Deset malých slanečků

"A nestýská se ti někdy po Praze?"

"Strašně!"

Třeba naše knihovna na vsi. Důstojná paní knihovnice by se pro nás rozkrájela - ať už Kubka i Miki přijdou k výpůjčce s jakýmkoli přání a nápadem, ona hned vyskočí zpoza pultu a z polic a poliček jim do komínků nosí první poslední. Jen ta atmosféra knihovny zatím není ono. Ono i retro má své limity. Tam by to chtělo pořádně vyvětrat, vystěhovat, vymalovat a přidat současný design nábytku a otevřenost veřejného prostoru. Naše maloměsto o toto však nemá zájem, o pár kroků dále se nám totiž teď dostavuje v restaurované vile fungl nový úřad, kde by měla být i knihovnička pro děti i pro velké.

A protože průkazku do Městské knihovny v Praze můžete mít klidně, i kdybyste bydleli v Havířově, my čtyři stále dojíždíme a pendlujeme s knížkami až na Palackého náměstí. Náhodně, nepravidelně, odpoledne, dopoledne, jak nám to vyjde. A paní knihovnice Světlana jako by na nás čekala. Ještě máme zimou všichni červené nosy a rukavice až po lokty a ona už nás po jednom vítá a ve vteřině z pod stolu pro mě vytahuje knížku se slovy: "Drý den, ta by se zrovna vám mohla moc líbit!" Děcka zapadnou do dětské zóny; sedí, leží, hrajou si a já s kelímkovým kafem z I need coffee - přesně přes ulici od naproti (Na Moráni 7) - tiše usrkuju americano a nořím se do dětské básníčkové knížky, kde každá nová stránka je pro mě nápadem na velký plakát na stěnu.

Deset malých slanečků v přebásněném překladu mistra Radka Malého očekávaně a pomalu po jednom ubývá - jako v té afroamerické písničce. Rybky s vtipem ve slovech mizí, rým za rýmem a celé je to takové surrealní, ale milé! A tragédie ve finále se neděste, protože ...

Uplynula řádka let

a vtom - heleme se!

V tmavých mořských hlubinách

bylo jich zas deset.

...

Přeju vám pěkné rodinné počtení si!

Bláznivě malebné verše (vhodné od 0 let) ilustrovalo oceňované německé výtvarnické eso Wolf Erlbruch.