Manžestráky s Karkulkou

A poobědová spokojenost Týnky B.

Na domácím poli

Kubínek teď chodí do školky jen na půl a Mikešek rovnou vůbec. A tak nápadů a času na důkladnou aklimatizaci v novém doma mají milion.

A když jim dojde invence, přichází u nich na řadu boj. Jdou do sebe; útočí, skáčou na sebe, zaléhávají se, doráží, naráží, křičí, válcují se, provokují. Sami sebe. A navečer i taťku. A to já nechápu, od toho dávám ruce (i nohy) pryč! To teda ne - když jde na naše chlapečky nuda/agrese/testosteron, se mnou můžou válčit jen v kartách.

Elegantně u stolu! Pěkně po francouzsku. Djeco. Ještě z Hračkotéky v Praze jsme si na to dovezli BataPuzzle.

Pravidla jsou snadná. Nejdřív si vyberete, který dopravní prostředek se vám líbí a chcete si jej složit.

A pak proti sobě jdete do karetní řvavy.

Kdo má větší číslo na kartičce, bere!

A vyhráli-li jste navíc i svou kartičku, hned si z ní začněte skládat vaše auto/bus/loď ...

Berte rychle, svižně. Emoce nahoru, emoce dolů.
(Hra je určena pro kulíšky od čtyř let, našemu Mikimu budou teď na jaře tři a tyhle kartičky má zcela v paži, hraje hezky,
akorát že zatím moc neumí bojovat proti Velkému bratrovi,
prostě on se raduje s Kubušem, on s ním smutní ... by mě zajímalo, kdy tohle skončí?!)

Bojujte a skládejte VW.

Nebo třeba patrový autobus.

A protože Mikulášovo soustředění má stále své limity,
hrajeme pak my dva s Kubou ještě double verzi,
kdy stejně bojujete s kartičkami, ale musíte dávat dvojnásobně pozor, protože skládáte vehikly rovnou dva.
Případně tři.

Protože hra je určena až pro tři hráče a všech dopravních puzzlí ke skládání je celkem šest.
...
Tak držím palec, přeju šťastnou jízdu a vzájemné se praní bez nehod!

Přestěhovali jsme se

Minulé úterý. Na Valentýna. Na Valentýnu.

Sedmdesát krabic, dvacet pytlů, postele, stůl a čtyři židle. Zbytek jsme rozdali.

Ráno na nás naběhlo pět profi stěhovacích mužů s takovou razancí, že jsme (plánovaně) honem s Týnkou zdrhaly pryč, aby i mě nesmotali do kozelce bublinkatou folií a Týnečku na dně kartónové škatule neodvezli v náklaďáku taky. My dvě dámičky jsme si vyrazily na naše poslední pražské kafe, symbolicky s lektorkou Národní galerie, pak popřály s kytkou v ruce Pinwheelsu všecko nej do druhého kola, a potom už jen hurá přes podchod na Hlavní nádraží a k nám na novou adresu jsme s kočárkem vlakem dojely ve chvíli, kdy stěhováci svou tradiční fušku už finišovali. Slunce zrovna zářilo a únorová teplota byla skoro dvojciferná!

Zato domě zrovna vládl totální/tvůrčí chaos: truhlář dodělával skříně, parapety, prahy a zábradlí, zatímco muž a švagr koučovali silné frajery, kam podle mého akurátního plánku s očíslovanými pokoji přesně patří všecko naše harampádí. Když jsem pak premiérově na právě složeném lůžku v naší čerstvé ložnici nakojila Týnku a šla ji uspat ven na vzduch, hned na mě přes plot mávala právě kolemjdoucí krásná Z., moje báječná spojka v novém (malém!) městě, kterou mi David děsně závidí, protože on tady zatím žádné blízké duše nemá. A v podvečer pak nastalo mé skutečné blaho - vybalila jsem svůj ateliér! To je vám taková krása, ukládat si věci a čančat je v pokoji, který jste předtím neměli. Ou jéé. Jenže harmonie světa musí být zachována, a tak jsem další tři dny pro změnu otravně vybalovala z krabic mixéry a jogurtovače, malé dětské boty, uzly nabíječek, staré vysokoškolské poznámky, nafukovacího krokodýla do vody, vánoční baňky a ... a nevěděla, kam s tím. Z některých krabic jsem vytáhla jeden dva kousky, a pak je zase zavřela a některé krabice už nechci otevřít nikdy, jenže pro samé papírové kvádry se u nás v novém doma nedalo kam hnout. Nálada klesala, zatímco počet krabic právě vůbec ne.

