Vánočky jsou skoro tady, a tak dříve než stihneme strávit všechny spořádané dobroty, odbourat alkohol z pořádně domácích vaječných koňaků a zlíbat na návštěvách celou rodinu, je tu i nový rok a s ním - pro některé možná - i chvilka velkých předsevzetí!
I řekla jsem si, kdyby si třeba někdo jiný řekl, že chce nově v roce dva patnáct začít psát blog, tak mu jako zkušená teta udělím pár rad! Kdo chcete, čtěte dál.
Za prvé - profilová fotografie.
Budete-li blogovat, úvodní snímek je prosím potřeba vybrat zvlášť pečlivě. Musí vám to tam opravdu mimořádně slušet a na všechna svá asymetrická obočí, křivé dvojky nahoře, stříbro ve vlasech, hrb, nadpočetná břicha, vepřová kolena a kuželková lýtka zapomeňte! To si nechte až na první osobní setkání s jiným blogerem. Vaše drobounké vzhledové chybky totiž skvěle prolomí úvodní vteřiny blogerského
rande na slepo a z obou tak okamžitě spadne nervozita z dokonalosti protistrany.
Tedy - krásná fotka je důležitá a váš dobrý start! Musíte na ni vypadat zajímavě, bezvadně, klidně až
nereálně. Mě osobně třeba skoro každé ráno nepřestává udivovat, jak mile a upraveně na začátku stránek www.rosamitnik.cz já vypadám.
Za druhé - vytěžit.
Když se stanete blogerem, váš život se změní. Budete psát, o tom, co děláte a některé události - kterými žijete - budete muset pořádně vytěžit!!! Třeba dovolenou. O tom se dá totiž napsat (báječných) příspěvků až běda. Můžete začít třeba tím, že máte náladu někam vyrazit. V dalším postu se podělíte o úvahy na výběrem cílové destinace. Poté následuje (pro většinu čtenářů zpravidla nudná) žádost blogera o tipy k jeho(!) vlastnímu výletu. Pak přijde (konečně!) samotná cesta. Blogeři machři píši už během pobytu, tady já dávám opravdu klobouk dolů. Zbytek blogistů chystá cestovatelské příspěvky doma po vybalení kufrů a zapnutí pračky. Počet dílů vašeho cestopisu není opravdu (bohužel?) ničím omezen.
Neradi se vydáváte na cesty, nebojte - podobně epicky lze uchopit i jiné: třeba oslavu výročí narození vašeho potomka nebo taky vánoční přípravy u vás doma, nemluvě o těhotenství! A taková přenášející blogerka, to je teprv román na pokračování.
Za třetí - slovíčka.
Budete-li psát do éteru, měli byste si osvojit i tak zvaný Blogerský slovník eufemismů. Když totiž máte třeba něco bez nápadu, nazvěte to prosím tradičním, studenému či sterilnímu se tady u nás říká minimalismu, rezavé je industriální, křivé asymetrické, drahé kvalitní a staré retro. Plastové je praktické a dřevěné správné. Ne-chutné se nazývá zdravým a nezdravé chutným. Když jste nakoupili hadry šité dívenkami v Číně, jásejte, jak to bylo (cenově?) výhodné. Když jste za něco naopak pekelně zaplatili, pochvalujete si jeho fair-tradeovost či trvalou udržitelnost. Nákupy dětem jsou investicí a nákupy zbytečností pro sebe se vůbec nebojte krátce zdůvodnit jako potřebu udělat si malou radost. Stačí opravdu zmínit stručně, obsáhlé pak budou až naše komentáře - my se tady jako parta umíme pěkně podržet! Jsem v životě nečetla, že by tu kdy někdo odsoudil (sebevětší) marnivost. Ony totiž blogují a komentují jen samé uznalé a moudré ženy! My se podpoříme (a zpravidla hned druhý den si koupíme totéž.)
Za čtvrté - terra incognita.
Jestliže se rozhodnete, že budete patřit mezi blogery, jež i fotí svůj domov, vězte, že ostatní vlastně z vaší domovské adresy uvidí jen pár koutů. Za krátko totiž zjistíte, co je fotogenické a co sakra ne. Tak například od nás Mitniků já ukazuji dveře na pavlači, výhled z pavlače dolů na předzahrádku sousedů už ale nikdy. Mám totiž za to, že takový Disneyland by vás mohl zabít i přes počítač! V naši předsíni vídáte zrcadlo a kousek botníku, praskající zeď vedle ale vždycky při úpravách v pc programu esteticky říznu. Z kuchyně znáte kredenc, stůl, linku. Moc často jste ale neviděli naše kuchyňské kvazi-okno, protože jim jde vidět právě ta nemalá prasklina v chodbě. V obýváku máme gauč, to víte. Znáte i naši knihovnu a čtecí lampu. Ale skandál v podobě televize tajím! Stejně jako obsah všech našich skříni, radiátory pod okny, všudepřítomné kabely od elektrospotřebičů, vypínače, posuvné dveře, tatrovku nebo XXL plastový koš s ještě více plastovými hračkami našich dětí.
Za páté - kiks.
