Jdeme do finále!

Zítra nám začíná prosinec a má nabídka pro vás v e-shopu bude vrcholit.

Už teď tam na vás čekají velmi šik tvídové kabelky jako třeba tento kousek s červenou koženkou, vyšší než širší a s nastavitelným cross body uchem na stříbrně kovových karabinkách.

A pokud mi do toho někdo nehodí vidle, příští týden začínám s nejširší nabídkou organizérů, jakou jste kdy u mě viděli. Připraveny pro vás budou opět rozkošné černobílé kousky lesních zvířat z látky Wee Gallery, jednoduché organizéry s proužky a pruhy, radostně puntíkaté věci, červenočerná klasika, romantické pořadače do kabelky s motýli, a milovníci zimní poetiky se můžou těšit na lišky ve svetrech.

Naskladněny vzápětí budou také další tvídové kabelky s klasicky temně modrou džínovinou. Kabelky ve variacích s okrovou koženkou nebo s hravě stříbrným puntíkem na černém podkladu.

A kdo vyhlíží a nemůže se dočkat čerstvých kosmetických taštiček, i ten se dočká! Budu mít pro vás připraveny úplně nové vzory ptáků a geometrických trojúhelníků v modré, ale taky znovu oblíbené motivy Korálků, Zlatých lišek nebo stylově čistého chevronu.

Nenechte se dlouho napínat a sledujte i můj facebook a instagramový profil, právě tam já s vámi sdílím každou novou položku vyskládanou na polici v mém kabelkovém e-krámě!

Tuto šikovnou kabelku do práce i na volný čas hledejte pod jménem Nákupka tvídová červená puntíček.

A na závěr to nejdůležitější!

Od 1. prosince ke koupi každé kabelky ode mě dostanete její dárkové balení grátis.

Že jsou ty Vánoce.

Pusu, R.

Last not least

Nejmenší rozhodně ne.

Troufám si tvrdit, že jsem naši letos poslední výtvarku opustila jako nejváženější rodič.

A příště už nás přijde víc.
I když nevím, jestli to bude taková sranda, jak si ze mě utahují lektorky - že po porodu možná "lekcičku dvě" vynechám ...

Luftování

Dost možná že jste letos byli hodní a ještě hodnější Ježíšek vám něco přinese.

Dost možná že proto čistíte almary, aby se vám dárky pak někam vešly.

A taky dost možná že byste rádi věci pro vás aktuálně nepotřebné/malé/velké někomu darovali.

Proluftujte šuplíky a police a darujte oblečení, knihy, porcelán či jiné cennosti na Dobročinný bazar, který se uskuteční tento víkend - to je v sobotu 3. a v neděli 4. prosince.

V bistru FAMAGUSTA na rohu Karlova náměstí, adresa je Vyšehradská 53.

O den dříve prosím doneste své svršky.

A po oba víkendové dny přijďte nakupovat, popít, pojít, pobýt.

Připravená je také pro pidi lidi výtvarná dílna vedená úžasnou Míšou Trpišovskou, lektorkou Národní galerie. Což není jediná podobnost s naším křtem. Kdyby se vám zdálo, že i výtvarné potřeby a materiály jsou ne nepodobné těm, co jsme my měli na červnové oslavě knížky To je moje, tak máte pravdu! Nevyužitý tvůrčí materiál a hobby nástroje jsem na bazar věnovala zrovinka já.

A každá koruna, která se z prodeje zánovního zboží získá, poputuje na Linku důvěry Dětského krizového centra. Když mi Šárka, jedna z organizátorek akce, osobně vyprávěla, jak právě tuto potřebnou organizaci vybírali, byla jsem až zaskočena, s jakou pečlivostí a péči k celému projektu přistupují. Tak důkladně jsem si já ani muže na celý život nelustrovala!

To jsou ony!

Nejkrásnější. Organizátorky.

...

A pokud jste lačni vědět o celém projektu ještě víc, sledujte jejich facebook nebo instagram.

...

 Přeju všem dobrý advent!

Jsem tvé stáří

Pozvi mě dál ...

