelenými písmy tištěnou vnitřní řečí Viktora, 
je o dětském přátelství, společném nepříteli a napínavém společném tahu proti němu.

Vydalo Nakladatelství Grada.

A vy máte do příštího pátku - do 1. listopadu - možnost vyhrát jeden výtisk, 
když mi napíšete do komentáře, kdo je vaše teta Bobina - nonkonformní a odvážná osobnost, s netradičními nápady a přímým tahem na branku -  člověk, který už vám v životě takto někdy pomohl;
stejně jako Bobina Viktorovi.
(A připojte svůj e-mail, ať vím, kam mám po šťastném vylosování napsat.)

Držím vám palce - v soutěži i v životě!

AKTUALIZOVÁNO: Knížku vyhrává komentář číslo 9 - Eliška. Blahopřeju a zdravím synovce i tetu z Beskyd!


Třídní sígři.

A knížku poeticky procítěně ilustrovala opět Martina Fotjů. 

Případ zmizelého psa.

čtvrtek 24. října 2019

Látka To je moje 2019


Je konečně tu! Nová. Staronová. Na bílém podkladě. Bavlněné plátno. A tradiční polštáře a povlečení s ilustracemi Jany JouJou Nachlingerová vyhlížejte v e-shopu už vzápětí.

Ale dneska se podívejte k nám. Protože tohle jsme my - se všemi našimi nedostatky. Podzimní náladu jsme u nás na zahradě původně měly s Katarinou Čechovskou fotit jindy, leč plechové hrnečky nedorazily a hrnky bez hrnků se, jak známo, blbě fotí. Nakonec jsme se všichni potkali o sobotě a do dětského scénáře narychlo naroubovali i Kubku. Kdybych jej prosila, dělal by ofuky - takže když na fotkách být neměl, angažmá se dožadoval. Já přesně věděla, co děcka chytne (a nepustí). Práce s medem. I když, jak trefně poznamenala Kačka, dětem se v čaji po chvíli podařilo vytvořit nasycený roztok, ve kterém již další množství nektaru z květů nešlo rozpustit, ale od nádherných snídaňových fotek, myslím, nakonec pohled nejde odlepit taky. Uvidíte je brzy.

Náš Miki má velmi husté drsné vlasy, které se fantasticky tvarují. Ty Týnčiny zatím vůbec -  nad s jedinou výjimkou: když si do ofiny dá trošku medu. A toho si všimněte, když tihle dva manželé po dvaceti letech spolu sedí pod peřinou, zatímco jim "za kamerou" vyprávím pohádku podle obrázků v naší knížce To je moje. Na bájivé příběhy umím utáhnout každého a tohle jsem si neskutečně užila. Hotové fotky - možná i na zdi - mi budou už napořád připomínat, jak se tehdy oba řehtali, jak poslouchali, jak koukali, jak mi (ne)věřili.

Tu malou chvilku jejich veliké představivosti se Katarině povedlo zachytit neuvěřitelně!
Ona je Káča celá výborná. Tichá osobnost. Laskavá v otázkách. Něžná v prosbách. 
Když vás fotí, vy o tom nevíte. Nevíte o ní. Spoušť spouští rozvážně, soustředí se a ptá.

Takže jestli vážně hledáte někoho, kdo bude brát při vašem rodinném focení děti opravdu vážně,
právě jste jej našli - Katarina Čechovská Photography.
...

A teď už mě omluvte, my si doma jdeme vyprávět dál.
O kouzelném domě, o jedné botě, o plné vaně, o ... to všecko lze v naší látce číst!

Jen mluvte a poslouchejte (se).










...

A toto už je malá upoutávka na příště. Moji včelí medvídci.