Přehoz přes postel

Ušila jsem babičce k osmdesátinám přehoz přes dvojlůžko.

Vrchní strana má třetinu s brhlíkem a další dvě krémově bílé.

Opačná strana je celá blankytně modrá.

Uvnitř tenký vatelín. A rozměry 200 na 150 cm.

V životě jsem tak velký projekt nešila.
Těšila jsem se na to! Šití jen pěkně rovně. Plánovala jsem si mít to hotové šup rup.
...
Když jsem si sedla ke stroji, byla zrovna u nás má maminka. A protože ona zbožňuje naše společné rukodělky, vrhla se mi ochotně k pomoci.

Zatímco jsem klečela a stříhala si látku rozloženou na zemi přes půl obýváku, z výšky souhlasně kývala hlavou.
Když jsem pak obdélníky začala sešívat dokupy, snažila se mi pomoct přidržování mega kusu látky po mé levé ruce, pomalu padajícího od Singeru k zemi.

Jenže.
(Nejen) při šití se ze mě dere ven má autistická část osobnosti. Já mám prostě ve všem ráda řád. 
Přesné místo. 
Přesné místo, kam si vždy dávám nůžky.
Taky důmyslný systém dvou jehelníčků: jeden mám položený na žehlícím prkně, a z něho beru špendlíky na zašpendlení chystané látky.
Druhý mám po své pravé ruce, tam odkládám pichlavé kousky právě vytažené z látky už ušité.
Tam si dávám páradlo.
Tady misku s křídami.
A běda, když mi do toho někdo vstoupí. Jsem zmatená. Nervózní. Paralyzovaná ...

Má maminečka mi nejen sahala na věci, ale i přidržovala materiál tak urputně, že mi látku vlastně tahala zpoza patky pryč.

A navíc!
Po první rubovém sešití monstrózního kusu látky jsem okamžitě zjistila, že obdélníkový přehoz se pro mě ze zcela nepochopitelného důvodu přeměnil v lichoběžník,
jehož křivé strany přímo volaly po pravoúhlém zastřižení.
Zpotila jsem se.
Jak já tohle nesnáším. Vím totiž, že mi záhy(!!!) bude každý ušmiknutý centimetr někde chybět.

Ale maminka Werich, já Voskovec, stříhaly jsme. Zarovnávaly. Radily té druhé, kde to má ještě umenšit.
...
Nechápu, proč se mi to tak rozjelo. Ale ještě víc nechápu, že jsem z toho nakonec (přísahám!) zase vytvořila úhledný tvar.
Nakonec to klaplo.
Závěrečné XXL žehlení jsem si už vyklidněná užívala. Rádoby deku si naposled pohladila a minulou sobotu ji předala (dojaté) babičce.

Ať žije!!!