Když jsou oba chlapečci naráz ve školce, mám milion času k šití - přes den, čerstvá, jedu a k tomu si pouštím disco. Na youtube střídám hudební hity svého života: zpívám, vlaju si do stran a najednou nemám ani břicho, ani kila navíc, ani roky na krku. Až se leknu! A co bude teď? Půjdu ještě někdy na koncert Kryštofů/Dyka/Wanastových Vjecý ...? A nebudu tam nejstarší? A nebudu tam trapná? V riflích a tričku, zpocená a šťastná? S Davidem? S holkami? Co?

Zrovna dneska je mi pětatřicet a nevím. Asi nejvyšší čas zaujmout postoj k ubíhajícímu času. Letos na jaře jsem na mimořádně povedeném narozeninovém večírku prosila kamarádky mé kamarádky, že rozhodně nesmíme ve čtyřiceti začít všem okolo tvrdit, jak je nám fantasticky a cítíme se a vypadáme báječně. Rozhodně lépe než ve dvaceti a že bychom za žádnou cenu neměnily (jako kdyby to snad šlo). Nebudeme to ani říkat, ani psát na blog ani nic.

Vždyť je to směšné, blekotala jsem tam. Oslavenkyně mě ale zcela utřela, když přinesla album a v něm fotky z vysoké. Tehdy S. vážila o patnáct kilo víc a hrudník ji až zvedal bradu. Na obrázcích jsme spolu byly na historické exkurzi v severním Polsku a po pláži jsme tam spolu běhaly bláznivě jak právě nakrmená štěňata.

Já vím, každý třicet plus, muž či žena, s recidivující krizí středního věku, vám bude na své holé (rostoucí) břicho přísahat, jak je mu fajn a skvěle. Co všechno už ví, co zažil a jak je v pohodě. Co jiného nám taky zbývá?! Ale jak já sama se mám ke vzdalujícímu se letopočtu mého narození postavit? Jak se mám chovat? Co mám nosit? Jak mám vypadat, když podle mě ráno co ráno v koupelnovém zrcadle jsem přece furt stejná? Na druhou stranu jsou tu módní trendy, ve kterých, když vidím oděné své vrstevnice, zdají se mi až komické, urputně mladé ..., ale jim to prosím neříkejte.

Cítím se teď spokojená, jsem zrovna zdravá, zaneprázdněná, mám plány, práce plno a dětí ještě víc. A taky vedle sebe pána, co se (v mých očích!) od onoho Silvestra 99 vůbec nezměnil. Prý se tomu říká láska ... Mám věk řešit nebo si i nadále myslet, že jsem mladá a žádné dveře pro mě nejsou zavřené? Že pořád můžu (zkusit) všecko?

To ale není pravda! Když vidím tančit (polonahého) Zdenka Piškulu ve StarDance nebo sleduji v magazínech svou bývalou studentku s miminkem v náručí a manželem - naším olympijským vítězem - po boku, moc dobře vidím, jak mě zub času už ohlodal. Že mládí vypadá jinak. Že jsem stará. Jenže jak teď dál? Kudy? Kdo má být můj idol? Ivana T.? To spíš beru Annu K.!

Lední medvědi odcházejí za štěstím

Když knížka v září vyšla, vyvěsila si spisovatelka Jana Šrámková na svůj facebook: "Napsala jsem angažované leporelo, odteď bude všechno jinačí."

A je!

U nás doma už páni medvědové ve svetrech čekají schovaní vzadu ve skříni za svetry na dvacátý čtvrtý prosince,
 kdy si je pod stromečkem vybalí náš Mikeš.

Můj muž, kterému jsem hned krásný knižní počin nacpala natěšeně pod nos, rozpačitě sám označil příběh za depresivní.

Ale jestli vy máte rádi ekologická i politická témata.

Různé možné výklady textu. Nenápadný vtip. I neveselost.

Otevřené konce. Témata k myšlení. Debaty s dětmi. Debaty sami se sebou. Filosofii. Otazníky. Otázky. Prostě náš svět.

Tak tohle je dvanáct tvrdých stránek přesně pro vás!

...

A komu se Běžílišku nechce honit po všech čertech, přijďte zítra nebo po celý víkend na Dětský prodejní festival Mini.
Bude tam!
...
A s ní všichni skvělí další!