A tak jsem vytáhla svá silná hospodyňská esa. Vedle Tesca v květinářství jsem koupila svazek žlutých tulipánů a dala je do vázy, přes stůl přehodila vyžehlený ubrus a kuchyň provoněla pečeným masem. A hned nám bylo lépe. Výborný trik je taky vyložit si knihovnu, celá naše jedna obýváková stěna začala hrát barvami a studená zvuková ozvěna zmizela. Potom jsem do komínků úhledně zpracovala šatní skříně, protože hledat si různě po domě ráno co ráno čistou krajku na zadek je k zbláznění. A pak už musel přijít na řadu dětský pokoj. Chlapečci totiž byli celý týden u babičky a dědy na službě na Moravě, a přesto že nás Kubka telefonem vyzýval k zaslání fotek, jak to tady všecko vypadá, chtěli jsme pro ně překvapení. Větší prostor, laděný trochu jako v Praze, ale trochu jako nový; milý, klučíčí, mitnikovský, jejich. A takový ho taky mají a ještě jsme jim uprostřed jejich nové hračkárny nachystali oltářík - na malé stoličce jako překvapení dvě nové hračky do nového startu.

A když nám zbyl poslední večer než se Kuba s Mikim k nám zase vrátili, sedli jsme si s manželem v noci ke kuchyňskému stolu a nevěřili, že tam sedíme. Že máme dům. Že v něm bydlíme. Poprvé jsme si jej z inzerátu přijeli prohlédnout loni 15. května. A 14. února jsme se stěhovali. Zrodil se nám přesně za devět měsíců.

Ještě tedy špatně zvládáme odpadový systém - furt nevíme, kdy správně pro popeláře vykulit popelnici na ulici, v patře nemáme jediné dveře a dole nejsou ani ty od sprchy, pračka se zatím "nebaví" s novým odpadem v prádelně a chybí nám domovní zvonek u křivé branky. Ale vstáváme s výhledem na slunko škrábající se nahoru zpoza brdských kopců. Zatímco vařím, jedním okem z kuchyňského okna vidím, jak chlapečci křídami strakatě pokreslili celý náš přístupový chodník, zatímco druhým sleduju Týnku, která jak široká tak dlouhá dlouze spí vedle pod stromem. A taky s mužem na sebe nově dost řveme - jo, tak velký je ten dům, že se až neslyšíme. Děti na nás hulákají z patra a já věřím, že už teď s klidem a s nadhledem můžu říct, že se nám tady žije hezky.

...

A s novou předsíní vám nesu i nové kabelky. Právě jsem je pro vás naskládala do polic mého e-shopu, třeba tuto tvídovou svěže zelenou. Ať žijí čerstvé jarní začátky!

Valentýnská sleva na organizéry

Ať už to ve vás láskou právě vře nebo jste milování a miluje léta, zkrátka pro všechny srdečné ženy a dívky nabízím své organizéry do kabelky za novou nižší cenu - šest set padesát korun.

Vřelá nabídka trvá až do konce studeného února.

A platí na všechny organizéry s červeným prvkem barvy.

Organizér Vlaštovčí hnízdo.

Organizér Šatník.

Organizér Velká květina.

Organizér Červená vlaštovka a další ...

111 míst v Praze

Už u nás doma byl na obhlídce stěhovací technik, kterého David již bohorovně vybídl, aby se nezouval, což mě omylo (a já pak zase podlahy). Už jsme se byli představit v Kubově nové školce a otevřenými dveřmi prošli i do jeho budoucí školy.

Děcka, my UŽ se vážně asi stěhujeme!

A přesto - nebo možná právě proto - jsem si teď na náhodné doporučení mé kamarádky honem koupila nového průvodce Prahou. Nevšedního. Úplně aktuálního. Krásného. Růžového. Který baví. Takže vy, kdo milujete místa běžně spíš opomíjená, mám tady něco přesně pro vás! Nechte se inspirovat.

...

A koho navigace v telefonu spíš dezorientuje a mate, ten najde na závěr knížky správného kapesního formátu jasnou mapku.

A k tomu i dva medailonky autorů, abychom věděli, komu máme být za nápady na nevšední zážitky v matičce Praze vděční.

Co by kdyby

Tak, šestinedělí je navždy v trapu a já mám výběr fotek za loňský rok hotový. Čtyři sta čtyřicet dva (za)milovaných obrázků za tři sta šedesát pět minulých dní. A našla jsem i zapomenuté poklady - jako třeba potahové látky na naše repasované Halabala křeslo.

Jo, kdo to v lednu dva 16 mohl tušit, že vybrat potah na z rodiny zděděnou letitou lenošku bude jen opravdu malá rozcvička na to, co nás spolu s opravou starého domu na podzim a v zimě čekalo (a ještě čeká!).

Tenkrát jsme s Andreou vybíraly u ColorDesign a v Parádě.

,,,

A letní výsledek. A ty jeho krásné nohy ...