Kvůli Patriku Hartlovi.
Smál se
v pořadu Jana Krause totiž tak srdečně, tak nahlas, a tak na kyslíkový dluh, že přehlušil i šicí stroj a já všeho nechala a šla se na něj dívat.
Jeho lehké čtivo jsem si pak s sebou přibalila na dovolenku. Lehoučký paperback s lechtivým příběhem uvnitř. Adekvátně náročný tak, když hlídáte dítě v bazénku a jíte k tomu chipsy. Aspoň z počátku jsem měla ten pocit. Čerstvě dospělí vysokoškoláci si svépomocí staví řadovky na dobré adrese v Praze 6 a k tomu se miluji. V rodině. I mimo. S opačným pohlavím. I s tím ne opačným. Chroupala jsem brambůrky, mastnou rukou rychle otáčela stránky a měla pocit, že čtu
Viewegha bez ambicí. Nebo český Sex ve městě, navíc odehrávající se rozvitém socialismu - kde vlastně nebylo moc co jiného na práci.
Autor podle mě manicky nabouchal historky svých knižních hrdinů na papír, až už to po sobě nikdy nečetl. Někdy mě to snad až mrzelo. Nebylo mi ani tak potřeba více erotických detailů, ale plastičtějšího vylíčení situace. Chyběli mi tam pocity, hlavně mužů. A k postavě Honzy, bývalého fotbalisty a dnes trenéra, jsem si nenašla cestu skoro po celou dobu knížky. Ten, když měl něco vymyslet nebo vyřešit, tak vždycky řekl "Nevím".
Jak ale účastnící vyprávění stárli, jejich děti rostly a dějiny se u nás měnily, svou míru hloubky, kterou mám rada, jsem tam našla. Přicházející i odcházející lásky, střídání v posteli a nahé eskapády pod taktovkou alkoholu jsem už u Táni, Zbyňka, Marty a spol. brala jako normu. Chleba se ale v životě láme jindy: úmrtí rodičů, rozvody dětí nebo fatální nemoci a postoj k nim - to jsou situace, které ukazují, co v kom je. A to mě bavilo.
Navíc pan Hartl je velmistr v divadelní zkratce. Ve vytváření komických scén. V jejich šponování. Svižně. Vtipně. Začít. Roztočit to. A skončit. Navíc v téhle knize zpravidla ve spodním prádlem u kotníků. Ale nemusíte se u těchto scének jen smát, můžete se spolu se mnou i ochytřit. Třeba o tom, že není radno vášnivě vzplanout v kanceláři ředitele obchodního domu Kotva. V celoproskleném úřadu vás totiž budou sledovat nejen cestující čekající dole na tramvaj. Bacha na to! Nebo o tom, jak je gymnasticky-prostorově náročné podniknout pomilování na (sebe čistší!) toaletě v exotické restauraci nebo na zasněžené dobřichovické zastávce autobusu.
A taky se mi líbilo, že se spisovatel příliš netrápil s potřebnými reáliemi. Chtěl-li do děje někoho slavného z České televize, byl to miláček Saša Hemala. A když bylo nutno použít dobré architektonické studio, byl to geniální Lábus.
Knížka ale není jen o sexu, závěrečné strany všechny příběhy propojí, posunou v čase a skončí. A dost možná vám k tomu i potečou dojaté slzy. Někdo umře. A někdo zůstane sám. A někdo zase nezůstane. Bude mít děti. A jiný je nikdy mít nebude. A možná vám po finále budou i postavy chybět. Navzdory jejich pubošské vulgaritě, zbytečné promiskuitě a občasné pasivitě. Vždyť oni byli tak vtipní a vlastně laskaví.
Jediné, o čem bych se s Patrikem při případném osobním setkání chtěla do krve pohádat, je role stárnoucí ženy. V rodině. A ve společnosti. Náš děj už s nimi většinou od určitého věku moc nepočítal a do postele je skoro netahal. Leda tak dobře doma navařit. Ale i tak vám knihu k vodě doporučuju. A ani netrvám na tom, že k ní nutně musíte mít organizér ode mě.
 |
| Stejně jako má Lucie. |
 |
| Za to krém a brýle vám přikazuju. |
 |
| A vy zas musíte uznat, že takto je to moc pohodlné zavazadlo. |
 |
| Létu a všemu krásnému s ním spojenému zdar! |