A v tomhle časopise už jsme všichni

V prosincovém čísle Nových proměn bydlení.

Maličko tam rozumuju o tom, proč pracuju z domova, chytračím, co naježit dětem pod stromeček a v pěti set šedesáti osmi znacích líčím náš běžně bláznivý advent a rosistické Vánoce.

Jo, dostat kvartýr do časopisu - tomu říkám pěkná rozlučka! Správný konec a správný start k našemu přestěhování se.

Luxusní vánoční vydání. Mou maminku to dojalo, užijte si chvilku pro sebe i vy!

Jak se šije hnízdo pro miminko/ Návod na šití

 

Hnízdo pro naši holčičku jsem si chtěla koupit. Útulné, teplé, bezpečné a přenosné.

Když jsem se ale s onou radostnou zprávou chtěla podělit se svým mužem, zjistila jsem, že nejsem s to mu slovně vysvětlit, o jaký objekt se jedná. Že on to nechápe. A tak jsem klíčové slovo prohnala pinterestem, abych zjistila, že tam - kromě čerstvých otců pohodlně si čtoucích čerstvý denní tisk, zatímco jejich miminečko spí dokonale spokojeně o kousek vedle nich v látkovém hnízdě na gauči - najdu i mnoho střihů a postupů, jak si jej ušít.

Umíte-li navléct horní niť, i spodní niť a máte tak dvě hodiny času pro sebe, pojďte na to se mnou!

Prvním krokem je výběr krásné látky, tím začneme. Já se už dlouho chodila mlsně koukat na minimalisticky kouzelnou dvojitou gázovinu k Peony Garden. Aktuálně dost ulítávám na kostičce, čtvercové struktuře, chcete-li rastru. Navíc tady ji mají v křehkém provedení a sympaticky modrou. Přírodní materiál. A ta malinká bílá kvítečka na krémovém podkladu. Tomu se nedalo odolat.

Plus jsem si vymyslela originál fígl, že právě onu čtvercovou část využiju na okružní zvýšený lem hnízdečka, ten bude kostičkovaný, vše ostatní pak čisté, bílé, bez vzoru.

Na šití tedy budeme potřebovat:

2 metry látky (pokud chcete spodní část hnízda jinou než vrchní, tak 2 krát 1 metr)

1 metr vatelínového rouna

3 metry stužky

a střihový papír.

Střih jsem si vyrobila přesně podle těchto rozměrů.
...
A ačkoliv většina střihů má v části mnou označené jako C "půlkulaté ťapky", kdybych si šila ještě druhý kousek, střihnu si to tady klidně do pravého úhlu a s křivítkem se netrápím.
Proč? To vám ukážu o kousek dál, až budu mít baby lůžko hotové. 

Když jsem měla hotový střih, upravila jsem si na jeho celkovou šířku (60 cm)  i šířku své látky,
tedy fikaně jsem si prostřihla kus prostředku pryč. Aby mi kostěčky pěkně zůstaly po stranách.
A látky následně opět sešila a šev z rubu rozžehlila.

Abych to měla co nejpřesnější/nejkrásnější, látku jsem pak stříhala napůl, osově souměrně, ve dvou vrstvách.
Pro vrchní i spodní část hnízda.

Toto je výsledek a taky bych vám chtěla napsat, že od Peony Garden mám i nové krejčovské nůžky.
A denně si sama sobě si líbám ruce, že jsem i na ně při objednávce látky klikla. Ostřejší jsem neměla!
Stříhám denně a tyto jsou lehounké a perfektní.
(I když jsem si zkoušela u nejmilejší majitelky Petry objednat jejich jinou ... ehm ... růžovou verzi. Ale tu bohužel Italové nevyrábí.)

Následně jsem svůj právě připravený střih ještě rozstřihla, a to tak, že jsem z něj dala pryč vnitřek, tedy tu část, na které miminko leží.
Tu jsem pak použila jako mustr pro vatelínové rouno. To jsem si vystřihla a pro tuto chvíli nechala připravené stranou.

