Noční můra každé učitelky

Hrát si na školu.
V létě!

Ale když Kuba si to tak přál. Ve školce se v červnu rozloučili s tím, že příště už bude předškolák(!!!) a on teď tím dost žije.
A však co -
když jsou ty prázdniny, dovolím dětem kdejakou bláznivost ...

A tak jsme si na to vzali naše fungl nové a pořádné voskovky z Hračkotéky. S rozkošnou zvířecí hlavou!

A řekli jsme si s Kubkou, že Mikiho přiučíme třem šikovným cvičením z grafomotoriky.

Na úvod jsme mu namalovaly rybníček s autem, které jezdí okolo a poprosili Mikeše, aby kruhovou dráhu následoval.
Proti směru hodinových ručiček. Aspoň desetkrát. Stále ve stejném směru.

Kubínek se pustil do téhož - na vlastním rybníčku, a protože my dva v grafomotorických cvičeních spolu jedeme už od loňského podzimu,
má to v paži!

I když ve špetkovém úchopu tužky není vždycky ažúr.

To však Kubovi vůbec nezabraňuje, aby ...

Mikeška zaníceně poučoval o tomtéž.

Druhou zkouškou v rozvoji oko - ruka pak byla duha/hop hop. Nakreslíte dítěti dva body, asi dvacet pět centimetrů od sebe,
které se pak ono obloukem spojuje. Čárami sem tam, sem tam.
S opakováním taky nad desítku. A bude-li střídat barvy, máte na konci přímo pod nosem duhu.

No, pro Mikendu to zatím ještě není - všecko nám odkýval, a pak si podle svého sám čmáral dál.

A u třetího úkolu už nebyl náš benjamínek ani vůbec. A přitom takové je to veselo.
Předkreslíte si tři body (té růžovky si prosím nevšímejte) a cvičenec si tužkou v nácviku levopravé orientace ťuká do každé z nich ...

... přesně v rytmu písničky Skákal pes.

A když už byl Mikeš v tahu úplně, pustili jsme se sami s Kubušákem do naší oblíbené hry Vlaďka a taťka.

Což je jen soudobý název pro to, když jeden kreslí.

A druhý hádá!
...
Hádej, jak moc tě mám rád.