Na kvarteto je nás málo

To, když máme taťku v práci.
A Mikešek nám ke hře přistupuje svým celostně čomo-moro životním postoje.

A i když jsme původně chtěli hrát naše KVARTETO - trochu jinak

... kdy sbíráte kartičky s ježky, zajíci, divočáky, srnci, netopýry nebo s liškami tady na obrázku
a teprve až máte všecky čtyři kousky, vytvoří si vám z nich jedna krásně velká a nevšedně ilustrovaná tapeta,
všechno bylo nakonec trochu jinak.

Mikeš si totiž o kartu neřekne, ale hrabe nám do toho furt,

... na což Kuba zatím nemá trpělivost, a tak kvartetko zase rychle sbalil a pustili jsme se raději 

do přímějšího Černého Petra.

Původně jsme zkusili rozdat karty všem nám třem,

ale pak jsme pravidlům navzdory

skončili ve dvojko.

Což má však tu báječně příjemnou výhodu,

že v každém tahu

si jeden z hráčů připisuje spokojeně body

I když ano, o to větší je zas riziko, že si líznete nebílého Péťu!

Který, ač to tak podle fotky možná nevypadá,
nakonec zůstal v ruce mně - díky vlastnímu malinkému podvodu - a Kubka tak mohl vyhrát!
...
Zatímco si Mikenda s kalkulačkou u ucha asi domlouval rande se svými vrstevníky,
soudě podle odposlechnutého ptydepe.

Ale!

Kdyby se náhodou stalo, že by Miki přes noc vyrostl a stal se velkým,
jak si Kuba občas přeje,
my jsme připraveni.

Na bobří kvartetové souboje.

Nebo líté karetní boje ptačí. Nachystáno máme.

A k optimistickému konci vám ještě ukážu, jaká legrace nám v balíčku z Popoutu taky přišla.

Perforovaná ...

medvídkovitá šelma. A taková je u nás doma jako doma.