Teď je čas zrubu sešít vrchní a spodní část látky na hnízdo po celém obvodu.
S výjimkou konce paciček C a části D - viz můj úvodní obrázek a pak přetočit na lícovou stranu a pěkně vyžehlit.

Následovalo ušití si tři metry dlouhé stužky.
Internet je plný variant, kdy hnízdo utahujete sportovní kulatou šňůrkou i lesklou taftovou stužkou.
Mně se k mé dvojité gázovině zdálo nejpěknější použít právě zase ji.
A využila jsem tu střední vystřiženou část z látky, z pruhu 8 cm širokého jsem si zažehlila a ušila 2 cm širokou stuhu.

A následně jsem si po celém vnějším okruhu hnízda ušila 3 cm široký tunýlek, kudy jsem stužku provlékla.
Tunel jsem si ušila jednoduchým prošitím dvojí látky, tak jak jsem vám na fotku nakreslila žlutou linku.
...
A pomocí zavíracího špendlíku vlastní stuhu provlékla dokola.

Trantadá! Tady to je a na obou stranách nám kus stuhy čouhá ven. 

A pak jsem prošila (opět žlutá přerušovaná čára) dvě vrstvy látky do půloblouku, tak aby vzdálenost od konce hnízda vždy byla 14 cm.
Tím jsem si vytvořila ústřední prostor, kam posléze vložím a zapošiju vatelínovou část A. 

A nyní přišlo peklíčko. Jediný úsek celého šití, kdy jsem byla celá zpocená, vzteklá a dušná a teskně a nahlas jsem volala po svých milovaných kabelkách.
Z vatelínové rouna - schválně jsem šila z extra tlusté gramáže 360g/m2, aby bylo naší prosincové dceři v zimě co největší teplo - jsem si střihla dva obdélníky o šířce 60 cm a délce 1 metr.
Každý z nich jsem stočila a vložila je do obvodové části hnízda, půl na půl. Zleva, zprava.

A právě to na tom bylo tak strašně!!!
Přestože já mám ruce až srandovně malé ke své postavě, vecpat tlustého vatelínového hada dovnitř tunelu byla tortura.
Snad kdybych tam vkládala malé PES kousky, šlo by to lépe.

No, ale nakonec jsem se výsledku nějak dobrala.

Kdy mě pak napadlo pomoct si druhou rukou (zatím) volným otvorem zprava.

Při druhé/pravé části už jsem byla malinko chytřejší a celého hada jsem si na čtyřech místech zagumičkovala,
lépe tak držel tvar a mně se jej rukou podařilo mnohem šikovnější zavést až do půlky hnízda.

A pak přišla oslavná část, které jsem celou dobu tak trochu nevěřila, a to že stažením stuhy
se bočníce do půloblouku krásně zvednou
a z placaté placky vytvoří dojemné hnízdo.
A ono vážně jo!

A teď už nám chybí jen dva poslední kroky.
Vložit do středové části hnízda předem vystřiženou vatelínovou část A a čistě ji dovnitř zapošít.
A zašít koncové pacičky, kudy jsem dovnitř strčili postranní vatelín.

Utáhnout stuhu, uvázat mašli, trochu to načechrat k obrazu svému a můžeme se začít s hotovým dílem mazlit.
Máme to!

A tady ještě má finální kritika a kousek hnízda, který v mých očích není zrovna dokonalý. Prostě prototyp.
A to jsou právě ty koncové pacičky. Na stroji již sešít nešly
a v ruce dovnitř zapošít trčící vatelín byla pořádná fuška, včetně faktu že gázovina měla maličko tendenci se pod jehlou v místech největšího pnutí párat.
Být vámi, střihněte si packy rovnou do pravého úhlu, bude se vám to šít snadněji.
A samotné konce si hned ze startu navíc začistěte.

Budete-li mít stejný střih jako na začátku já, ve finále se dostanete k těmto skutečným vnitřním rozměrům.
A je vám asi jasné, že právě na mém blogu budete už za chvíli moct sledovat
zda a jak dlouho tato velikost bude naší bejbině stačit.

Ale ten trik s vrchní a spodní kostkou je fajn, že jo?!

Sladké sny přeju!