Wee Gallery

Zítra to bude měsíc, co jsme převzali náš dům.
Za posledních třicet dní jsme čelili asi 12476486 problémům, možná i 12476487 ať nekecám.

Komín, který se nám ani v jednom z pater vůbec nehodil do projektu, zbourat nešel. Podlahy jsou křivé a zvláštně flikované. Pro nové štuky v hale se teď staví vnitřní lešení. Mé vysněné světlo v koupelně nelze zapojit. A dřez v kuchyni nebude lícovat.

Termíny se posouvají, ale já to děťátko pod srdcem vážně nebude moct nosit věčně. Někdy mě aktuální nedobré zprávy zastihnout snad ve stavu nízkého cukru v krvi, a tak je mi pak ze všeho úzko a ouvej. Chybí mi dech. A místo trable, že do pokojíčku kluků se nevejdou dveře, bych si sto krát radši měla chuť přípravně čančat růžové peřinky, než řešit tuhle stavařinu. Co mě ale baví a dost uklidňuje je, že při každém kontrolním dni naši rekonstrukce tam na místě pracuje víc a víc lidí. A taky naopak - někdy se mi tam podaří se zavřít do některé z místností (co má zdi) úplně sama, a to si pak na pár vteřin stihnu snít.

Třeba v naší budoucí ložnici. Právě teď si s mužem užíváme malinký luxus, že se nemůžeme rozhodnout, který ze dvou pokojů bude právě naše ložnice. Já preferuji místnost A, s nádherným výhledem do Brd, kde se ale David bojí ranního hluku vlaku. Mně to nevzbudí, já po těch letech reaguju v noci pouze na vlastní děti, jinak spím spím spím. Tak mě mateřství pomlelo. Davča z železničních obav raději hlasuje pro místnost B, kde zase u stropu nejsou fabiony, takže se tam panu truhláři bude výrazně lépe pasovat vestavěná skříň. A výsledek? Zatím to vypadá, že si do áčka necháme dát je postel a postýlku a budeme si užívat nejčistějšího bílého prázdného interiéru, za který by se nemusel stydět ani Pinterest. Hadry a krámy budou jinde.

Na půl zadku si sedám na ohlodané okno - na místo, kde už za čas bude nový dubový parapet a já už to všecko vidím. Před očima mi běží dokonalé obrazy. Manželské lůžko, dětská postýlka z břízy a dvě lampičky na klipsu. Dlouhé polo průsvitné závěsy, jeden typograficky jednoduchý plakát na zdi a vedle miminka možná bude stát starý noční stolek z antiku. A jak je to všecko bezvadné a krásné, vidím i, jak si vedle sladce spícího novorozence na skříňce pro radost jen ledabyle rovnám jednoduché dřevěné hračky. Třeba lesní matrjošky Wee Gallery, která už má(!) naše holčička z Nily.

Tři kontrastně nebarevná lesní zvířata: medvěd.

Liška a sova.
...
A zatímco já teď ještě čekám, jestli v NilaKids znovu naskladní i zvířecí verzi měkké knížky s obyvateli džungle,

ušila jsem z látky ze americké stejné kolekce mazlivý čtverec pro syna našich kamarádů,
Barevně neutrální základ a k tomu postranní ouška na tahání v retro podzimních tónech.
...
S šustivou vrstvou a rolničkou uvnitř. Pro Tomáše.

I když i naše slečna by jej unosila, iniciálu bude mít stejnou.
...
A když jsme u toho tajnůstkářství a holčičáren,
prozradím vám ještě tajné heslo, které zní: Rosa Mitnik.
To stačí, když řeknete spolu se svou kamarádkou, se kterou nakoupíte v kamenné prodejně NilaKids do 19. listopadu, tedy do této soboty
a hned se vám z účtu odečte sleva 20%.
...
Adresa je Korunní 76 a zastávka tramvaje Vinohradská vodárna. Užijte si to!