Jako ti, co píší své b-stránky, byste neměli taky zapomínat na to, že každý správný bloger občas ujede! Ujede a pustí do etéru nějakou blbost. Pozvání na výstavu, co právě skončila. Recenzi na výstavu, co skončila před třemi měsíci. Hrubku. Nebo hrubku rovnou v nadpisu. Já za svou největší koninu ever považuji příspěvek s názvem František Kupka: Cesta k Amfoře. Vzpomínáte? To víte, amfora, amorfa; hodinky, holinky, obojí se natahuje ...
Za šesté - dřív nebo později chce každý z blogu vytřískat nějaké prachy.
Milý začínající pisálku, ráda bych ti prozradila, že nejdřív tvé stránky nebude vůbec nikdo nenavštěvovat, ale - když se objeví čtenáři/hodně čtenářů, přijde (možná i na tebe) chuť na nějaký ten vydělaný zlaťák. Způsoby jsou rozmanité. Někdo(?) například zkusí on-line střelit svou ušitou kabelku. Jiný k prodeji nabídne své zrovna velké gatě. A další si rovnou založí e-shop. Dost možná že ti taky v mailu přistane nabídka s umístěním reklamního banneru na tvůj osobní blog. Za reklamní plošku si vyděláš za rok za dva tak možná na nové boty. Nebo spíš na polobotky. A nebo: ti někdo napíše a ty na to kývneš a budeš on-line propagovat opulentně barokní a barokně opulentní koupelny (jako třeba já) nebo naopak chladné schodišťové systémy (jako třeba taky já) nebo dětský přípravek do vlasů proti vším (vši jsem ve vší počestnosti odmítla). S kým a za kolik půjdeš, to je jen na tobě!
Za sedmé - Každý bloger kradl. A kdo říká, že ne, dělá to doteď!
Nebo jemněji řečeno: všichni se od začátku necháváme někým inspirovat. Někdo se nám líbí. Máme ho rádi. A rádi bychom byli jako on. Zkusíme třeba něco vyrobit/ušít/napsat podle něj a jsme šťastní, když se nám to povede. A ze samého nadšení to pak vystavíme k pokoukání se i na monitorech jiných. Dobrý bloger jde ale (naštěstí!) dál a v tom, co dělá, si za čas najde svůj styl, svůj rukopis, svou jedinečnost. Taky proto máme všichni tak rádi dobré blogy.
I když - zloděj křičí okradli mě! Já tady teď sice mudruju o ctnostech a neřestech blogspotového světa, přitom nedlouho nazpátek jsem se pěkně předvedla: vykradla jsem sebe sama. Myslela jsem a v hlavě si dlouho chystala, jaká to pro vás nebude řachanda, když příspěvek o (druhé) velmi temně barevné kabelce pro jistou paní Vránovou(!) nazvu Černá vrána, abych o chvíli později zjistila, že totéž jsem udělala už loni na podzim. Navíc - upřímně - ani tehdy jste se buhví jak nesmáli. (Tak snad že by teď?)
Za osmé - jsme lidi.
To, co zas není až tak k popukání, ale o to pravdivější, je, že každá blogerka má své (ne/přiznané) tabu téma. Něco osobního, o čem nikdy(!) nepíše. Že je rozvedená. Že kouří. Že je rozvedená a kouří. Že má tchyni alkoholičku a gamblerku. Že nedodělala školu. Že má partnera na baterky. Nebo proč nemá děti. Nepíše o tom, ale když se dva z blogosféry potkají u vína, dost si toho řeknou. Klidně hned na první dobrou. Vím, už se tady opakuju, ale chci vám to zase napsat - ona pověstná blogerská dokonalost je totiž chiméra jak prase.
Za deváté - (první) adventní (neděle).
Teď trošku sezónně o naprosto elementárním blogerském must-have. Příspěvek s tímto názvem. Ano, je to ohrané, malinko hodně bez invence, zcela nepřekvapivé, furt se opakující, ale vy musíte! Tak jako každý bloger dýchá, přijímá potravu a vylučuje, hlavně a především postupně pálí čtyři svíce. A kdo neukáže svou voskovou čtverku, ten jako by v naší blogální vesnici ani nebyl! Adventní peep show se čtyřmi knoty je základ každého správného blogu. (Nebo aspoň to tak právě vypadá.)
A za desáté - všehochuť.
To je závěrečná směska správných blogerských typičností: nakupování v second-handech a (otravné?) vytahování se nejlepšími kousky (samozřejmě) za nejnižší cenu, čtení nejlepších(!) knížek a focení úryvků z nich, chození na designové akcičky a okamžité zveřejňování (klidně i nehezkých) snímků tam pořízených a celkově pak zveřejňování černobílých fotek, pokud ty barevné už jsou fakt moc škaredé. Sebeprezentace naopak na obrázcích, kde vypadáme výhradně dobře, i kdybychom tam neměli být skoro vidět (ona každá štíhlá nožka se počítá!). Focení nápojů z ptačí perspektivy. Nošení pruhovaných triček. Opakování se. Účet na pinterestu. Razítkování. Retrofílie. Smysl pro detail. Smysl pro humor. A smysl pro radost ze života!
Takoví jsme my.
